Železniční zkušební okruh Cerhenice

Mapa okruhů

Souprava Alstom AGV na okruhu, v pozadí budovy zkušebního ústavu

Železniční zkušební okruh Cerhenice, který je součástí Zkušebního centra Velim, je uzavřenou tratí, na které se zkoušejí železniční vozidla. Nachází se ve Středočeském kraji nedaleko Poděbrad mezi železniční tratí Praha–Kolín a dálnicí D11. Podle úředního povolení je kategorizován jako vlečka.^[1]

Přehrát média

Lokomotiva řady BR 102 „Emil Zátopek“ pro Deutsche Bahn Regio.

Přehrát média

Lokomotiva řady BR 102 „Emil Zátopek“ pohledem ze stanoviště strojvedoucího.

Obsah

• 1 Lokalita
• 2 Historie
• 3 Technické podrobnosti
• 4 Reference
• 5 Externí odkazy

Lokalita

Hlavní sídlo správy okruhu je v Cerhenicích. Okruh zasahuje do okraje území obcí Velim, Cerhenice, Vrbová Lhota, Ratenice, do jižního předměstí Poděbrad (katastrální území Přední Lhota a Kluk) a do obce Pňov-Předhradí (katastrální území Klipec). Mezi vnitřním a vnějším okruhem je sídelní část obce Sokoleč.

Historie

• Výstavba byla započata 30. září 1960.
• V roce 1963 byl okruh slavnostně otevřen
• Dne 27. srpna 1964 zde dosáhla lokomotiva 498.106 rychlosti 162 km/h, což je rychlostní rekord českých parních lokomotiv.
• V roce 1977 se stala obětí provozu na zkušebním okruhu žena, kterou zachytila projíždějící lokomotiva.
• Okruh je hojně využívaný výrobci železničních vozidel z různých zemí, kteří na něm zkoušejí své výrobky. Zkoušely se zde například lokomotivy pro Eurotunel nebo různé typy vlaků Pendolino.

Technické podrobnosti

Zkušební centrum se skládá ze dvou vlastních zkušebních železničních okruhů:

• Malý okruh je dlouhý 3,951 km s maximální přípustnou rychlostí 90 km/h.
• Velký okruh je dlouhý 13,272 km s maximální přípustnou rychlostí 230 km/h pro jednotky s naklápěcími skříněmi a 210 km/h pro ostatní železniční vozidla.

Oba okruhy umožňují nezávislé napájení všemi nejpoužívanějšími evropskými napájecími soustavami:

Napětí [V]	Druh napětí	Frekvence [Hz]	Max. výkon [MW]
3 000	stejnosměrné		10
1 500	stejnosměrné		5
750	stejnosměrné		5
25 000	střídavé	50,0	10
15 000	střídavé	16,7	9

Svým technickým vybavením vytváří celek pro realizaci řady jízdních zkoušek kolejových vozidel, drážních zařízení a dopravních prostředků. Umožňuje provádění experimentů včetně hlukových zkoušek, kontrol schopnosti drážních vozidel komunikovat s okolím a signalizovat v systémech ETCS a GSM-R nebo simulací změn a poruch elektrického napájení společně s praktickým testováním výpadků napájení a reakcí vozidel na tyto vnější vlivy.
Zkušební centrum je majetkem akciové společnosti Výzkumný Ústav Železniční, ve zkratce VUZ, vlastněné Českými drahami.
Na okraji areálu směrem k obci Cerhenice se ještě nachází menší zkušební centrum vlastněné firmou VÚKV.

Reference

1. Vlečkový provozní řád – vlečka železniční zkušební okruh Cerhenice, Výzkumný ústav železniční a. s., 30. 12. 2009, účinnost od 1. 3. 2010

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Železniční zkušební okruh Cerhenice ve Wikimedia Commons
• Podrobné informace o okruhu na stránce Výzkumného ústavu železničního
  • Fotogalerie okruhu
  • Plánek okruhu
• Eduard Novák, Jaroslav Skala: Přínos železničních zkušebních okruhů k železničnímu výzkumu, web Českých drah, únor 2010, článek popisující mj. různé varianty umístění železničního zkušebního okruhu v Československu

Vrť

Přírodní rezervace Vrť
Rezervace v roce 2007
Datum vyhlášení	9. března 1973[1]
Kód ÚSOP	566
Lokalita	okres Nymburk
Výška	170[1] m n. m.
Výměra	24,00 ha[1]
Seznam CHÚ v okrese Nymburk
multimediální obsah na Commons
Souřadnice	50°10′21″ s. š., 14°51′30″ v. d.
Vrť

Vrť je přírodní rezervace v okresu Nymburk, katastrálním území Semice a Ostrá. Vyhlášena byla v roce 1972, v roce 2002 rozhodl Okresní úřad v Nymburku o úpravě hranic rezervace. Má rozlohu 24,5 ha.
Hlavním motivem vyhlášení přírodní rezervace je ochrana zachovalých polabských přirozených lužních lesů. Zastoupen byl především dubo-jilmový luh s typickým jarním aspektem cibulnatých bylin. Vlivem vysušení nivy dnes převládá druhově chudá dubohabřina. Na místech s nejvyšší vlhkostí se vyskytují olšiny a vrbiny. Zbytky neregulovaného ramene řeky Labe hostí rostlinná společenstva typická pro tento biotop.

Obsah

• 1 Přírodní poměry
  • 1.1 Houby
  • 1.2 Fauna
• 2 Ochrana
• 3 Odkazy
  • 3.1 Reference
  • 3.2 Literatura
  • 3.3 Externí odkazy

Přírodní poměry

Houby

Z vzácných druhů hub byl zaznamenán nález pečárky sněhobílé (Agaricus chionodermus), bedly oježené (Lepiota echinacea ) a bedly namasovělé (Lepiota subincarnata).

Fauna

Z fauny jsou zde zastoupeni zejména ptáci, kterých tu bylo pozorováno 45 druhů. Dále jsou zde hojně zastoupeni měkkýši, jako například vlahovka narudlá (Monachoides incarnatus), keřovka plavá (Fruticicola fruticum), jantarka obecná (Succinea putris), a pavouci, například čeleď plachetnatkovitých a křižák Meta reticulata. Z obojživelníků tu žije skokan štíhlý (Rana dalmatina).

Ochrana

Území je narušováno ze severu vyvážením odpadků a nepovoleným kácením dřevin chataři.

Odkazy

Reference

1. PR Vrť [online]. Biolib.cz, [cit. 2010-10-31]. Dostupné online. (česky)

Literatura

• Ložek V.: Měkkýši luhů Vrť a Mydlovar na středním Labi. Bohem. Centr., 13, s. 215–223, Praha 1984.
• Sádlo J.: Polabí u Čelákovic, A0052. Ms., Závěrečná zpráva Mapování biotopů soustavy Natura 2000. Praha 2003.
• Šebek S.: Význačné druhy hub v lužních lesích středního Polabí. Polabská příroda, 4, s. 8–14 Poděbrady 1993.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Vrť ve Wikimedia Commons
• (česky) Informace na Biolib.cz
• (česky) Polabské luhy na stránce Přírodovědecké fakulty UK
• (česky) Informace o plánu péče o přírodní památku Vrť

Tisíciletá lípa ve Staré Lysé

Památný strom (chráněný) Tisíciletá lípa ve Staré Lysé
kmen v srpnu 2006
Druh	lípa malolistá Tilia cordata[1][2]
Evidenční č.	103718 (10518)
Ochrana	od 4. března 1975[3]
Poloha
Kraj	Středočeský
Okres	Nymburk
Obec	Stará Lysá
Katastr	Stará Lysá
Poloha	náves
Seznam PS v okrese Nymburk
multimediální obsah na Commons
Souřadnice	50°13′18,6″ s. š., 14°48′13,3″ v. d.
Lípa ve Staré Lysé
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Tisíciletá lípa ve Staré Lysé je mohutným památným stromem, který roste na návsi ve středočeské obci Stará Lysá u silnice III/3314.


Obsah

• 1 Základní údaje
• 2 Stav stromu a údržba
• 3 Historie a pověsti
• 4 Další zajímavosti
• 5 Památné a významné stromy v okolí
• 6 Odkazy
  • 6.1 Související články
  • 6.2 Reference
  • 6.3 Literatura

Základní údaje

• název: Tisíciletá lípa, Lípa ve Staré Lysé^[4], Stará lípa^[2]
• výška: 19 m^[1], 19 m (2001)^[2]
• obvod: 610 cm^[1], 690 cm (2001)^[2], 672 cm (2003)^[4]
• věk: 500 let^[2][3], 700 let^[5], 750-1000 let^[6]
• chráněna: od 4. března 1975^[3] / 25. července 1978^[1]
• památný strom ČR: od roku 1992
• finalista soutěže Strom roku 2007 (2. místo)^[3]
• sanace: ano^[2]
• umístění: kraj Středočeský, okres Nymburk, obec Stará Lysá
• souřadnice: 50°13'18.6"N, 14°48'13.3"E
Lípa roste v centru obce při červené turistické trase, cyklostezce 0037 u silnice nedaleko školy.^[2] Nedaleko stromu stojí drobná náboženská stavba - krucifix.


Památná lípa na návsi ve Staré Lysé

Stav stromu a údržba

Strom je ošetřený, v dobrém zdravotním stavu. Vytváří mohutné kořenové náběhy, boulovitý kmen i kořeny. Kmen je při zemi dutý, větví se ve výšce 6 metrů. Soliterní strom tvoří dominantu obce. 13. listopadu 2003 byla dutina stromu poškozena záměrně založeným požárem.^[7][3]


Historie a pověsti

Lípa původně rostla na hrázi Starolyského rybníka. Ten byl ale roku 1850 vysušen a vesnice postupem času strom obklopila. Na lípě byly vyvěšovány vyhlášky o mobilizaci, loučili se pod ní se svými blízkými naverbovaní rekruti.^[4]
Podle pověsti pod ní s vojskem tábořil husitský hejtman Prokop Holý^[4], když táhl k Lipanům.^[2] Později zde prý začínal a končil hony hrabě Špork, majitel místního panství.^[4]


Další zajímavosti

Lípě byl věnován prostor v televizním pořadu Paměť stromů, konkrétně v dílu č. 4: Stromy žijí s lidmi. Ve svém díle ji zachytil i akademický malíř Jaroslav Turek,^[4] jehož kresba zdobí slavnostní listy obecního úřadu Staré Lysé.^[8] Lípa ve Staré Lysé se v roce 2007 probojovala do finále soutěže Strom roku, kterou pořádá Nadace Partnerství. V celostátním kole skončila na druhém místě se ziskem 11 187 hlasů.


Památné a významné stromy v okolí

• Tis Bon Repos - na zámku u Čihadel
• Lípy u sv. Jana Křtitele - park u kaple v severozápadní části obce

Odkazy

Související články

• Lípa malolistá
• Památný strom
• Prokop Holý
• Hrabě Špork

Reference

• 
  
• Registr památných stromů AOPK ČR drusop.nature.cz
• 
  
• NĚMEC, Jan. Památné stromy v Čechách, na Moravě, ve Slezsku. Praha : Olympia, 2003. 224 s. ISBN 80-7033-781-8. Kapitola Střední Čechy, s. 53.
• 
  
• Lípa malolistá na návsi ve Staré Lysé mestolysa.cz
• 
  
• HRUŠKOVÁ, Marie. Stromy památné v kresbách Jaroslava Turka. Ilustrace Jaroslav Turek. Praha : Marie Hrušková, 2007. 85 s. ISBN 978-80-254-1015-8. Kapitola Lípa ve Staré Lysé, s. 25.
• 
  
• Historie obce staralysa.cz
• 
  
• Stará Lysá turistik.cz
• 
  
• HRUŠKOVÁ, Marie; LUDVÍK, Bedřich. Paměť stromů. [s.l.] : Mladá fronta, 2006. 255 s. ISBN 80-204-1500-9. Kapitola IV, s. 62.
• 
  
8. Paměť stromů - díl 4. Stromy žijí s lidmi (scénář) ceskatelevize.cz

Literatura

• NĚMEC, Jan. Památné stromy v Čechách, na Moravě, ve Slezsku. Praha : Olympia, 2003. 224 s. ISBN 80-7033-781-8.
• HRUŠKOVÁ, Marie. Stromy památné v kresbách Jaroslava Turka. Ilustrace Jaroslav Turek. Praha : Marie Hrušková, 2007. 85 s. ISBN 978-80-254-1015-8.
• HRUŠKOVÁ, Marie; LUDVÍK, Bedřich. Paměť stromů. [s.l.] : Mladá fronta, 2006. 255 s. ISBN 80-204-1500-9.

Špičák

Špičák
Vrchol	281 m n. m.
Poloha
Světadíl	Evropa
Státy	Česká republika
Pohoří	Česká tabule / Severočeská tabule / Ralská pahorkatina / Dokeská pahorkatina / Polomené hory / Brocenská pahorkatina / Lomská část
Souřadnice	50°27′22″ s. š., 14°24′40″ v. d.
Špičák
Hornina	čedič
Povodí	Labe
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Špičák je kopec v Ralské pahorkatině, zhruba 2 km východně od města Štětí, v katastru jeho části Stračí. Kopec je tvořen čedičovými horninami a naskýtá se z něj výhled na Štětí a okolní vesnice. V okolní krajině se nachází rozlehlé lesy táhnoucí se východně k Liběchovu a severně až k Dubé. Jen asi 1 km východně od Špičáku, u Mariánské kaple, probíhá hranice CHKO Kokořínsko.

Externí odkazy

• Špičák

Slatinná louka u Velenky

Národní přírodní památka Slatinná louka u Velenky
Slatinná louka u Velenky
Datum vyhlášení	9. března 1973[1], 1. prosince 2011
Vyhlásil	Ministerstvo životního prostředí
Kód ÚSOP	567
Lokalita	okres Nymburk
Výška	170[1] m n. m.
Výměra	1,04 ha[1]
Seznam CHÚ v okrese Nymburk
Souřadnice	50°9′6″ s. š., 14°54′9″ v. d.
Slatinná louka u Velenky

Slatinná louka u Velenky je 1,04 ha velká národní přírodní památka, která se rozprostírá ve Středočeském kraji v katastrálním území Hradištko u Sadské (na západním okraji Kerska) a Semice. Jedná se o luční enklávu mezi poli a lesem nedaleko obce Velenka. V západní části je ohraničena komplexem polí, na východě lesem přírodního parku Kersko-Bory a protipovodňovým valem podél Velenského potoka.

Obsah

• 1 Popis lokality
• 2 Odkazy
  • 2.1 Reference
  • 2.2 Externí odkazy

Popis lokality

Slatinná louka u Velenky je jedinou lokalitou v České republice, kde se vyskytuje lněnka bezlistenná (Thesium ebracteatum), dále je jedním ze tří míst výskytu mečíku bahenního (Gladiolus palustris) v ČR. Pro svůj význam byla zařazena do soustavy Evropsky významných lokalit Natura 2000.

Odkazy

Reference

1. NPP Slatinná louka u Velenky [online]. Biolib.cz, [cit. 2010-10-31]. Dostupné online. (česky)

Externí odkazy

• (česky) Informace na Biolib.cz
• (česky) Slatinná louka u Velenky na biolib.cz
• (česky) Podrobnosti vyhlášení na serveru nature.cz

Semická hůra

Semická hůra
Semická hůra vyfotografovaná z Přerovské hůry
Vrchol	231 m n. m.
Poznámka	Evropsky významná lokalita Natura 2000
Poloha
Světadíl	Evropa
Státy	Česká republika
Pohoří	Česká tabule
Souřadnice	50°9′40″ s. š., 14°52′ v. d.
Semická hůra
Hornina	slínovec
Povodí	Labe
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Semická hůra je 231 metrů vysoký svědecký vrch – stolová vyvýšenina v jinak rovinaté Polabské nížině. Nalézá se jihozápadně od středočeské obce Semice. Tvoří trojvrší s Přerovskou a Břístevskou hůrou, společně se nazývají Polabské hůry. Na vrcholu hůry je neodkryté hradiště z keltských a raně slovanských dob.
Jižní svah hůry je přírodní památkou – Evropsky významnou lokalitou Natura 2000.
Nejde o jediný polabský svědecký vrch. Na dohled od Semické hůry je o několik metrů vyšší Přerovská hůra (237 m) u Přerova nad Labem, obdobný charakter má i vrch Chotuc (253 m) u Křince, Sadská (215 m) u stejnojmenné obce, Dřínovský vrch (247 m) u obce Zlosyň, Oškobrh (285 m) nebo Sekácká hůra (231 m).

Obsah

• 1 Geologie
• 2 Geomorfologice
• 3 Flóra
• 4 Fauna
• 5 Reference
• 6 Externí odkazy

Geologie

Semická hůra je tvořena odolnými turonskými písčitými slínovci jizerských vrstev české křídové pánve. Pro geologa představuje užitečný studijní materiál, protože tu jsou jasně patrné jednotlivé geologické vrstvy a lze tak vysledovat složení podloží a pradávnou historii tohoto kraje.

Geomorfologice

Geomorfologicky Semická hůra náleží do subprovincie Česká tabule, oblasti Středočeská tabule, celku Středolabská tabule, podcelku Nymburská kotlina a okrsku Sadská rovina, jejíž je samostatnou geomorfologickou částí^[1]

Flóra

5. října 2009 vláda ČR na návrh ministra životního prostředí Ladislava Mika zařadila celý jižní svah do seznamu Evropsky významných lokalit Natura 2000 (název přírodní památky Polabské hůry).^[2][3]
Na jižních svazích hůry jsou vyvinuta typická společenstva bílých strání s hojným výskytem druhů červeného seznamu – hvězdnice zlatovlásek (Aster linosyris), hořec brvitý (Gentianopsis ciliata), ledenec přímořský (Tetragonolobus maritimus), kavyl Ivanův (Stipa joannis), kavyl vláskovitý (Stipa capillata), černohlávek velkokvětý (Prunella grandiflora) a lněnka lnolistá (Thesium linophyllon). Dominující vegetací jsou širokolisté suché trávníky. Severní svahy porůstají dubohabřiny s bohatým zastoupením hájových druhů a výskytem teplomilných druhů jako kamejka modronachová (Lithospermum purpuro-caeruleum) a ostřice Micheliova (Carex michelii).

Fauna

Jižní svah Semické hůry obývají mimo jiné tyto druhy mandelinek (čeleď Chrysomelidae): Criocerinae (kohoutek černý, kohoutek modrý), Clytrinae (Smaragdina affinis), Alticinae (dřepčík polní, Phyllotreta ochripes, Aphtona pygmaea, Longitarsus anchusae, Longitarsus lycopi, Longitarsus melanocephalus, Longitarsus salviae, Epitrix pubescens, dřepčík rudonohý), Cassidinae (štítonoš skvrnitý, Cassida sanguinolenta).

Reference

• Břetislav Balakta, Jan Kalvoda - Geomorfologické členění reliéfu Čech (Kartografie Praha, 2006)

• Popis evropsky významné lokality Polabské hůry

• Návrh na vyhlášení přírodní památky Natura 2000 Polabské hůry s mapkou
  

Externí odkazy

• Fotografie a 3D snímky hradiště na Semické hůře

Rožďalovické rybníky

Ptačí oblast Rožďalovické rybníky
Bažant u silnice
Datum vyhlášení	6.12.2004
Vyhlásil	Vláda ČR
Kód ÚSOP	2289
Výška	190 – 262 m n. m.
Výměra	6613,14 ha
Seznam CHÚ v okrese Jičín
Seznam CHÚ v okrese Nymburk
multimediální obsah na Commons
Souřadnice	50°17′6,9″ s. š., 15°12′35,15″ v. d.

Ptačí oblast Rožďalovické rybníky se nachází na rozhraní středního Polabí a Českého ráje asi 16 km severovýchodně od okresního města Nymburk.

Obsah

• 1 Popis krajiny
• 2 Historie oblasti
• 3 Důvody ochrany
• 4 Fauna a flóra
• 5 Galerie
• 6 Externí odkazy

Popis krajiny

Z fytogeografického hlediska patří do teplé oblasti termofytika, podokresu Rožďalovická tabule. Reliéf má charakter ploché pahorkatiny s výškovou členitostí 30-75 m a nadmořské výšce 210 - 270 m. Území patří do povodí Labe a je odvodňováno řekou Mrlina.
Krajinu charakterizuje komplex přirozených lesů s dubohabrovými háji, rákosinami a vlhkými loukami v okolí soustavy více než 20 rybníků táhnoucí se od obce Dětenice na severozápadě až po Městec Králové na jihovýchodě. Tento pestrý komplex biotopů tvoří útočiště pro výskyt řady vzácných a ohrožených druhů rostlin a živočichů. V současné době má k nejcennějším lokalitám vlastnický nebo nájemní vztah Pozemkový spolek Polabí Polabského ekocentra ČSOP, který zde hospodaří v souladu se zájmy ochrany přírody.

Historie oblasti

Formování krajiny započalo po skončení husitských válek, kdy bylo území značně vylidněno a trpělo jarními i podzimními záplavami. Zabránit tomu mělo rybníkářství. Vznikly zde menší plochy rybníků než na Poděbradsku a Pardubicku, což bylo dáno zejména omezenými zdroji vody v Mrlině a Štítarském potoce. První rybníky byly vybudovány již před koncem 15. století a zachovaly se většinou doposud. Své první zkušenosti s výstavbou rybníků zde sbíral i proslulý Jakub Krčín z Jelčan.

Důvody ochrany

Ptačí oblast Rožďalovické rybníky byla vyhlášena nařízením vlády č. 606/2004 Sb. pro ochranu dvou ptačích druhů - motáka pochopa a jeřába popelavého. V oblasti se vyskytuje i řada dalších ptačích druhů, jako jsou například bukač velký, orel mořský, luňák červený, strnad luční, chřástal kropenatý, čáp černý, sýkořice vousatá a jiné. Do dnešní doby bylo na lokalitě zaregistrováno 205 druhů ptáků z nichž zahnízdilo 136.

Fauna a flóra

Flóra je pestrá se zastoupením převážně teplomilnějšího křídla středoevropské květeny, jako jsou například lilie zlatohlavá, vstavač nachový, prstnatec májový a jiné. Z obojživelníků se zde vyskytují početné populace žab - kuňka obecná, rosnička zelená a skokan skřehotavý, z hmyzu se vyskytuje například roháč obecný.

Galerie

• 

  Kachny a labutě na Jakubském rybníce
  
• 

  Pobřežní rákosiny Jakubského rybníka
  
• 

  Volavka na rybníce Vražda
  
• 

  Podvečer na Komorním rybníce
  

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Rožďalovické rybníky ve Wikimedia Commons
• Internetové stránky s fotografiemi ptáků a krajiny Rožďalovických rybníků

Přírodní park Kersko – Bory

Přírodní park Kersko – Bory
Pramen sv. Josefa v Kersku
PřP Kersko-Bory
Umístění	Česká republika, Středočeský kraj, okres Nymburk
Souřadnice	50°8′40″ s. š., 14°55′40″ v. d.
Rozloha	23,22 km²
Založeno	1986

Přírodní park Kersko – Bory je chráněné území v jihozápadní části okresu Nymburk ve Středočeském kraji. Rozkládá se v rovinaté krajině Středolabské tabule na levém břehu řeky Labe severozápadně od města Sadská. kde zaujímá přibližně 7,5 km dlouhé a 5 km široké území na katastrech obcí Sadská, Hradištko, Velenka, Semice, Písty a Zvěřínek. Z jižní strany území lemuje dálnice D11.
Ochrana území byla prohlášena roku 1986, původně jako Oblast klidu Kersko, od roku 1990 pod označením přírodní park. Nejnovější vymezení Přírodního parku Kersko-Bory bylo vyhlášeno narízením rady Středočeského kraje v březnu 2010.
Předmětem ochrany je rozsáhlý komplex Kerského lesa a lesa Bory s borovými a březovými porosty na štěrkopískovém podkladu labské nivy, okolní otevřené prostory polabské zemědělské krajiny a krajinná dominanta sadského kopce s kostelem sv. Apolináře.
V západní části Kerského lesa se nachází rozsáhlá rekreační chatová osada Kersko s minerálním pramenem sv. Josefa, známá mj. spojitostí se životem a dílem spisovatele Bohumila Hrabala (Slavnosti sněženek). V Kerském lese je též prohlášena evropsky významná lokalita Kerské rybníčky k ochraně populace čolka velkého. Při západním pomezí přírodního parku leží národní přírodní památka Slatinná louka u Velenky s výskytem lněnky bezlistenné a mečíku bahenního, na jeho severovýchodním okraji je situována přírodní památka Písečný přesyp u Píst, chránící typickou psamofilní vegetaci jedné z posledních dochovaných písečných dun v Polabí. Na severním okraji přírodního parku, u Hradištka, stojí kámen, považovaný některými badateli za prehistorický menhir.

Galerie

• 

  NPP Slatinná louka u Velenky
  
• 

  Návrší v Sadské s kostelem sv. Apolináře
  

Externí odkazy

• Nařízení Středočeského kraje ze dne 15. 3. 2010 o zřízení přírodního parku Kersko-Bory
• Totéž nařízení jako .pdf soubor s mapovou přílohou
• Ochrana přírody a krajiny ve Středočeském kraji - Přírodní park Kersko