Horácko je rozsáhlá
etnografická oblast na rozhraní
Čech a
Moravy, skládající se z několika menších podoblastí. V
19. století byl tento pojem širší a platil spíše pro území na Moravě. Pojem
České Horácko byl vytvořen analogicky k
Moravskému Horácku. V současné době největší část Horácka spadá do
Kraje Vysočina. Horáckem a jeho tradicemi se zabývá více folklorních souborů, v roce
1955 byl založen šestnáctičlenný soubor
Třebíčan. Roku
1957 mu byl tehdejším třebíčským Městským národním výborem propůjčen čestný název
Třebíčan a do roku 1990 měl za sebou již více než tisíc představení v různých zemích Evropy.
[1]
- 1 Rozdělení
- 2 Kultura
- 3 Města
- 3.1 Na Moravě
- 3.2 V Čechách
- 4 Externí odkazy
- 4.1 Literatura
- 4.2 Reference
Rozdělení
Horácko v širším slova smyslu se skládá z těchto podoblastí:
- Moravské Horácko
- Horácko (vlastní)
- Podhorácko
- severní část (Nedvědicko, Tišnovsko, Velkobítešsko)
- jižní část (Třebíčsko, Náměšťsko, Hrotovicko, Moravskobudějovicko)
- Horácké Dolsko (Moravskokrumlovsko, severní Znojemsko)
- Malá Haná (přechodná oblast mezi Horáckem a Hanou, Olešnicko, Jevíčsko, Konicko)
- Vysočina neboli České Horácko
(Chrudimsko, Hlinecko, Ždírecko, Nasavrcko, Poličsko s Rychmburskem,
Havlíčkobrodsko a Okrouhlicko, Humpolecké Zálesí a Voplešácko,
Pelhřimovsko, Počátecko a Žirovnicko)
Kultura
Jazyk
Z jazykového hlediska je oblast zajímavá tím, že i v moravské části se mluví
interdialektovou obecnou češtinou (oproti většině Moravy), popř. českomoravským/jihovýchodočeským dialektem
české nářeční skupiny.
Uvádí se, že obyvatelé z Třebíče si s některými výrazy nemusí s
obyvateli dalších měst porozumět, jako příklad lze uvést to, že jedí
žlicou místo lžicí. Jako jedno z netypických slov se uvádí také výraz
čupnout si ve významu dřepnout si.
[2]
Hudba
O tradiční
lidovou kulturu na Vysočině od roku 2005 pečuje
Muzeum Vysočiny v Třebíči, ve spolupráci s
Etnologickým ústavem Akademie věd České republiky muzeum pracovalo v letech 2011 až 2015 na projektu sbírky lidových písní z oblasti
Podhorácka.
Jedná se o písně, které sbírali sběratelé od počátku minulého století. V
roce 2016 byla vydána trojdílná publikace, která se zabývá písněmi z
oblastí
Náměště nad Oslavou,
Velké Bíteše,
Třebíče,
Hrotovic,
Moravských Budějovic,
Jemnice,
Tišnova a
Bystřice. Celkem bylo zaznamenáno 934 písní, ty byly zaznamenány 77 sběrateli. Zpívalo celkem 248 zpěváků ze 121 míst.
[3]
Města
Externí odkazy
Literatura
-
B. Pernica: Lidové umění
výtvarné. Horácko – Podhorácko. Havlíčkův Brod 1954.
-
J. Dufek: Naše Horácko jindy a
nyní, Velké Meziříčí 1893.
-
J. Kopáč: Bývalý horácký
kroj Vysočiny českomoravské v Čechách, Humpolec 1929.
-
V. Kovářů - J. Kuča:
Venkovské stavby na Moravském Horácku, Nové Město na Moravě -
Tišnov 2009.
-
J. Mátlová - Divoká: Horácký
kroj z Telečska, Dačicka a Třešťska. Ženský kroj,
Praha-Jihlava 1983.
-
J. F. Svoboda: Horácká osada,
Nové Město na Moravě 1928.
-
J. F. Svoboda: Moravské
Horácko. Lidové umění výtvarné, Praha 1930.
-
J. F. Svoboda: Moravské
Horácko, Jihlava 1940
-
V. Svobodová: O lidovém kroji na Moravském Horácku,
Nové Město na Moravě 1977.
Reference
-
1. PALEČEK,
Richard. Udržují tradice horáckého lidu. Horácké
noviny.
19. 9 . 1990, roč. 1, čís. 22, s. 4.
-
2. LAUDIN,
Radek. S našou žabou jíjou žlicou. Na Vysočině se mluví mnoha
jazyky. iDNES.cz
[online]. MAFRA, 2016-11-10 [cit. 2016-11-13]. Dostupné
online.
-
3. luk.
Vychází CD lidových písní z Podhorácka. místní
kultura
[online]. Národní informační a poradenské středisko pro
kulturu - NIPOS, 2016-12-02 [cit. 2016-12-05]. Dostupné
online.