Zobrazují se příspěvky se štítkemPoutní místa v České republice. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemPoutní místa v České republice. Zobrazit všechny příspěvky

Kostel svatého Wolfganga v Hnanicích

Kostel svatého Wolfganga
v Hnanicích

kostel a studniční kaple od jihu
Místo
Stát
 Česká republika
Kraj
 Jihomoravský
Okres
 Znojmo
Obec
 Hnanice
Zeměpisné souřadnice
 48°47′50,48″ s. š., 15°59′15,6″ v. d.
Základní informace
Náboženství
 křesťanství
Církev
 římskokatolická
Provincie
 moravská
Diecéze
 brněnská
Děkanát
 znojemský
Farnost
 Hnanice
Datum posvěcení
 3. dubna 1510
Světitel
 Martin Göschl
Status
 farní kostel
Architektonický popis
Stavební sloh
 gotický
Výstavba
 konec 13. stol. (původní kostel)
1480–1510 (nový chrám)
Specifikace
Odkazy
Kód památky
 36736/7-6303 (PkMnMISSezObr)
Kostel svatého Wolfganga je římskokatolický chrám v obci Hnanice v okrese Znojmo. Jde o farní kostel farnosti Hnanice.[1] Mohutný pozdně gotický trojlodní chrám s věží a kaplí svatého Linharta pochází z konce 15. století. K východní straně lodi přiléhá studniční kaple, tvořená původním malým kostelem svatého Wolfganga z konce 13. století. Uvnitř kaple se nachází studna, které byly připisovány léčebné a zázračné účinky. Až do konce 18. století chrám sloužil jako poutní místo. Celý stavební soubor je chráněn jako kulturní památka České republiky.[2]

Obsah

  • 1 Historie
  • 2 Popis
    • 2.1 studniční kaple
    • 2.2 hlavní trojlodí
    • 2.3 věž
    • 2.4 kaple svatého Linharta
  • 3 Odkazy
    • 3.1 Poznámky
    • 3.2 Reference
    • 3.3 Externí odkazy

Historie

Původní malá kaple byla postavena v Hnanicích již kolem roku 1200, krátce po založení vsi. Ve třetí čtvrtině 13. století ji nahradil malý kostel zasvěcený svatému Wolfgangovi. Byl zbudován nad studnou, které byly připisovány léčebné a zázračné účinky. Kostel se zázračnou studnou se brzy stal vyhledávaným poutním místem.[3]
Množství poutníků a přinášené milodary podnítily roku 1480 opata Pavla z louckého kláštera ke stavbě nového velkého chámu na místě současného kostela. Následně byla uzavřena dohoda mezi vsí Hnanice, opatem Pavlem a olomouckým biskupem Janem Filipcem o výstavbě chrámu. Stavba započala asi roku 1482 a to nezvykle věží[p 1], aby starý kostel mohl sloužit co nejdéle. Práce prováděla pravděpodobně stavební huť Lorenze Spenninga, stavitele svatoštěpánského dómu ve Vídni.[4] Do výstavby se značně zapojili místní farníci, jejichž nákladem byla postavena věž. Postupně do roku 1498 vzniklo trojlodí s věží. K plánované dostavbě kněžiště, které mělo nahradit stávající kostel již nedošlo. Důvodem snad byl nedostatek finančních prostředků a tehdejší složitá situace církve. Nakonec byl chrám ve stávající podobě vysvěcen 3. dubna 1510 Martinem, biskupem Nikopolským. Stávající kostel byl přeměněn na studniční kapli.[3]
Roku 1518 došlo ke zřízení samostatné duchovní správy při kostele. Pozice faráře byla zastávána z řad kněžích louckého kláštera. Během druhé poloviny 16. století fara zanikla v souvislosti s místním rozšířením protestantismu. Kostel údajně roku 1645 vyhořel, jeho oprava proběhla až před rokem 1657. Tehdy snad také byla snesena gotická klenba, která zůstala po požáru nezakrytá a vystavená povětrnostním vlivům. Nahradila ji nižší barokní valená klenba.[3] Novou klenbu obdržela i loď studniční kaple.[4]
V rámci josefinských reforem koncem 18. století došlo ke zrušení zdejšího poutního místa, které nahradila nově zřízená farnost. Studniční kaple byla přestavěna na obecní skladiště, rekonstrukce k původním účelům proběhla koncem 19. století. Po druhé světové válce kostel chátral, teprve v 80. letech započaly opravy, které pokračovaly i v následujícím desetiletí. Generální oprava byla dokončena roku 1999. Dosud však neproběhlo restaurování inventáře.[3]

Popis

studniční kaple

Původní kostel svatého Wolfganga, nyní tzv. studniční kaple je orientovaná jednolodní stavba s odsazeným, trojboce zakončeným kněžištěm. Závěr kněžiště je opatřen stupňovanými opěrnými pilíři z kamenných kvádrů. Ke kněžišti z jižní strany přiléhá patrový útvar čtvercového půdorysu. V jeho přízemí se nachází sakristie, v prvním patře depozitář. Jde patrně o pozůstatek dřívější věže. Stěny kaple jsou kryty hladkými fasádami. Boční zdi kaple prolamují barokní okna zakončená obloukem. Okna kněžiště jsou užší, ukončená hrotitě. Vstup do lodi kaple je hlavním trojlodím, a to otvorem v zazdívce vítězného oblouku ve východním průčelí. Další vstup do kaple se nachází ve východní zdi kněžiště. Loď kaple a sakristie nesou barokní valenou klenbou. Kněžiště je zaklenuto jedním polem křížové žebrové klenby a lunetovým závěrem. Střecha lodi a sakristie je sedlová, hřeben lodi nese sanktusníkovou vížku.[4] V ní visí zvon z roku 1999.
Uvnitř lodi, při severní zdi se nachází studna s pozdně renesanční kamennou obrubou. Vybavení zahrnuje barokní oltář s kamennou sochou svatého Wolfganga, původem z doby kolem roku 1480. Dále pak socha Panny Marie z 1. poloviny 18. století a dřevěné kartuše zdobené reliéfy, z 2. poloviny 18. století.[4]

hlavní trojlodí

Současný chrám svatého Wolfganga tvoří mohutné trojlodí zhruba čtvercového půdorysu. Ze severního průčelí je odsazena mělká kaple obdélníkového půdorysu. Severní a jižní průčelí podpírají stupňované opěrné pilíře, další jsou umístěny nakoso v každém rohu stavby. Pilíře se tyčí po celá výšce stěny, až k podstřešní římse. Spodní část fasád trojlodí obíhá kordonová římsa, nad ní jsou pilíře tvarovány do břitu. Horní část pilířů je zdobena kamennými fiálami. Nad kordonem a mezi opěrnými pilíři jsou prolomena vysoká okna opatřená jedním nebo dvěma dělícími kamennými pruty. Lomený oblouk jejich horního zakončení nese výplň tvořenou bohatou kamennou kružbou. Vstupy do trojlodí se nacházejí v severním a jižním průčelí. Jedné se o sedlové portály zdobené profilovaným kamenným ostěním završená kýlovým obloukem. V severních tympanonech je reliéfně ztvárněn motiv Zvěstování Panny Marie, v jižních pak Ecce homo. Vstupní dveře jsou původní jednokřídlové, pobité železnými pláty a opatřené tepanými zámky.[4]
Uvnitř je trojlodí rozčleněno dvěma řadami kamenných sloupů zakončených římsou. Prostřední loď je sklenuta valenou klenbou, boční lodě nesou nižší klenby křížové. V západní části se nachází hudební kruchta, uprostřed zaklenutá valeně, po stranách hvězdicovou klenbou. Přístup na kruchtu umožňuje vřetenové schodiště.[4] Kruchta nese varhany z roku 1940, vybavené elektromagnetickou trakturou.[3]
Hlavní oltář pochází z 1. čtvrtiny 18. století. Jeho autorem je Narcis Schnitzer. Střed oltáře zaujímá obraz svatého Wolfganga. U paty oltáře stojí sochy sv. Václava a sv. Leopolda. V nástavci oltáře je plastika Boha Otce s anděly, po bocích plastiky sv. Augustina a sv. Mikuláše. V severní boční lodi je umístěn retabulární oltář sv. Anny z první poloviny 18. století. V jižní boční lodi stojí baldachýnový oltář stejného stáří. Na konzolách přípor bočních lodí zaujímá místo soubor soch svatých, zhotovený v 18. století. Volně jsou umístěny dřevořezby Madony a Korunování Panny Marie z doby kolem roku 1500, dále sochy sv. Floriána a sv. Jana Nepomuckého z 18. století.[4]

věž

Věž kostela přiléhá k západnímu průčelí trojlodí. Jde o čtyřpatrovou stavbu na čtvercovém půdorysu. Její stěny jsou opatřené štěrbinovými otvory a členěné římsami. Valeně zaklenuté přízemí je přístupné z podkruchtí kostela. Do prvního patra, původně plnícího účely trezoru a obecního archivu, je přístup z kruchty. Na vrcholu věže se zvedá polygonální zvonice opatřená kamenným ochozem. Zvonici zakončuje zděný jehlan. Uvnitř se nachází zvon, ulitý roku 1480 mistrem Jiřím z Brna a dále malý zvon z roku 1997.[4][3]

kaple svatého Linharta

Kaple svatého Linharta je obdélná stavba, přiléhající k jižní zdi lodi studniční kaple. Na východní straně je zakončena trojbokým závěrem. Její stěny, pokryté hladkou fasádou, jsou opatřeny třemi okny. Ta jsou obdobná jako u lodi studniční kaple. Vstup do kaple je barokním portálem v jižní stěně studniční kaple. Strop tvoří síťová žebrová klenba.[4]

Odkazy

Poznámky

  1. Z ideových a praktických důvodů bylo obvyklé začínat stavbu kostela kněžištěm.

Reference

  • Kostel sv. Wolfganga v Hnanicích [online]. Farnost Louka Znojmo, 2010-04-15, [cit. 2016-01-17]. Dostupné online. 

    SAMEK, Bohumil. Umělecké památky Moravy a Slezska (A–I). Praha : Academia, 1994. ISBN 80-200-0474-2. S. 486–488.

Externí odkazy


Štítky: , ,

Kostel Nejsvětější Trojice ve Fulneku


Kostel Nejsvětější Trojice ve Fulneku, stavba z poloviny 18. století, je po zámku hlavní dominantou města. Patří k umělecky nejvýznamnějším barokním stavbám celé severovýchodní Moravy.[1] Stojí na místě původního farního kostela, doloženého již ve 13. století.[2]
K výstavbě nového chrámu došlo v souvislosti s rostoucím kultem místního zázračného obrazu Panny Marie Pomocné, o kterém se věří, že ronil slzy a že po modlitbě u něj došlo k několika uzdravením.
Architektem chrámu byl Mikuláš Thalherr, interiér kostela je vyzdoben nástěnnými malbami Josefa Ignáce Sadlera, obrazy Ignáce Viktorina Raaba a Felixe Ivo Leichera i dalším hodnotným mobiliářem.

Obsah

  • 1 Dějiny
    • 1.1 Původní kostel
    • 1.2 Kult zázračného obrazu a nové stavební aktivity
    • 1.3 Dnešní farní kostel
  • 2 Popis
    • 2.1 Farní kostel Nejsvětější Trojice
      • 2.1.1 Zázračný obraz Panny Marie Pomocné
      • 2.1.2 Interiér
      • 2.1.3 Varhany
      • 2.1.4 Křížová chodba
      • 2.1.5 Kaple sv. Josefa
      • 2.1.6 Exteriér
    • 2.2 Fara
  • 3 Současnost
  • 4 Odkazy
    • 4.1 Reference
    • 4.2 Literatura
    • 4.3 Související články
    • 4.4 Externí odkazy

Dějiny

Původní kostel

Původní fulnecký farní kostel, zasvěcený sv. Filipu a Jakubovi, stával na místě dnešní kaple sv. Josefa, po levé straně chrámové lodi. Není již známo, kdy byl postaven, vůbec poprvé je doložen 26. února 1293 v listě pana Oldřicha z Lichtenburka, potomka mocného rodu Ronovců a vlastníka Fulnecka, jímž prodává fojtu Štědroňovi v Jílovci fojtství tamtéž.[3]
Roku 1389 byl při kostele založen klášter augustiniánů kanovníků a chrám byl přesvěcen Nejsvětější Trojici. Mikuláš z Rýzmburka, biskup olomoucký, svolil, aby kostel klášteru připadl a stal se tím chrámem kapitulním.[4] Dnešní chrám byl vybudován na místě bývalého kostela sv. Filipa a Jakuba při tomto klášteře, jenž byl roku 1784 zrušen v rámci josefínských reforem. Jeho poslední probošt se stal fulneckým farářem a v budově konventu byla zřízena městská fara.[5]
O původním fulneckém kostele nemáme mnoho obšírných zpráv. Jisté je, že roku 1416 zde byl pochován Lacek I. z Kravař, první moravský hejtman, jmenovaný králem Václavem IV.[6] Když léta 1429 zapálil Fulnek Jan z Tovačova, nevyhnul se ohni kostel ani klášter.[6] Také velký požár roku 1559 měl podobné důsledky, kostel byl zřejmě poškozen méně, avšak klášter s přilehlými domy lehl popelem.[7] Švédské vojsko, táhnoucí Fulnekem léta 1657, kostel zpustošilo a následně také vypálilo.[8] O dalších velkých požárech hovoří zprávy ze 17. století. Jeden z nich roku 1676 sežehl město i s kostelem a když léta Páně 1693 augustiniáni chrám na své náklady opravili,[8] zanedlouho, roku 1695, oheň zničil jejich klášter i s okolím.[7]
V roce 1672 papež Klement X. propůjčil proboštům fulneckého augustiniánského kláštera, mimo jiné za zásluhy o opravy kláštera a jeho majetku ve svízelných podmínkách, právo infule.[9]

Kult zázračného obrazu a nové stavební aktivity

Nedlouho po roce 1746 v kostele vznikl kult zdejšího obrazu Panny Marie Pomocné, který dnes visí nad svatostánkem hlavního oltáře. V roce 1749 se začala šířit víra, že Panna Maria na obraze roní slzy, a k zázračnému obrazu začaly proudit rostoucí davy poutníků, doufajících ve vyslyšení svých proseb.
Před svátkem Narození Panny Marie roku 1749 byla kolem obrazu postavena malá dřevěná kaplička, aby měli lidé konající pobožnost přístřeší. Mnoho Fulnečanů navrhovalo uspořádat sbírku a z jejího výtěžku postavit zděnou kapli. 10. prosince se začalo s pracemi na odkopávání skalnatého svahu, který znamenal pro stavbu značnou překážku a zdržení. Celému dílu byl velmi nápomocen fulnecký magistrát i občané města. Dne 12. ledna 1750 byl obraz Panny Marie Pomocné s velikými poctami slavně přenesen do kaple sv. Anny, v níž byl postaven na oltář a zakryt sklem.[10] Dle tvrzení svědků během toho všeho Matka Boží na obraze uronila mnoho slz.
Farní kostel s jižní stranou náměstí na konci 19. století
Když se již s velikým úsilím a náklady podařilo svah kvůli výstavbě odkopat, byl plán zcela změněn. Bylo rozhodnuto nestavět kapli, ale rovnou velký nový kostel.[11] Autorem návrhu kostela byl Mikuláš Thalherr, stavitel, který se usadil ve Fulneku a kterému jsou přisuzovány také kostely v Budišově nad Budišovkou a Šternberku.[12]

Dnešní farní kostel

K pracím na skalnaté stráni přicházelo každý den mnoho lidí, dohromady s námezdními dělníky jich bývalo padesát až šedesát. 25. dubna 1750[13] práce již natolik pokročily, že bylo dosti místa ke kopání základů. První kámen do nich byl položen 5. května a o den později začali pracovat zedníci. Základní kámen kostela byl s velkou slávou položen 19. října 1750 v místě, kde se dříve nacházel obraz Panny Marie. Ke slavnostnímu aktu byla zhotovena pozlacená zednická lžíce a kladívko; první poklep patřil místnímu děkanovi, po něm následovalo také ostatní duchovenstvo, magistrát a další urození měšťané. Nakonec mohli na kámen poklepnout i prostí lidé, kdokoli měl zájem, každý jednu ránu. Základní kámen lze dnes vidět pod kazatelnou kostela, dodnes je na něm patrný letopočet »1750«. Roku 1760 byla vlastní stavba dle farní kroniky dokončena a započala výmalba.
Ve středu 22. října 1760 byl farní chrám vysvěcen olomouckým světícím biskupem Janem hrabětem z Schärffenbergu.[14] Od té doby již, kromě výmalby a výzdoby v letech těsně po vysvěcení, k žádným zásadním stavebním změnám kostela nedošlo, s výjimkou drobné úpravy štítu na začátku 20. století. Proběhla však řada oprav, ve 20. století byla nejvýznamnější celková renovace v letech 1900–1903 a na ni navazující rekonstrukce křížové chodby, probíhající mezi léty 1905 a 1908. Roku 1919 bylo do chrámu zavedeno elektrické osvětlení. Dalších významných oprav se dočkal v letech 1950–1983, kdy byla průběžně prováděna celková rekonstrukce, zahrnující také faru.[8]

Popis

Půdorys farního kostela

Farní kostel Nejsvětější Trojice

Kostel je jednolodní, na západní straně propojený s gotickou křížovou chodbou, jež se stala součástí spodního podlaží fary. Hloubková severojižní osa lodi směřuje kolmo k Zámeckému vrchu, šířková je rovnoběžná s teoretickou jižní stranou náměstí. Hlavní oltář míří k severu s mírným příklonem západně. Při východní zdi byla vystavěna oválná kaple sv. Josefa, severní straně lodi vévodí mohutná zděná kruchta.

Zázračný obraz Panny Marie Pomocné

Na čestném místě fulneckého farního kostela, nad svatostánkem hlavního oltáře, se nachází obraz Panny Marie Pomocné, zvané též Panna Maria Fulnecká, považovaný věřícími za zázračný. Obraz byl farnímu kostelu věnován roku 1678 manželi Mudrákovými na památku předčasné smrti jejich dvou synů.[15] Nejprve visel u křtitelnice v kapli sv. Josefa starého farního kostela. Odtud byl později vzat a pověšen mezi dvěma chrámovými okny. Ani tam nezůstal dlouho, roku 1731 byl opět přemístěn a nahrazen obrazem tehdy nově blahoslaveného Pierra Fouriera. Malbu Panny Marie použili jako malý oltářní obraz, a tak zůstala bez většího zájmu až do roku 1746 – tehdy byla 23. prosince znovu přemístěna, nakonec se dostala až do křížové chodby, neboť se pro ni zrovna nenašlo jiné místo; po několika týdnech se tam obraz dokonce rozpadl na tři kusy. Tu se ho konečně ujal kněz Jakub Erbsmann, senior zdejšího kláštera, a nechal ho po opravě upevnit na klášterní zeď za kostelem.[16] Postupně se u něj začali téměř každodenně scházívat zbožní křesťané, zdobili obraz květy a ctili Matku Boží modlitbami a zpěvy. Od té doby úcta obrazu stále rostla, mnozí u něj nacházeli duchovní útěchu a pomoc.
Zázračný obraz Panny Marie Fulnecké
V roce 1749 údajně došlo k této události:
V sobotu před slavností Nejsvětější Trojice, 31. května 1749, konal kolem páté hodiny odpolední u obrazu pobožnost tehdejší panský sluha Jan Jiří Losert. Vtom si na pravém oku Matky Boží povšiml čehosi bílého. Nejprve myslel, že byl obraz něčím pocákán, jelikož se zrovna dostavovala nová sakristie u starého kostela. Již zvonilo na mši, a tak odešel do chrámu, stále ovšem cítil vnitřní nutkání vrátit se zpět. Po skončení liturgie tedy zamířil opět k obrazu, prohlédl si ho zblízka a zjistil, že od pravého oka Panny Marie stékají tři slzy, prostřední až na hlavu Ježíška. I na levém oku bylo patrno cosi mokrého. Tou dobou, bylo krátce před sedmou hodinou večerní, již u obrazu stálo a vše vidělo asi dvanáct osob. Kostelník Josef Hopp zavolal tehdejšího děkana Josefa Barwiga, který vystoupil k obrazu a osušil slzy šátkem – podařilo se mu to teprve po delším úsilí. Byl u toho kromě děkana také další duchovní z augustiniánského kláštera jménem Alexandr, z laiků pak kostelník Josef Hopp, jeho sestra Apollonie, panský sluha Jan Jiří Losert a asi dvanáct dalších věřících. Děkan Barwig jim nařídil o události zatím mlčet, nicméně vše se zanedlouho po celém městě tak rozneslo, že se na tom místě ještě téhož večera shromáždila velká část občanů ze všech vrstev obyvatelstva.
Odpoledne 2. června 1749 v jednu hodinu se u obrazu sešli děkan Josef Barwig s dalšími duchovními, stavitel Mikuláš Thalherr, Matyáš Hopp, kostelníkův bratr, a Jiří Richter, aby vše důkladně prohlédli a našli vysvětlení. Po pečlivém prozkoumání obrazu i jeho okolí a zvážení všech okolností onoho jevu usoudili, že slzy na tváři Panny Marie nemohly být přirozeného původu, že se jednalo o zázrak, jehož prostřednictvím se projevila Matka Boží.
V krátké době se pobožnosti u obrazu staly masovými, přicházelo stále více poutníků nejen z farnosti a přilehlých obcí, ale i ze vzdálenějšího okolí, a mnozí dosvědčovali, že po modlitbě u fulnecké Matky Boží byly vyslyšeny jejich prosby. Pobožnosti a zpěvy většinou trvaly až do noci.
V den svátku Navštívení Panny Marie 2. července se u obrazu odbývala první slavná litanie s hudbou; od té doby se tam všechny mariánské svátky slavívaly s hudebním doprovodem, schola u něj denně zpívala a konala litanie. Na svátek Panny Marie Karmelské byla u obrazu sloužena první mše svatá. Při té příležitosti jej opatřili pěkným rámem a vedle připevnili lampu, která pak nepřetržitě hořela.
Všechny události kolem obrazu pečlivě zaznamenával tehdejší kostelník Josef Hopp. Jeho zápisy pokračují až do 20. ledna 1753; do té doby líčí 106 případů, kdy lidé z různých obcí oznámili, že jim Panna Maria po modlitbě u fulneckého obrazu vyprosila Boží pomoc v různých potřebách.[17]

Interiér

Ve členění interiéru se odráží princip tvorby prostoru skládáním. Jednotlivé prvky jsou od sebe v klenbě odděleny výraznými zdvojenými meziklenebními pasy a v obvodovém zdivu pilastry, nesoucími úseky kladí, na něž pasy dosedají. Pod kopulí obíhá průběžné kladí, pod nímž se nachází oratoře s konvexně vypnutými poprsněmi.
Interiér farního kostela na počátku 20. století
Kostel i kaple jsou osazeny jednotným barokním mobiliářem. Jedinečné nástěnné malby s bohatou symbolikou, dokončené v roce 1760, tematicky spojené se zasvěcením kostela, vytvořil olomoucký malíř Josef Ignác Sadler. V konše nad hlavním oltářem je vyobrazena Oslava víry, další pole ukazují scény vážící se k oslavě třech Božských osob – v přední části Vítězný zmrtvýchvstalý Kristus adorovaný zástupy svatých, ve střední Stvořitelské dílo Boha Otce (v kupoli Stvoření andělů) a v zadní letniční scéna Seslání Ducha svatého. Pendentivy ve střední části vykreslují jinotaje čtyř světadílů. Hlavní oltář je dílem kroměřížského sochaře Františka Ondřeje Hirnleho; na ostatní výzdobě kostela spolupracoval s Václavem Böhmem.[18]

Podrobnější přehled naleznete ve článku Fresky ve fulneckém kostele Nejsvětější Trojice.
Většinu obrazů v kostele namaloval Ignác Viktorin Raab, oltářní obraz je však dílem Felixe Ivo Leichera. Svatý Augustin na něm drží pero, zanechávající za sebou ohnivou stopu, což symbolizuje inspiraci Duchem svatým.[19] Dvířka svatostánku hlavního oltáře jsou ozdobena výjevem pelikána, krmícího v době hladu mláďata vlastním masem – podobenství Krista, sytícího věřící skrze svátost oltářní svým tělem.
Na každé straně chrámové lodi lze nalézt tři boční oltáře. Na pravé, epištolní straně lodi, je přední zasvěcen sv. Valentinu, prostřední Panně Marii Bolestné a zadní sv. Barboře. Na levé, evangelní straně, potom přední sv. Augustinu, prostřední sv. Ubaldovi a zadní Utrpení Pána Ježíše. Součástí obou prostředních oltářů jsou skleněné rakve s ostatky svatých, vpravo svatého Valentina a vlevo sv. Vitala. Roku 2006 byl do kostela z polského Krakova slavnostně přenesen také ostatek sv. Faustyny Kowalské a k němu umístěn obraz Božího Milosrdenství.
Na pravé straně se pak nachází kazatelna. Hlavním motivem její výzdoby je soubor tří ctností, vyobrazený v podobě tří ženských postav: vlevo dole s kotvou – naděje, uprostřed nad kazatelnou s křížem – víra a vpravo dole s kalichem – láska.
  • Oltář sv. Augustina
  • Detail oltáře Utrpení Pána Ježíše
  • Freska s jinotajem Evropa
  • Freska se scénou Seslání Ducha svatého
 

Varhany

Tabulka na varhanách
Původní varhany farního kostela, postavené varhanářem Janem Jiřím Schwartzem z Libavé, byly posvěceny roku 1766. Měly dva manuály a 18 rejstříků. Kvůli značnému opotřebení dřevěných součástí a červotočivosti byly ve 20. století opraveny a rozšířeny národním podnikem Továrna na varhany v Krnově dle návrhu Ing. Oty Veverky. Renovovaný trojmanuálový 33rejstříkový stroj byl posvěcen 10. prosince 1955, po kolaudaci prof. Gustavem Pivoňkou z Olomouce.[20] Traktura pneumatická, vzdušnice kuželková. Zvuk původních varhan můžeme slyšet v plénu starého stroje.
I - Positiv
Kopula clausa
 8′
Principál
 4′
Kopula aperta
 4′
Oktáva
 2′
Kvinta špičatá
 1 1/3'
Akuta 4×
 1′
I:I
 4′
I:III
 16′
I:III
 8′
I:III
 4′
Tremolo I
II - Hlavní stroj
Bordon – flauta
 16′
Principál 1–2×
 8′
Flauta major
 8′
Viola di gamba
 8′
Oktáva
 4′
Roh noční
 4′
Super – oktáva 1–2×
 2′
Píšťala šumivá 4–5×
 4′
Mixtura 6–8×
 1 1/3′
II:II
 16′
II:II
 4′
I:II
 16′
I:II
 8′
I:II
 4′
III:II
 16′
III:II
 8′
III:II
 4′


III - Žaluziový stroj
Portunál krytý
 8′
Salicionál
 8′
Vox angelika 2×
 8′
Kvintadéna
 4′
Flauta trubicová
 4′
Kvinta
 2 2/3′
Dolkán
 2′
Tercián 2×
 1 3/5′
Cymbál – mixtura 5×
 2/3′
Šalmaj trompetová
 8′
III:III
 16′
III:III
 4′
Tremolo III


Pedál
Apertabas
 16′
Subbas
 16′
Bordon – flauta
 16′
Principál – bas
 8′
Kryt basový
 8′
Oktavbas
 4′
Mixtura major 8×
 5 1/3′
Pozoun tichý
 16′
I:P
 8′
II:P
 8′
III:P
 8′
I:P
 4′
III:P
 4′



  • Dílna: Továrna na varhany, n. p. (Rieger-Kloss), Krnov
  • Rok výroby: 1955
  • Opus: 3201
  • Traktura: pneumatická
  • Vzdušnice: kuželková
  • Počet rejstříků: 33
  • Rozsah
    • manuálů: C–g3
    • Rozsah pedálu: C–f1
  • Pomocná zařízení:
    • Pevné kombinace: p, mf, f, ff, pleno starého stroje, pleno celého stroje, tt
    • 2 volné kombinace
    • Zapínač ručních rejstříků do pevných kombinací
    • Vypínač jazyků
    • Anulátor pedálu
    • Crescendo
    • Vypínač crescenda
    • Generální spojka
    • Normál spojky
  • Poznámky:
    • I. manuál – positiv v zábradlí kůru
    • II. manuál – hlavní stroj
    • III. manuál – žaluziový stroj
    • Zvuk původních varhan je zachován v plenu starého stroje
    • Původní varhany byly z roku 1766, varhanář Jan Jiří Schwarz, 2 manuály, 18 rejstříků, mechanická traktura, zásuvková vzdušnice.

Křížová chodba

Křížová chodba bývalého kláštera augustiniánů kanovníků, vystavěná zřejmě ve 30. letech 15. století, při západním průčelí tehdejšího kostela, je nejcennější gotickou památkou ve městě. Zaklenuje ji křížová žebrová klenba s hodnotnými plastickými detaily. Pod výběhy žeber a ve svornících klenby lze vidět erby budovatelů kláštera – zavinutou střelu pánů z Kravař a hvězdu pánů ze Šternberka a Lukova. Prostor je osvětlován jedenácti hrotitými okny, ústícími do neobvykle malého rajského dvora. Z původních plaménkových kružeb v nich se do dneška dochoval jen zlomek ve vrcholu západního středového. Křížová chodba původně spojovala kostel a obytné prostory kláštera, které do lodě ústí lomeným portálem.[21] V první polovině roku 2009 byl proražen již kdysi existující průchod mezi křížovou chodbou a přízemím fary.

Kaple sv. Josefa

Kaple sv. Josefa, prostor s vlastní architektonickou kompozicí, se půdorysně nachází přibližně na místě kněžiště bývalého gotického kostela. Interiér je členěn pilastry s úseky kladí, na něž dosedá výrazně modelovaná římsa, nesoucí klenbu kupole. Pod římsou jsou oratoře s konvexně vypnutými poprsněmi, nad vchodem do lodi kostela zaujme mohutná empora. V klenbě kaple nalézáme výjev Dvanáctiletý Ježíš v Chrámě, po obvodu doplněný scénami ze života sv. Rodiny. S lodí interiér kaple spojuje vysoká arkáda.[22]

Exteriér

Římsko-katolický farní kostel Nejsvětější Trojice ve Fulneku
Vnitřní skladbě prostorů odpovídá také členění exteriéru kostela – boční fasády jsou hladké, nároží mezi jednotlivými hmotami zaoblená, na rozhraní jsou vloženy čtyřsloupy, po celém obvodu stavby obíhá korunní kladí. Z hmoty kostela vystupují přístavky kaple a sakristií. Celé průčelí vytváří monumentální kulisu, připomínající stavitelství vrcholného baroka. V nikách fasády stojí figury čtyř evangelistů od sochaře Jana Schuberta. Loď chrámu má sedlovou střechu, nad ústředním prostorem s kupolí je střecha mansardová se sanktusníkem, kapli zakrývá nízká báň.[22] Štít kostela byl v letech 1901–1903 upraven dle návrhu prof. Ferdinanda Hracha.[23]
Na východní straně chrámu je umístěn pozdně gotický až raně renesanční náhrobek Jiřího z Žerotína, datovaný do roku 1507. Idealizovaný výjev představuje zemřelého jako rytíře stojícího na lvu, symbolu moci a síly. Sousední náhrobek, pocházející z roku 1556, patří rodině Baltazara Švajnice z Pilmsdorfu.[24]
Z náměstí vede ke kostelu barokní schodiště z počátku 18. století s klasicistní branou osazenou sochami.[23]

Fara

Farní budova, do roku 1784 klášter augustiniánů kanovníků, přiléhá k západní zdi kostela Nejsvětější Trojice. Jde o dvoupodlažní stavbu, jejíž jádro – západní obytná část přízemí dnešní fary – pochází z první poloviny 15. století, prošla však značnými stavebními úpravami ve století 17., kdy byly vybudovány prostory v patře. Další následovaly po zrušení kláštera koncem 18. a později také v 19. století. Fasáda není výrazněji členěna, po obvodu probíhá korunní římsa. Šest oken v prvním patře má renesanční kamenná profilovaná ostění a patrné nadokenní římsy. Místnosti, většinou s plochými stropy, se nacházejí na vnějším obvodu vcelku širokých chodeb, klenutých pruskými a valenými klenbami. Na severní straně fary je situován empírový pokoj s malířskou a štukatérskou výzdobou z počátku 19. století. Vedle něj se nalézá místnost farní kanceláře s pozdně renesanční štukovou výzdobou stropu a výmalbou z doby empíru.[25]

Současnost

Farní kostel Nejsvětější Trojice ve Fulneku je dnes přirozeným střediskem duchovního života farnosti. Poutě k Panně Marii se již nekonávají, lze se zúčastnit pouze poutí k Nejsvětější Trojici. Fulnecká farnost, v jejímž vlastnictví se kostel nachází, je od roku 2005 spravována řádem pallotinů (Societas Apostolatus Catholici). Budovy kostela i přilehlé fary jsou památkově chráněny.[26]

Odkazy

Reference

  • Gavendová et al. (1996), str. 40.
  • Kuča (1996), str. 857
  • Prasek (1891), str. 103. Kuča (1996), str. 857. Gavendová et al. (1996), str. 41.
  • Kuča (1996), str. 857. Brandl (1885), str. 484–486, č. 570. Bretholz (1903), str. 259–260, č. 295. Naproti tomu Oppl (1928) na str. 138 uvádí: „Z jakých důvodů bývalý kostel farní, o němž se činí zmínka ve staré listině z roku 1293., byl zrušen a na jeho místě založen klášter augustiniánský, o tom nemáme žádných zápisů.“
  • Oppl (1928), str. 150. Kuča (1996), str. 858.
  • Hosák (1938), str. 688, a nástěnka Z farní kroniky.
  • Hoduláková & Bouda (1980), str. 4.
  • Dle nástěnky Z farní kroniky.
  • Kuča (1996), str. 858. Oppl (1928) uvádí na straně 152 chybně papeže Kli­menta XII.
  • Do kaple se vcházelo z křížové chodby, po zrušení kláštera byla připojena k bu­dově fary (Demel (1869), str. 8).
  • Popis událostí kolem obrazu Panny Marie dle Demel (1869), str. 3–14.
  • Kuča (1996), str. 857–858.
  • Demel (1869), str. 7. Farní kronika datuje na 25. dubna 1750 položení základního kamene kněžiště.
  • Nástěnka Z farní kroniky, Rašková (1980), str. 3, a Demel (1869), strany 7–10. Demel (1869) zmiňuje, že kostel byl vysvě­cen 19. dubna 1762, ale označuje přesný údaj za nejistý; o roce údajně však není sporu. Světitelem byl dle tohoto díla olomoucký biskup Maxmilián hrabě z Hammiltonu. Nicméně Trapl & Kraváček (1993) na straně 38 da­tuje vý­stavbu do let 1750–1752 a vysvěcení do roku 1760. Rašková (1980), str. 3, uvádí, že v pamětní listině z roku 1760, vlo­žené do věže, je zapsáno datum položení základního kamene 19. října 1750, dokončení hrubé stavby roku 1752, nasazení báně 29. září 1760 a vysvěcení 22. října 1760.
  • Pod obrazem původně bývala tabulka s nápisem: „Im Jahre 1648 den 1. October iſt der ehrbare Junggeſell Paulus Mudrack, 19 Jahre alt, unſchuldigerweiß in dem Hauswald (Thiergarten) erſchoſſen worden. Und dann im Jahre 1649 den 3. März iſt Andreas Mudrack nach erlangten heiligen Sakramenten der chriſtkatholiſchen Kirche, von dieſer Welt geſchieden. Seines Alters 22 Jahre 5 Monath. Denen zur Gedächtniß die betrübten Eltern, als Georg und Anna Mudrack, d. Epitaphium aufrichten laſſen. Gott verleihe allen chriſtgläubigen Seelen die ewige Ruhe und Seligkeit amen.“ Přeloženo do češtiny: „Roku 1648, 1. října, byl v oboře nevinně zastřelen počestný mládenec Pavel Mudrák, stár 19 let. A poté roku 1649, 3. března, opustil tento svět, obdržev svaté svátosti křesťansko-katolické církve, Ondřej Mudrák. Byl 22 let 5 měsíců stár. Na památku jim zarmoucení rodičové, Jiří a Anna Mudrákovi, nechali udělati tento epitaf. Bůh dej všem křesťanským duším věčný pokoj a blaženost amen.“ Na nástěnce Z farní kroniky jsou uvedena jména rodičů Vavřinec a Anna Mudrákovi na­místo Jiří a Anna, jak stojí v Demel (1869) na str. 3.
  • Dle nástěnky Z farní kroniky nechal obraz pověsit na vnější stěnu kaple sv. Josefa.
  • Demel, Phillip. (1869). Die Pfarrkirche in Fulnek und das Mariabild am Hochaltar. Fulnek: Verlag des Verfaſſers. Str. 3–14.
  • Trapl & Kraváček (1993), str. 38. Gavendová et al. (1996), str. 40–41.
  • Nástěnka Z farní kroniky uvádí, že autorem oltářního obrazu je Jan Leichert – je to ovšem chybný zápis, omylu v kronice si všímá rovněž Jelonek (1926) na str. 35–36; umělec tohoto jména však v kraji nepůsobil, navíc nelze přehlédnout podobnost s ostatními díly Felixe Ivo Leichera.
  • Dle tabulky na varhanách.
  • Trapl & Kraváček (1993), str. 36. Gavendová et al. (1996), str. 41–42.
  • Gavendová et al. (1996), str. 41.
  • Kuča (1996), str. 857.
  • Trapl & Kraváček (1993), str. 37.

Literatura

  • Brandl, Vincenz. (1885). Codex diplomaticus et epistolaris Moraviae. 11. Band. Brünn: Verlag des Mähriſchen Landes-Ausſchuſſes. Str. 484–486, č. 570.
  • Bretholz, Berthold. (1903). Codex diplomaticus et epistolaris Moraviae. 15. Band. Brünn: Verlag des Mähriſchen Landes-Ausſchuſſes. Str. 259–260, č. 295.
  • Demel, Phillip. (1869). Die Pfarrkirche in Fulnek und das Mariabild am Hochaltar. Fulnek: Verlag des Verfaſſers. Str. 3–14.
  • Gavendová, Marcela & Koubová, Marta & Levá, Pavla. (1996). Kulturní památky okresu Nový Jičín. Nový Jičín: Okresní úřad; Ostrava: Památkový ústav. ISBN 80-85034-14-X. Str. 40–44.
  • Hoduláková, Milena & Bouda, Tomáš. (1980). Augustiniánský klášter. In Fulnecký kulturní zpravodaj. Ročník 1980, číslo 3. Fulnek: Městský národní výbor. Str. 4.
  • Hosák, Ladislav. (1938). Historický místopis země Moravskoslezské. Praha: Společnost přátel starožitností čsl. Str. 688.
  • Jelonek, Emil. (1926). Felix Ivo Leicher. In Das Kuhländchen. 7. Band. Neu-Titſchein: L. V. Enders’ſch. Str. 35–36.
  • Kuča, Karel. (1996). Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. I. díl. Praha: Libri. ISBN 80-85983-13-3. Str. 857–858.
  • Oppl, Stanislav Václav. (1928). Z kroniky staroslavného města Fulneku, působiště J. A. Komenského. Fulnek na Moravě: Kryl a Scotti. Str. 138, 150, 152.
  • Prasek, Vincenc. (1891). Dějiny kraje Holasovského čili Opavského. Edice Vlastivěda Slezská, III. díl, I. čásť. Opava: Jubilejní fond Vlastivědy Slezské. Str. 103.
  • Rašková, Jana. (1980). Farní kostel sv. Trojice. In Fulnecký kulturní zpravodaj. Ročník 1980, číslo 2. Fulnek: Městský národní výbor. Str. 3.
  • SAMEK, Bohumil. Umělecké památky Moravy a Slezska 1. A-I. Praha : Academia, 1994. 651 s. ISBN 80-200-0474-2.
  • ŠEFERISOVÁ-LOUDOVÁ, Michaela. „Teologie psaná malířským štětcem.“ Ikonografie freskové výzdoby kostela Nejsvětější Trojice ve Fulneku. In KROUPA, Jiří; MILÁČKOVÁ, Martina; MLČÁK, Leoš. Josef Ignác Sadler 1725–1767 : Muzeum umění Olomouc – Arcidiecézní muzeum Olomouc, Galerie : 18. května – 28. srpna 2011. Olomouc : Muzeum umění Olomouc, 2011. ISBN 978-80-87149-45-4. S. 54–64.
  • Trapl, Miloš & Kraváček, František. (1993). Komenského Fulnek. Praha: Pressfoto. ISBN 80-7046-085-7. Str. 36–38.
  • Ullrich, Josef. (1913). Die Pfarrkirche in Fulnek. In Mitteilungen des Erzherzog Reiner-Museums für Kunst und Gewerbe. XXXI. Band. Brünn: Erzherzog Reiner-Museum. Str. 3–9.
  • Nástěnka Z farní kroniky na vnitřní východní stěně křížové chodby fulneckého farního kostela.

Související články

Externí odkazy

Štítky: , ,
Přihlásit se k odběru: Příspěvky (Atom)