Bitva u Rudavy

Bitva u Rudavy
Konflikt: 1. česká křížová výprava Přemysla Otakara II. do Pobaltí proti pohanským Sambianům, pozdějším Prusům.
Český král Přemysl Otakar II. v boji Trvání: listopad a prosinec 1254 Místo: Sambijský poloostrov Zeměpisné souřadnice: 54°52′27″ s. š., 20°27′34″ v. d. Výsledek: Vítězství Přemysla Otakara II.
Strany
Země Koruny české	Sambiané na sambijském poloostrově
Velitelé
Přemysl Otakar II.	neznámý
Síla
60 000 rytířů	neznámé
Ztráty
neznámé	neznámé

Bitva u Rudavy se odehrála v zimě koncem 1254[1] mezi vojsky Přemysla II. Otakara a pohanskými Prusy na území Sambijského poloostrova, kde se nacházelo mnoho močálů a bažin. Proto se Přemysl rozhodl zaútočit v zimě na sklonku roku 1254, kdy území bylo zamrzlé, čímž předešel uvíznutí vojsk. Tažení se účastnilo 60 000 rytířů. V bitvě se podařilo českému králi zvítězit. Touto bitvou skončila první česká křížová výprava do Pobaltí.

Obsah

• 1 Příčiny bitvy
• 2 Průběh bitvy
• 3 Důsledky bitvy
• 4 Zajímavosti
• 5 Reference
  

Příčiny bitvy

Přemysl tímto tažením chtěl rozšířit svůj vliv do oblasti Pruska a Litvy. Chtěl zde realizovat své snahy o nastolení přemyslovské moci v Litvě a Pobaltí, přičemž z olomouckého biskupství chtěl mít arcibiskupství spravující dobytá území, zároveň tím chtěl rozšířit vliv křesťanství do Pobaltí. Mezi Prusy zatím převládalo pohanství. Výprava mu sloužila také jako přesvědčovací prostředek směrem k papeži, aby potvrdil legitimitu jeho levobočků, které zplodil s Anežku z Kuenringu[2] Svou výpravu uskutečnil také jako upevnění svých snah o získání titulu římského císaře[3]

Průběh bitvy

Samotná bitva byla podle dobových zpráv velice krvavá. Poslední zbytky odporu byly zlomeny dobytím hradu u Rudavy, zbytek pruských vojsk se vzdal. Vítězem bitvy se stala vojska Přemysla II. Otakara.

Byl to krutý a krvavý boj, který skončil se porážkou a útěkem Prusů. Hrad jakýsi, jenž jim sloužil za útočiště, dobýván byl tak prudce, že přední muži tohoto národa, netroufajíce si déle, vzdali se králi a prosili o milost, slibujíce poddanství a poslušenství, aby nebyl vyhlazen veškeren lid jejich

—Toulky českou minulostí[4]

.

Důsledky bitvy

Český král Přemysl Otakar II. v bitvě zvítězil. Po porážce se Prusové pokořili a od biskupa Bruna ze Schauenburka přijali křest.[1] V roce 1255 řád německých rytířů na počest Přemysla Otakara II. založil nad řekou Pregolou hrad Regiomontium a město Královec, které se později stalo hlavním městem vévodství Pruska[5]. Sídlo svěřil do Řádu Panny Marie. Po bitvě se o železném a zlatém králi mluvilo jako o pánu říše od Baltu po Jadran.[6]

Zajímavosti

O bitvě referoval i známý minnesanger Sigeher, kterého Přemysl "zdědil" po otci. Neváhal celé tažení přirovnat k slavným vítězstvím Alexandra Velikého, kterému se český král měl rovnat také svou genialitou[7].

Reference

• ČAPKA, František. Dějiny zemí Koruny české v datech. [s.l.] : Libri, 2002. 1054 s. Dostupné online. ISBN 978-80-7277-469-2.

• ČECHURA, Jaroslav; MAUR, Eduard; HLAVAČKA. Ženy a milenky českých králů. Praha : Akropolis, 2000. 207 s. ISBN 80-85770-93-8. S. 45.

• ŽEMLIČKA, Josef. Přemysl Otakar II.: král na rozhraní věků. Praha : Lidové noviny, 2011. 752 s. ISBN 978-80-7422-118-7. Kapitola Svazek 25. Česká historie.

• http://www.rozhlas.cz/toulky/vysila_praha/_zprava/0081-schuzka-26-01-1997-neslavne-bitvy-ceskeho-krale--276298

• KOFRÁNKOVÁ, Václava. Zlatý král a chudý hrabě. [s.l.] : LIKA KLUB.

• http://www.valka.cz/clanek_10615.html

• HORA-HOŘEJŠ, Petr. Toulky českou minulostí. Druhý díl.. [s.l.] : [s.n.]. ISBN ISBN 80-7214-014-0. S. 36.