Trvalejším státoprávním důsledkem Pražského jara zůstala federalizace Československé socialistické republiky, nastolená k 1. lednu 1969, jež unitární stát formálně změnila na federaci dvou suverénních národních států – České socialistické republiky (ČSR) a Slovenské socialistické republiky (SSR).
Sametová revoluce, zahájená 17. listopadu 1989, svrhla komunistický režim a umožnila reformu demokracie a obnovila svobodné podnikání, ale zároveň dramatický nárůst kriminality, značné zadlužení státu a prohlubování federace až k jejímu rozpadu. Z názvu federálního státu a obou národních států bylo v roce 1990 vypuštěno slovo socialistický[44] a Česká republika získala své vlastní státní symboly.[45]
Od roku 1990 začala být opožděně uváděna do praxe federalizace, která sice formálně platila již od roku 1969, ale prakticky byla do dosud do značné míry zmrazena. Mezi oběma složkami federace, Českou republikou a Slovenskou republikou, však rychle narůstaly rozpory, které vedly k rychlému rozpadu společného státu. Československo zaniklo mírovou cestou ke 31. prosinci 1992 a dosavadní národní republiky převzaly právní řád zanikající federace a rozdělily si její majetek a závazky.
