Historické státní útvary na území České republiky
Prvním doloženým státním útvarem na území dnešní České republiky byla v druhé polovině 9. století
Velká Morava.
[17] (Té předcházel nadkmenový svaz
Sámovy říše.)
[18][19] Když Velkomoravská říše kolem roku
907 zanikla pod náporem kočovných maďarských kmenů, těžiště státního vývoje se přesunulo do Čech. Tamní panovníci z rodu
Přemyslovců vybudovali středověký přemyslovský stát, též nazývaný jako český stát, od přelomu
10. a
11. století tvořící součást
Svaté říše římské. Od roku
1526 byly České země postupně začleňovány do
Habsburské monarchie, jejíž vládci využili
vítězství na Bílé hoře (
1620) ke konečné likvidaci i posledních zbytků dřívější samostatnosti. Korunními zeměmi Habsburků, po roce
1749 navzájem de facto zcela nespojitými, zůstaly
České království,
Moravské markrabství a
Vévodství Horní a Dolní Slezsko až do konce
1. světové války v roce
1918. Od roku
1804 byly tyto země součástí
Rakouska a poté od roku
1867 Rakouska-Uherska.
Na něm byla politicko-vojenskou akcí získána v roce 1918 nezávislost a
ve spojenectví s geograficky a jazykově blízkým národem Slováků
vytvořeno
Československo jako
národní stát národa Československého
(od roku 1969 oficiálně národů českého a slovenského). Ten krátce po
svém vzniku odebral svým zemím jejich zemské svobody, které, s výjimkou
Slovenska, měly za Rakouska-Uherska ve formě vlastních zemských zákonů,
ústavy, zemských sněmů a dalších, a stal se státem striktně
unitárním/centralistickým. Jeho součástí poté České země byly (kromě
2. světové války, kdy na základě
práva národů na sebeurčení – tj. na základě stejného práva podle kterého vzniklo např. i Slovensko – byly Československu odebrány
Sudety) až do roku
1992, kdy bylo Československo jako stát zrušeno.
Česká republika byla formálně zřízena k 1. lednu
1969 v rámci federalizace
Československé socialistické republiky pod názvem
Česká socialistická republika. Převratné politické změny po listopadu
1989 znamenaly nejen změnu názvu federace (
Česká a Slovenská Federativní Republika) a v jejím rámci i České republiky (od března
1990
Česká republika, poté, co Ústavní zákon vypustil slovo
„socialistická“), ale především stále větší státoprávní požadavky ze
strany slovenských nacionalistů.
Zánik Československa proběhl bez
referenda. K 1. lednu
1993 federace zanikla dvoustranou politickou dohodou.
[20][21][22] Suverénními nástupnickými státy se staly
Slovenská republika a Česká republika. Současně nabyla účinnosti její
první novodobá ústava, tedy
Ústava České republiky.
