Zobrazují se příspěvky se štítkemPoutní místa v Čechách. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemPoutní místa v Čechách. Zobrazit všechny příspěvky

Zdislavina studánka


Zdislavina studánka
Zdislavina studánka se nachází na katastru Lvové, místní části města Jablonné v Podještědí v okrese Liberec v Libereckém kraji. Studánka s přilehlým empírovým glorietem je součástí území krajinné památkové zóny Lembersko, která byla Ministerstvem kultury České republiky vyhlášena v roce 1996.[1] Studánka je spojena s legendou o léčitelských schopnostech svaté Zdislavy z Lemberka a již krátce po její smrti v roce 1252 se stala neoficiálním poutním místem.[2] Tento kult byl znovu oživen v 17. století. V 19. století byla studánka a její okolí upraveny jako poutní místo a tato podoba i zájem veřejnosti do určité míry přetrvaly až do 21. století.[3]

Obsah

  • 1 Geografická poloha
  • 2 Historie
  • 3 Nejbližší okolí
  • 4 Zajímavost
  • 5 Fotogalerie
  • 6 Odkazy
    • 6.1 Reference
    • 6.2 Externí odkazy

Geografická poloha

Zdislavina studánka leží na levém břehu Panenského potoka v oblasti geomorfologického okrsku Podještědské pahorkatiny, která je součástí Zákupské pahorkatiny - geomorfologického podcelku Ralské pahorkatiny. Pramen vyvěrá v nadmořské výšce přibližně 309 metrů z pískovcových skal pod západními svahy vrchu, historicky nazývaného Krutina, na němž stojí zámek Lemberk, Bredovský letohrádek a další obytné, hospodářské, umělecké, sakrální a technické památkově chráněné objekty.

Historie

Historie studánky je nedílně spjata s osudy Zdislavy, dcery Přibyslava z Křižanova, která se po sňatku s Havlem z rodu Markvarticů přistěhovala do jeho nově postaveného hradu Lemberka. Podobně jako některé další příslušnice vysoké šlechty ve 13. století, jako byla například Anežka Přemyslovna, zvaná Anežka Česká, Hedvika ze Slezska či Alžběta Durynská, také Zdislava z Lemberka se kromě péče o svou početnou rodinu věnovala jako laická členka dominikánského řádu také péči o chudé a nemocné.[2] Podle tradice a legend významnou roli přitom sehrávalo to, že k léčení používala vodu z místního pramene, který údajně měla sama objevit a odkrýt.[3] Dle dobových zdrojů se například v kronice tak řečeného Dalimila z počátku 14. století o Zdislavě z Lemberka píše : "Pět mrtvých jest boží mocí vzkřísila, mnoho slepých prosvietila, chromých a malomocných mnoho uzdravila a nad jinými pracnými veliké divy činila." [2][4]

Cesta ke studánce
První konkrétní písemné zprávy přímo o studánce se však objevují až ve druhé polovině 18. století, kdy měšťan Richter z Jablonného nechal na památku svého zázračného uzdravení upravit studánku, do té doby zvanou Bodláková (německy Distelborn). Při té příležitosti byla ve skalním výklenku umístěna pískovcová soška Zdislavy z Lemberka (ve výklenku za mříží je v současnosti kopie původní sošky světice).[5]
V roce 1862 byl nad pramenem vystavěn gloriet s osmi toskánskými sloupky a pramen byl ohraničen pískovcovými kvádry.[6] Na konci 19. století byl vývěr vody z pramene odveden potrubím pod cestou na břeh Panenského potoka. Poslední stavební úpravy Zdislaviny studánky provedlo město Jablonné v Podještědí v 90. letech 20. století.[3]

Nejbližší okolí

V bezprostřední blízkosti - ve vzdálenosti zhruba 75 metrů vzdušnou čarou výše na svahu, po cestě je vzdálenost asi 200 metrů - se nachází středověká hřbitovní kaple Nejsvětější Trojice, která je obvykle nazývána Zdislavina kaple. Tato kaple je rovněž spojována s životem a léčitelskými schopnostmi Zdislavy z Lemberka a někdy je dokonce uvažována jako původní místo, kde byla svatá Zdislava pohřbena.[2] Podle jiných zdrojů však kaple pochází až z konce 14. století, kdy byla založena posledním mužským potomkem rodu Markvarticů Haškem z Lemberka, jenž je zde také spolu se svojí ženou pohřben. V roce 1657 byla kaple renesančně přebudována a v 19. století upravena jako poutní místo, související s kultem svaté Zdislavy.[7] Kaple je nepřístupná, vchod na hřbitov i do kaple byly zazděny, jelikož vnitřní prostory a krypta pod objektem byly devastovány zloději a hledači pokladů.[8] Ke kapli a ke studánce vede od Bredovského letohrádku 350 metrů dlouhá památkově chráněná lipová alej. Přibližně 200 metrů od Zdislaviny studánky při cestě proti proudu Panenského potoka se nachází Černá tůň, do které ústí starý odtokový náhon, vytesaný v pískovci při úpravách rybníků v 18. století.[6] Stejná vzdálenost - zhruba 200 metrů, avšak na opačnou stranu - dělí studánku od severovýchodního břehu Markvartického rybníka, napájeného Panenským potokem.

Zajímavost

V přírodním léčitelství je zdůrazňována zdejší blízkost zdrojů "živé" vody (Zdislavina studánka) a "mrtvé" vody (Černá tůň) v této lokalitě a mimořádný význam tohoto neobvyklého jevu.[9]

Fotogalerie

  • Kaple Nejsvětější Trojice nedaleko studánky
  • Alej od studánky k Markvartickému rybníku
  • Ústí vodního tunelu do Černé tůně
  • Studánka na břehu Panenského potoka
  • Soška světice uvnitř glorietu
  • Cesta ke studánce od rozcestí pod Lemberkem

Odkazy

Reference

  • Krajinné památkové zóny. Lembersko [online]. Praha: Národní památkový ústav, [cit. 2017-04-16]. Dostupné online.
  • MEDKOVÁ, Lucie; WEBER, Martin. Identifikace a interpretace duchovního obsahu komponované krajiny na příkladu krajinné památkové zóny Lembersko [online]. Průhonice: Výzkumný ústav Silva Taroucy pro krajinu a okrasné zahradnictví,, [cit. 2017-04-16]. Dostupné online.
  • Zdislavina studánka [online]. Lvová: Státní zámek Lermberk, [cit. 2017-04-16]. Dostupné online.
  • Zdislava divotvůrkyně [online]. Jablonné v Podještědí: Klášter dominikánů, [cit. 2017-04-16]. Dostupné online.
  • Zdislavina studánka [online]. Jablonné v Podještědí: Městský úřad, [cit. 2017-04-16]. Dostupné online.
  • KÜHN, Jiří. Lembersko [online]. luzicke-hory.cz, [cit. 2017-04-16]. Dostupné online.
  • Kaple Nejsvětější Trojice [online]. Lvová: Státní zámek Lemberk, [cit. 2017-04-16]. Dostupné online.
  • MORAVEC, Luboš. Zdislavina kaple. Zazděná kaple Nejsvětější Trojice [online]. 2014-09-12, [cit. 2017-04-16]. Dostupné online.
  • Zdislavina studánka [online]. Liberec: Liberecký kraj, [cit. 2017-04-16]. Dostupné online.

Externí odkazy

Štítky: , ,

Zdislava

Zdislava
kostel svatého Jana Křtitele kostel svatého Jana Křtitele
znak obce Zdislavaznak
status: městys
LAU 2 (obec): CZ0513 564541
kraj (NUTS 3): Liberecký (CZ051)
okres (LAU 1): Liberec (CZ0513)
obec s rozšířenou působností: Liberec
pověřená obec: Český Dub
historická země: Čechy
katastrální území: Zdislava
katastrální výměra: 9,79 km²
počet obyvatel: 278 (2017)[1] (e)
zeměpisné souřadnice: 50°45′54″ s. š., 14°52′35″ v. d.
nadmořská výška: 425 m n. m.
PSČ: 463 53
zákl. sídelní jednotky: 1
části obce: 1
katastrální území: 1
adresa úřadu městyse: Obecní úřad Zdislava
č. p. 3
463 53 Zdislava
starosta / starostka: Zbyněk Fetr
Oficiální web: www.zdislava.e-obec.cz
E-mail: ouzdislava@volny.cz
Zdislava
Red pog.svg
Zdislava
Zdroje k infoboxu a částem obce
Zdislava (německy Schönbach) je městys a vesnice na severu České republiky, v okrese Liberec, v Libereckém kraji. Tato jedna z nejmenších obcí v Podještědí leží asi 12 km západně od Liberce v údolí Zdislavského potoka pod Ještědsko-kozákovském hřbetu. Obec se nachází v Euroregionu Nisa a Mikroregionu Podještědí. Žije zde zhruba 300 obyvatel.

Obsah

  • 1 Historie
  • 2 Pamětihodnosti
  • 3 Doprava
  • 4 Odkazy
    • 4.1 Reference
    • 4.2 Literatura
    • 4.3 Externí odkazy

Historie

Ves je poprvé zmiňována roku 1364 pod jménem Krásný Potok (Schönbach). Podle místní kroniky byl prvním domem v obci kovárna (dnešní dům čp. 28), kde se dolovala železná ruda. Mezi nevýznamnější události obce patří návštěva císaře Josefa II. roku 1766. Roku 1870 vznikl sbor dobrovolných hasičů. Roku 1900 byla zprovozněna železniční trať Teplice - Liberec se zastávkou ve Zdislavě. V roce 1906 získala obec znak a status městysu. Současný název dostala roku 1946 podle paní Zdislavy z Lemberka. V 70. letech 20. byla Zdislava přičleněna k sousední obci Křižany, ovšem v roce 1990 se opět osamostatnila. Od 19. října 2016 je Zdislava opět městysem[2]

Pamětihodnosti

Ke konci 18. století byla obec poutním místem, díky obrazu Panny Marie, který měl údajně zázračnou sílu a byl umístěn v kapli stojící na místě, kterému se dodnes říká U Obrázku. Jiné zdroje hovoří o tom, že se jednalo o sochu Panny Marie z roku 1700, čemuž nasvědčují písemnosti z roku 1780.

Doprava


Železniční zastávka Zdislava
Kromě silničního spojení na okolní obce Jítrava a Křižany prochází obcí železniční trať 086 z Liberce do České Lípy, nachází se zde také železniční zastávka. Autobusovou dopravu zajišťuje dopravce ČSAD Liberec.

Odkazy

Reference

Literatura

  • VINKLÁT, Pavel. Podještědí. Liberec : Okresní úřad Liberec a Sdružení obcí „Podještědí“, 2001. ISBN 80-902887-0-7.
  • Zdeněk BOHÁČ, Poutní místa v Čechách. Debora Praha 1995, s. 278 - 279
  • Emanuel Poche a kolektiv, Umělecké památky Čech IV., T-Ž, Praha 1979, s. 227.

Externí odkazy

Štítky: , ,

Vršíček

Vršíček
Pohled od východu
Pohled od východu
Vrchol 436 m n. m.
Poloha
Světadíl Evropa
Státy Česká republika
Pohoří Švihovská vrchovina / Rokycanská pahorkatina / Klabavská pahorkatina / Vitinecká pahorkatina[1]
Souřadnice 49°45′31″ s. š., 13°33′54″ v. d.
Vršíček
Fire.svg
Vršíček
Vršíček, Česká republika
Hornina buližník
Povodí Berounka
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Vršíček (436 m n. m.) je zalesněný kopec v Plzeňském kraji v okresu Rokycany, jeden kilometr jižně od obce Litohlavy. Na vrcholu stojí poutní kaple Navštívení Panny Marie. Při úpatí zřídila Evangelická církev metodistická z bývalé hájenky Terapeutickou komunitu Vršíček.[2][3]

Obsah

  • 1 Dostupnost
  • 2 Odkazy
    • 2.1 Reference
    • 2.2 Související články
    • 2.3 Externí odkazy

Dostupnost


Buližníkový vrchol Vršíčku s poutní kaplí v zimě
Na vrchol odbočuje žlutě značená turistická trasa Březina - Starý Plzenec.

Odkazy

Reference

  • Břetislav Balatka, Jan Kalvoda - Gomorfologické členění reliéfu Čech (Kartografie Praha, 2006, ISBN 80-7011-913-6)

Související články

Externí odkazy

Štítky: , ,

Vilémov

Vilémov
Vilemov (okres Decin) 1.jpg
znak obce Vilémovvlajka obce Vilémovznakvlajka
status: obec
LAU 2 (obec): CZ0421 562947
kraj (NUTS 3): Ústecký (CZ042)
okres (LAU 1): Děčín (CZ0421)
obec s rozšířenou působností: Rumburk
pověřená obec: Šluknov
historická země: Čechy
katastrální území: Vilémov u Šluknova
katastrální výměra: 4,06 km²
počet obyvatel: 913 (2017)[1] (e)
zeměpisné souřadnice: 50°59′26″ s. š., 14°20′8″ v. d.
nadmořská výška: 322 m n. m.
PSČ: 407 80
zákl. sídelní jednotky: 1
části obce: 2
katastrální území: 1
adresa obecního úřadu: Obec Vilémov
Vilémov 172
407 80  Vilémov u Šluknova
starosta / starostka: Hynek Raichart
Oficiální web: www.vilemov.cz
E-mail: epodatelna@vilemov.cz
Vilémov na mapě
Vilémov
Red pog.svg
Vilémov
Zdroje k infoboxu a částem obce
Vilémov (německy Wölmsdorf) se nachází v nejsevernější části České republiky, ve Šluknovském výběžku, poblíž Šluknova, při hranicích s Německem, u údolí Vilémovského potoka v nadmořské výšce 322 m. Leží na železniční trati Rumburk – Dolní Poustevna, č. 083. Má 925 obyvatel a PSČ obce je 407 80.

Historie

Nejstarší písemná zmínka pochází z roku 1410.[2]

Poutní místo

Počátky katolického poutního místa se vážou k zázraku s pramenem léčivé vody. Podle místní kroniky zde adoptovanou dceru místního sedláka postihlo malomocenství. Celá ves se jí vyhýbala ze strachu před nákazou. Když 19. října 1646 jako obvykle vyhnala stádo krav na pastvu, přilétli k ní dva andělé a dali jí napít vody z místní studánky. Příští měsíc se dívka na radu andělů opět napila té vody a omyla si v ní postiženou tvář i nohy. Uzdravila se a zpráva o zázračné moci vody se rychle rozšířila po okolí. Vyzkoušeli ji i majitelé panství Hainšpach, slavný Jan Jáchym Slavata z Chlumu a Košumberka, který dal nad pramenem postavit kapli s obrazem Panny Marie Bolestné, a po něm Marie Trautsonová, ovdovělá hraběnka Slavatová a Leopold Antonín Salm-Reifferscheidt (1699–1769), kteří dali za záchranu hraběte před medvědem ve Vilémově postavit poutní barokní kostel (1728–1731), později doplněný o most se sochami.

Osobnosti

  • Jakob Richter (1847–1916), textilní podnikatel, okresní starosta v Šluknově a poslanec zemského sněmu

Obyvatelstvo

Vývoj počtu obyvatel a domů místní části Vilémov[2][3]

1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011
Obyvatelé 769 838 1 028 1 080 1 238 1 122 1 350 845 703 771 929 991 960 859
Domy 94 123 135 147 168 174 204 236 163 147 138 183 181 210
Data z roku 1961 zahrnují domy z místní části Dolina.

Pamětihodnosti


Kostel Nanebevzetí Panny Marie (2015)
  • Kostel Nanebevzetí Panny Marie je jednolodní obdélná barokní stavba postavená podle projektu neznámého architekta v letech 1728–1731 stavitelem Zachariasem Hoffmannem z Lipové. Ve štítu kostela je nika se sochou rakouského knížete svatého Leopolda, dílo Kryštofa Riedla z Velkého Šenova, z roku 1736. V interiéru je hlavní oltář z let 1733–1734 sochaře Domenica Martiniho, na něm poutní černá madona mezi anděly s erbem rodu Slavatů a letopočtem 1713 a skupina Zvěstování Panně Marii. Později byly doplněny boční oltáře svatého Jiljí a svatého Vincence z Ferrery. Nad vstupním portálem je vsazena deska se salmovským a slavatovským znakem, na pásce se zlaceným nápisem s chronogramem 1726: latinsky (česky Podle slibu postavil hrabě Leopold). Do základního kamene kostela byla vložena listina datovaná 22. srpna 1728. V interiéru se také nachází hrobka Leopolda Salma z roku 1774 s vyobrazením hraběte a daty, kdy vyvázl z nebezpečí ohrožení života. Objekt byl renovován z milodarů věřících v letech 1969–1971.
  • Sochy svatého Josefa a svaté Anny
  • Venkovská usedlost čp. 71
  • Měšťanský dům čp. 39
  • Křížová cesta s výklenkovými kaplemi a s Božím hrobem z 19. století
  • Starý hřbitov uprostřed křížové cesty byl vybudován roku 1844, v roce 1889 byl rozšířen.[4] Roku 1910 jej doplnila původně secesní hřbitovní kaple. Její architektonická hodnota je ovšem narušena pozdějšími úpravami.

Odkazy

Reference

  • FIEDLER, Josef. Heimatskunde des politischen Bezirkes Schluckenau. 1. vyd. Rumburg : Bezirkslehrerverein, 1898. 488 s. (německy)

Literatura

Externí odkazy


Štítky: , ,

Svatý Jan pod Skalou

Svatý Jan pod Skalou
Sv. Jan pod Skalou, celkový pohled z vrchu Sv. Jan pod Skalou, celkový pohled z vrchu
znak obce Svatý Jan pod Skalouvlajka obce Svatý Jan pod Skalouznakvlajka
status: obec
LAU 2 (obec): CZ0202 531804
kraj (NUTS 3): Středočeský (CZ020)
okres (LAU 1): Beroun (CZ0202)
obec s rozšířenou působností: Beroun
pověřená obec:
historická země: Čechy
katastrální území: Svatý Jan pod Skalou
katastrální výměra: 4,09 km²
počet obyvatel: 169 (2017)[1] (e)
zeměpisné souřadnice: 49°58′8″ s. š., 14°7′60″ v. d.
nadmořská výška: 233 m n. m.
PSČ: 266 01
zákl. sídelní jednotky: 3
části obce: 3
katastrální území: 1
adresa obecního úřadu: Svatý Jan pod Skalou čp. 11, 26601 Beroun
starosta / starostka: Mgr. Jan Kudry
Oficiální web: www.svatyjan.cz
E-mail: svjan@nextra.cz
Svatý Jan pod Skalou na mapě
Svatý Jan pod Skalou
Red pog.svg
Svatý Jan pod Skalou
Zdroje k infoboxu a částem obce
Svatý Jan pod Skalou je obec ve Středočeském kraji, okrese Beroun, asi 30 km JZ od Prahy a necelých 5 km východně od Berouna. Leží v srdci Chráněné krajinné oblasti Český kras a společně s Karlštejnem a starodávným Tetínem patří mezi nejzajímavější turistické lokality okresu.

Obsah

  • 1 Historie obce
    • 1.1 Územněsprávní začlenění
    • 1.2 Rok 1932
  • 2 Pamětihodnosti
  • 3 Horolezectví
  • 4 Části obce
  • 5 Doprava
  • 6 Další fotografie
  • 7 Odkazy
    • 7.1 Reference
    • 7.2 Literatura
    • 7.3 Související články
    • 7.4 Externí odkazy

Historie obce

Související informace naleznete také v článku Klášter Svatý Jan pod Skalou.
Poustevník svatý Ivan se zde podle pověsti usadil zhruba v polovině 9. století. První písemná zmínka o místě pochází z roku 1030, kdy kníže Břetislav I. daroval kapli sv. Jana benediktinskému klášteru Ostrov u Davle, který zde v polovině 11. století u jeskyně svatého Ivana založil dceřiný klášter.[2] Roku 1310 zde bylo zřízeno proboštství. V době husitských válek, v roce 1420, se do sv. Jana uchýlili benediktinští mniši z kláštera na Ostrově poté, co byl poničen a vydrancován. Roku 1517 zde bylo založeno opatství.
Současné budovy vznikly v letech 1653–1661. V letech 1726–1731 přestavěl jižní a západní křídlo kláštera patrně Kryštof Dientzenhofer.[3] Klášter byl zrušen roku 1785 a přeměněn na zámek. Od roku 1925 zde byla škola, v letech 1953–1958 věznice, později pak škola pro příslušníky komunistické tajné policie StB, nakonec od roku 1985 archiv tehdejšího ministerstva vnitra. V současnosti v bývalém klášteře působí Svatojánská kolej, Vyšší odborná škola pedagogická, a ekologické centrum Kavyl.

Územněsprávní začlenění

Dějiny územněsprávního začleňování zahrnují období od roku 1850 do současnosti. V chronologickém přehledu je uvedena územně administrativní příslušnost obce v roce, kdy ke změně došlo:
  • 1850 země česká, kraj Praha, politický okres Smíchov, soudní okres Beroun[4]
  • 1855 země česká, kraj Praha, soudní okres Beroun
  • 1868 země česká, politický okres Hořovice, soudní okres Beroun
  • 1936 země česká, politický i soudní okres Beroun[5]
  • 1939 země česká, Oberlandrat Kolín, politický i soudní okres Beroun[6]
  • 1942 země česká, Oberlandrat Praha, politický i soudní okres Beroun[7]
  • 1945 země česká, správní i soudní okres Beroun[8]
  • 1949 Pražský kraj, okres Beroun[9]
  • 1960 Středočeský kraj, okres Beroun
  • 2003 Středočeský kraj, okres Beroun, obec s rozšířenou působností Beroun

Rok 1932

Ve vsi Svatý Jan pod Skalou (přísl. Sedlec, 596 obyvatel, katol. kostel, Učitelský ústav) byly v roce 1932 evidovány tyto živnosti a obchody:[10] biograf Pedagogium, obchod s dřívím, 4 hostince, mlýn, obchod s lahvovým pivem, rolník, řezník, 3 obchody se smíšeným zbožím, trafika, vápenka (Nestomické závody, Solvayový spolek pro chem. a hutní výrobu).

Pamětihodnosti

Související informace naleznete také v článku Seznam kulturních památek ve Svatém Janu pod Skalou.

Svatojánská skála při pohledu z ulice
Kostel Narození sv. Jana Křtitele a jeskyně sv. Ivana. Raně barokní stavba z let 1657-1661 podle plánů C. Luraga s bohatou vnitřní výzdobou. Uprostřed kostela stojí náhrobek sv. Ivana, kde je umístěna schránka se světcovými ostatky. Kostel je propojen se starým skalním kostelem – jeskyní sv. Ivana. V části skalního kostela je zachována přirozená travertinová jeskyně, zdobená původní krápníkovou výzdobou. Hned vedle kostela, pod oknem Ivanovy jeskyně vyvěrá silný pramen léčivé vody, Pramen svatého Ivana.
V kostele se nacházejí jeskynní prostory, v nichž podle legendy žil a byl pochován v 9. století poustevník Ivan, syn polabského (obodritského) knížete Gostimysla (zkoumání kosterních pozůstatků potvrdilo, že kostra je tisíc let stará, že to byl muž, který žil dlouho ve vlhku a živil se vegetariánsky). Místními lidmi byl od začátku považován za svatého a za prvního českého světce, ještě před sv. Ludmilou a sv. Václavem.
Nejkrásnější ve Svatém Janu je impozantní vápencová Svatojánská skalní stěna, která se vypíná do výšky 210 m nad okolní terén a dominuje tak celému okolí. Asi v polovině cesty na skálu, na ostrohu nad údolím, je barokní kaple Sv. Kříže z roku 1714.
V obci je hřbitov s kaplí svatého Maxmiliána v neogotickém slohu, kterou projektoval Bernhard Grueber. V kryptě kaple se nachází rodinná hrobka Bergerů. Kapli s rodinnou hrobkou dal postavit v letech 1847–1849 JUDr. Maxmilián Berger, předseda spolku pro postavení Národního divadla v Praze.
Svatým Janem protéká potok Loděnice, místně nazývaný Kačák, který na svém zbývajícím toku k ústí do Berounky proráží pod kopcem Třesina u nedaleké vesnice Hostim ukloněné souvrství devonských vápenců a vytváří působivou skalní stěnu. Při větších deštích se jindy tichý potůček dokáže rozvodnit a krátce zaplavit můstek i okolní komunikaci. V nedaleké trampské osadě Fort Adamson vznikla populární píseň „Kačák hučí jak Mississippi“.[11]

Horolezectví

Svatý Jan pod Skalou je tradiční, byť méně známou horolezeckou lokalitou v nejbližším okolí Prahy. Z hlediska horolezeckých aktivit jsou zde nejvýznamnější vápencové masívy Křížová stěna a Dušičková stěna, na kterých se nachází řada jednodélkových výstupů střední a vyšší obtížnosti, skála je lámavá. Lezení je povoleno od července do prosince, Dušičková stěna celoročně. Novější sportovně zajištěné cesty jsou v lomu pod skanzenem Solvayovy lomy, kde je lezení možné celoročně.[12][13]

Části obce

Obec Svatý Jan pod Skalou se skládá ze tří částí, které leží v katastrálním území Svatý Jan pod Skalou:

Doprava

Dopravní síť
  • Pozemní komunikace
Do obce vede silnice III. třídy.
  • Parkování
V obci jsou zpoplatněná veřejná parkovací stání s parkovacími automaty
  • Železnice
Železniční trať ani stanice na území obce nejsou. Zrekonstruovaná část úzkorozchodné dráhy sloužící při těžbě vápence je součástí skanzenu Solvayovy lomy na území obce.
Veřejná doprava 2011
  • Autobusová doprava
V obci měla zastávku autobusová linka 384 Praha Zličín - Beroun Hostim (v pracovní dny 7 spojů, o víkendu 4 spoje) (dopravce PROBO BUS, a. s.).

Další fotografie

  • Sousoší P. Marie
  • Původní kostel a jeskyně v klášteře
  • Klášter a kostel
  • Kostel sv. Jana Křtitele
  • Svatý Jan pod Skalou a Svatojánská skála
  • Hřbitov ve Svatém Janu pod Skalou s kaplí

Odkazy

Reference

  • Všeobecná encyklopedie UNIVERSUM, Odeon Praha, 2002
  • E. Poche, Umělecké památky Čech III., str. 476.
  • Vládní nařízení č. 190/1935 Sb.
  • Nařízení ministra vnitra č. 185/1942 Sb.
  • Adresář republiky Československé pro průmysl, živnosti, obchod a zemědělství, sestavila a vydala firma Rudolf Mosse, Praha 1932, svazek I, str. 1636. (česky a německy)
  • TŮMA, Jan. Poustevník Ivan - legenda a skutečnost [online]. [cit. 2012-02-27]. Dostupné online.

Literatura

  • E. Poche (red.), Umělecké památky Čech III. Praha: Academia 1980, str. 475-478.

Související články

Externí odkazy

Štítky: , ,
Přihlásit se k odběru: Příspěvky (Atom)