Terciér (třetihory) na území dnešní České republiky bylo období, kdy naposledy z našeho území odstoupilo
moře, jednalo se o výběžek moře
Tethys, které se označuje jako
Paratethys. Následkem
alpinského vrásnění vznikla v
českém masivu řada
sopek, jejichž činnost ustala až ve
čtvrtohorách. V této době na našem území existovala řada jezer, v jejichž usazeninách vznikalo
hnědé uhlí.
Většina
třetihorních sedimentů a vulkanitů
Českého masívu
(ČM) patří neogénu, částečně je zastoupen i oligocén. Na SZ to byla
kontinentální, převážně klastická sedimentace s výraznou vulkanickou
činností platformního typu, mořské sedimenty jsou známy výhradně z V
části, kde se pod ně masív noří (eocén a oligocén nesvačilského a
vranovického příkopu). Usazeniny mořského neogénu náleží karpatské
předhlubni, vyplňující se před sunoucími se příkrovy flyšových
Karpat.
Převážná část Českého masívu však byla rovinatou souší s omezenou
sedimentací v mělkých prohlubních, vystavenou intenzívní erozi díky
teplému a vlhkému klimatu. Tektonicky byl ČM po celý paleogén klidnou
oblastí, zatímco v neogénu nastupuje vulkanická činnost
Doupovských hor a
Českého středohoří.
- 1 Podkrušnohorské pánve
- 2 Jihočeské pánve
- 3 Žitavská pánev
- 4 Neovulkanity
- 5 Mořský paleogén
- 6 Mořský miocén karpatské předhlubně
- 7 Externí odkazy
Podkrušnohorské pánve
Staří výplně eocén-oligocén do pliocénu, dnes dochována ve třech
dílčích pánvích - chebské, sokolovské a severočeské. Nejstaršími
horninami (eocén-oligocén) jsou redeponované zvětraliny, říční písky a
štěrky, výjimečně uhelná sedimentace. Po hiátu provázeného kernými
pohyby dochází k rozpadu původní pánve na dvě deprese, které se dále
vyvíjejí samostatně (1. = chebská + sokolovská, 2. = severočeská).
Oligo-miocénní etapu reprezentují neovulkanity, říční a jezerní
sedimenty a výrazná uhelná sedimentace. Pliocénní etapa zahrnuje jezerní
sedimenty chebské pánve.
Jihočeské pánve
Rozlišujeme západnější (menší)
českobudějovickou (od
Vodňan k
Českým Budějovicím) a východnější větší
třeboňskou (
Borovany -
Vyšný,
Soběslav -
Šalmanovice) s výraznou sz. až ssz. orientací. Tvořeny jsou převážně říčními a jezerními sedimenty spočívajícími na
svrchněkřídovém komplexu. Jsou však známy i doklady dočasných ingresí moře
alpské předhlubně. Maximální mocnost je 200 m, nejstarší je lipnické souvrství, dále zlivské, mydlovarské, domanínské, ledenické a nejmladší
vltavínonosné štěrky a písky
pliocénu.
Žitavská pánev
Neogénní
stáří, zasahuje do ČR u Hrádku nad Nisou s relikty u Frýdlantu,
Chrastavy, Machnína a Rychnova n. Nisou. Nejstaršími jsou efuzíva a
pyroklastika 1. neovulkanické fáze, následují jezerní sedimenty (400 m
komplex u Hrádku) s uhelnými jíly a sloji lignitu (svrchní asi 15 m
těžena lomem).
Neovulkanity
Platformní
jednotka s převážně alkalickým chemismem. Rozlišeny tři fáze aktivity:
1. oligomiocénní 35-17 mil. let, 2. pliocénní 6 mil. let, 3.
pliocén-pleistocenní 2,7-0,9 mil. let. Nejrozsáhlejší je 1. fáze, značně
bazická (melilitity, nefelínity). Reprezentovány jsou podpovrchovými
(pně, kupy,
lakolity, žíly) tělesy, vypreparovaná tvoří morfologicky výrazné prvky (
Velký a
Malý Bezděz,
Mariánská hora u Ústí nad Labem,
Kunětická hora, Trosky, Linhorka) a povrchovými tělesy (lávové příkrovy, pyroklastika, stratovulkány -
Doupovské hory,
Vinařická hora u Kladna, Malý a Velký Roudný, Venušina sopka, Uhlířský vrch, vytlačené kupy -
Říp,
Bořeň, nasypané kužely -
Komorní hůrka). Regionálně se rozlišují na neovulkanity Českého středohoří, Doupovských hor a ostatní neovulkanity.
Mořský paleogén
Znám z vrtů do ponořené části Českého masívu jižně a jv. od Brna, mocnost i přes 1 km, bazální
slepence,
jílovce,
prachovce, pískovce nesvačilského souvrství. Jde o podmořské kaňony, z větší části však podlehly
denudaci.
Mořský miocén karpatské předhlubně
Tvoří pruh od hranice s
Rakouskem u
Znojma k hranici s
Polskem mezi
Opavou a
Karvinou.
Na západě tvoří hranici výchozy ČM, na východě čelo karpatských
příkrovů. Časově odpovídají egggenburgu až badenu. Sedimenty
eggenburgu-ottnangu jsou
bazální klastika,
jíly, jílovce. Bazálními klastiky začíná i sedimentace karpatu, následuje tzv. „
šlír“
(písčité vápnité jíly) a písky. U Choryně a Příboru na sv. Moravě s
ložisky zemního plynu. Spodnobádenské transgresní sedimenty začínají
bazálními klastiky, nad nimi jsou vyvinuty vápnité jíly (tzv. „
tégl“),
pískovce, vápence. Ve východní části ostravsko-karvinského revíru jsou
známa ložiska plynu (H. Žukov, Stonava), u Měnína a Žatčan na j. Moravě
ložiska těžké
ropy.
Externí odkazy
