Zbrašovské aragonitové jeskyně

Národní přírodní památka Zbrašovské aragonitové jeskyně
Zbrašovské aragonitové jeskyně
Datum vyhlášení	28.března 2003
Vyhlásil	Ministerstvo životního prostředí ČR
Kód ÚSOP	2231
Lokalita	Teplice nad Bečvou
Výška	250-310 m n. m.
Výměra	7,7409 ha
Seznam CHÚ v okrese Přerov
multimediální obsah na Commons
Souřadnice	49°31′54″ s. š., 17°44′45″ v. d.
Zbrašovské aragonitové jeskyně

Zbrašovské aragonitové jeskyně je chráněné území v okrese Přerov, které bylo vyhlášeno jako národní přírodní památka kvůli ochraně hydrotermálního krasového území evropského významu, jenž nemá v České republice obdoby.^[1] Na toto území se váže specifická flóra a fauna. Ochrana území zahrnuje jednak samotné Zbrašovské aragonitové jeskyně, tak i vnější okolí s lesním porostem, který má přírodně blízkou skladbu dřevin. Dále se zde chrání přirozené hlubinné vývěry teplé minerální vody s vysokým obsahem oxidu uhličitého, které daly vznik celému krasovému území a také se využívají k lázeňským účelům v lázních Teplice nad Bečvou.

Obsah

• 1 Lokalita
• 2 Historie
• 3 Přírodní poměry
  • 3.1 Geologie
  • 3.2 Hydrologie
  • 3.3 Podnebí
  • 3.4 Mikroklima
  • 3.5 Pedologie
  • 3.6 Flóra
  • 3.7 Fauna
• 4 Ochrana
• 5 Turismus
• 6 Odkazy
  • 6.1 Reference
  • 6.2 Literatura
  • 6.3 Externí odkazy

Lokalita

Provozní budova Zbrašovských aragonitových jeskyní

NPP leží nedaleko města Hranice na Moravě na levém břehu řeky Bečvy v katastrálním území Teplice nad Bečvou v nadmořské výšce 250 – 310 m n. m.^[2] Je součástí rozsáhlého Hranického krasu, do kterého patří i Hranická propast (nejhlubší propast na světě) nacházející se na opačném břehu řeky Bečvy spadající pod národní přírodní rezervaci Hůrka u Hranic.

Informační tabule

Velká část povrchu území je již od 16. století součástí lázeňského areálu a byla proto postupně upravována do podoby polopřirozeného lesoparku, jehož technická zařízení (odpočívadla, komunikace, zábradlí) jsou v současné době v zanedbaném stavu. ^[3]
Na území se také nacházejí stavby určené k různým účelům, jedná se o provozní budovu Zbrašovských aragonitových jeskyní, kapličku svatého Peregrina, veřejné zřídlo Kropáčova pramene, vilu Ladislava Říhovského (kulturní památka České republiky) a další budovy. Nežádoucím vlivem budov postavených na území NPP a v okolí je často havárie inženýrských sítí ohrožující krasové území.^[3] Tato situace bude vyřešena napojením všech objektů na kanalizační síť a zároveň zrušením všech žump a septiků na území NPP a v jejím ochranném pásmu.^[4]
V České republice je dosud známo téměř 4000 jeskyní. Všechny jeskyně jsou chráněny podle zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny ČR. Zbrašovské aragonitové jeskyně se řadí mezi 14 veřejnosti zpřístupněných jeskyní. ^[1]

Historie

Nástroje používané při zpřístupňování jeskyní

V prosinci roku 1912 odkryli dělníci místního kamenolomu zvaného Na Baránce puklinu, z níž vystupoval sloup teplého vzduchu. Průzkumu se ujali bratři Čeněk a Josef Chromí, kteří se o krasové jevy v okolí zajímali. Postupně vstupní puklinu (nynější Objevitelský komín v Jurikově dómu) rozšířili a v lednu 1913 sestoupili 42 m hlubokou propastí do podzemních prostor. Během tohoto prvního sestupu se jim údajně přetrhlo lano. Při dopadu na suťový svah se jim rozbily karbidové lampy a oba objevitelé museli čekat osm hodin v naprosté tmě na pomoc. V následujících letech objevitelé s dalšími členy Sboru dobrovolných zbrašovských havířů ve svém volném čase objevovali další prostory jeskyní. Byl proražen nový, pohodlnější vchod z údolí Bečvy a zavedeno elektrické osvětlení. V roce 1926 se podařilo jeskyně zpřístupnit pro veřejnost.^[5]
V letech 2002 – 2005 probíhala v jeskyních generální rekonstrukce prohlídkové trasy, během níž byla modernizována trasa i elektroinstalace. V průběhu rekonstrukce se podařilo odstranit obrovské množství kamenných sutí, které vyplňovaly některé přírodní dutiny a chodby. Materiál byl vytvořen v dobách původních zpřístupňovacích prací a z úsporných důvodů nebyl vyvážen ven. Během posledních rekonstrukcí tak byla některým částem systému navrácena jejich původní podoba.^[6]

Přírodní poměry

Geologie

Podle geomorfologického členění České republiky je maloplošné zvláště chráněné území součástí geomorfologického celku Podbeskydská pahorkatina, podcelku Maleník. Maleník je členitá vrchovina budovaná kulmskými drobami, pískovci a břidlicemi, devonskými vápenci a miocenními sedimenty. Je charakterizován jako nesouměrná, k JV ukloněná hrásťová kra s vnitřní blokovou stavbou. Údolí jsou krátká, založená převážně na zlomech.^[2]
Těleso devonských vápenců, s mocností více než 500 m, je z větší části překryto mladšími usazeninami. Na vzniku Zbrašovských aragonitových jeskyní se podílely dva zcela odlišné krasové procesy: koroze povrchových a atmosférických vod, které pronikaly do puklin ve vápencích a rozšiřovaly je ve větší podzemní prostory, a vody hydrotermálního původu, jež ve formě teplých minerálních vod vyvěrají z hloubky až 2 km.^[5]

Opona s aragonitem a kalcitem

Vnitřní výzdoba jeskyní je tvořena převážně uhličitanem vápenatým, který může krystalizovat ve třech modifikacích. První modifikace je minerál kalcit, který je nejčastější a tvoří běžné jeskynní výplně, jako jsou stalaktity, stalagmity, sintrové povlaky a záclonky. Světovým unikátem ve Zbrašovských aragonitových jeskyních jsou gejzírové stalagmity, které mají kuželovitý tvar a jsou vysoké několik desítek centimetrů. Vzácnější modifikace, aragonit, vytváří bílé jehlicovité krystalky a vzniká při pomalém vzlínání a prosakovaní vody a při rovnovážném úniku oxidu uhličitého z roztoku. Vaterit, třetí a velmi vzácná modifikace uhličitanu vápenatého, se zde nevyskytuje.^[1]

Hydrologie

Výška hladiny Bečvy při povodni v roce 1997

Oblast je odvodňována řekou Bečvou, která se vlévá do řeky Moravy. Při trvalejších a vydatnějších deštích dochází ke zvednutí vodní hladiny a v Teplicích nad Bečvou často i k vylití řeky z břehu. Nejničivější rozsáhlé povodně na Moravě proběhly 5.-16. července 1997. Povodňová voda se dostala i do jeskyní a to do poslední zpřístupněné prostory (Mramorová síň). Zároveň došlo ke zvednutí hladin minerálních jezírek a k výronu plynu do vyšších poloh jeskyní. ^[7] Zvýšená koncentrace CO₂ na návštěvnické trase se vyřešila nainstalováním speciálního odsávacího zařízení, které udržuje složení ovzduší v hodnotách stanovených Státní báňskou správou (do 1% CO₂). Mimořádná hydrologická situace také vedla k narušení technického zařízení, ale bez poškození dochovaného stavu jeskyní.^[3]

Bečva protékající Teplicemi nad Bečvou

Minerální voda vystupuje ve zdejších lázních ve dvou pramenech a to Kropáčův pramen - vrt RI z hloubky 60,40 m, kde se jedná o silně mineralizovanou, uhličitou, termální vlažnou, hypotonickou minerální vodu, hydrogenuhličitano-vápenatého typu a Jurikův pramen - vrt RIII z hloubky 101,8 m, kde je minerální voda silně mineralizovaná, uhličitá, termální vlažná, hypotonická, hydrogenuhličitano-vápenatého typu. Obsah CO₂ ve vodě dosahuje až 3292 mg/l a průměrná teplota minerální vody je 22,5 °C. ^[8] V lázních Teplice nad Bečvou se minerální voda využívá k lázeňské léčebné rehabilitační péči při onkologických nemocech, nemocech oběhové soustavy, při poruchách látkové výměny a žláz s vnitřní sekrecí.^[9]

Podnebí

Podnebí území je mírně teplé – klimatická oblast MT10 (Quittova klasifikace), pro kterou je typické dlouhé léto, teplé a mírně suché, krátké přechodné období s mírně teplým jarem a mírně teplým podzimem, krátká zima, mírně teplá a velmi suchá, s krátkým trváním sněhové pokrývky. Ročně zde spadne v průměru 700 mm srážek a průměrná roční teplota vzduchu je 7 °C. Sněhová pokrývka tu leží v průměru 50 – 60 dní v roce.^[2]

Mikroklima

Zařízení na měření koncentrace oxidu uhličitého

Důsledkem teplicového krasového procesu je unikátní mikroklima jeskyní charakterizované především vývěry oxidu uhličitého (CO₂) do níže položených partií jeskynních prostor a vytvářením tzv. plynových jezer. ^[2] Některé nižší části jeskyní jsou oxidem uhličitým zaplněny trvale. Koncentrace CO₂ v jeskyni běžně dosahují 40% objemu, přičemž již 8-10 % je pro člověka smrtelných. Zvýšené koncentrace plynu způsobí ztrátu vědomí a postupné udušení. Neodmyslitelnou součástí bezpečnostních opatření proto je každodenní měření koncentrací CO₂ a přizpůsobování pracovního i návštěvního režimu aktuální situaci.^[10]

Plynové jezero

Původ CO₂ je ve velké hloubce pod povrchem země, asi ve 40 km. Oxid uhličitý vystupuje z hloubky podél hlubinných zlomů směrem k povrchu, na povrch vystupuje buď jako suchý plyn (mofetty) nebo je rozpuštěný v mineralizované vodě.^[7]
Jeskyně jsou nejteplejší v celé České republice s celoroční teplotou 14 °C. Relativní vlhkost vzduchu je zde okolo 98 %.^[1]

Pedologie

V území se vyskytují mezotrofní až eutrofní hnědé půdy, vápnité hnědé půdy a na příkrých svazích a v okolí skalních výchozů nevyvinuté půdy a hnědé rankery.^[2]

Flóra

Stromy zarostlý kopec, kde se rozkládá NPP

Povrch chráněného území je z větší části kryt lesním porostem, který má přírodě blízkou skladbu dřevin. Roste zde smíšený les tvořený dubem zimním (Qercus petraea), bukem lesním (Fagus sylvatica), habrem obecným (Carpinus betulus), javorem klenem (Acer pseudoplatanus), jasanem ztepilým (Fraxinus excelsior), javorem mléčem (Acer platanoides), lípou malolistou (Tilia cordata), místy i smrkem ztepilým (Picea abies) a jedlí bělokorou (Abies alba). Ojediněle se zde vyskytuje jilm horský (Ulmus glabra).^[2]
V minulosti byly tyto lesní porosty negativně ovlivněny lesním hospodářstvím. Probíhala zde těžba dřeva a následná výsadba dřevin ve prospěch smrku. ^[3] Do budoucnosti má těmto negativním vlivům zabránit vyhlášení lesa zvláštního určení, ve kterém jiný důležitý zájem vyžaduje odlišný způsob hospodaření.^[4]
Zdejší specifické prostředí vytváří vhodné podmínky pro existenci a vývoj řady ohrožených druhů rostlin. Z významnějších druhů se zde vyskytuje osladič přehlížený (Polypodium interjectum) – silně ohrožený druh C2, lilie zlatohlavá (Lilium martagon) – druh vyžadující pozornost C4, sveřep větevnatý (Bromus ramosus) – ohrožený druh C3 a kerblík lesklý (Anthriscus nitida).^[2]
Z nepůvodních druhů dřevin se v současné době v území vyskytuje trnovník akát (Robinia pseudoacacia), který je nutno průběžně likvidovat vyřezáváním. ^[3] Akát má silnou tendenci se šířit a produkuje chemické látky potlačující růst původních rostlin, které jsou pak nahrazovány nitrofilními druhy, např. kopřivou dvoudomou (Urtica dioica), čímž znehodnocuje území. ^[11] Dále se zde vyskytuje křídlatka (Reynoutria), která se rychle šíří, vytlačuje původní druhy a okyseluje půdu. Odstraňuje se několikrát ročně herbicidem Roundupem.^[3]
V jeskyních se v místech trvalého osvětlení vyskytuje tzv. lampenflora. Jedná se o porosty řas a mechů, převážně prutníku chluponosného (Bryum capillare), krasatky přeslenité (Eucladium verticillatum), rokýtku obecného (Amblystegium serpens), baňatky obecné (Brachythecium rutabulum), baňatky askamitové (Brachythecium velutinum), krondlovky tisolisté (Fissidens taxifolius) a prutníčku hruškovitého (Leptobryum pyriforme). Lampenflora je nežádoucí úkaz v souvislosti s poškozováním sekundárních krasových jevů (výzdoby). Její výskyt je omezován specifickým managementem, jednak postřikem chlornanu sodného a dále změnou techniky osvětlení.^[12]

Fauna

Zbrašovské aragonitové jeskyně nejsou kvůli celoročně vysoké teplotě zimovištěm letounů^[13], avšak příležitostně se zde vyskytuje vrápenec malý (Rhinolophus hipposideros) - kriticky ohrožený druh C1, netopýr hvízdavý (Pipistrellus pipistrellus) - silně ohrožený druh C2, netopýr nejmenší (Pipistrellus pygmaeus) – silně ohrožený druh C2^[2][14] a netopýr večerní (Eptesicus serotinus) – silně ohrožený druh C2. ^[13] Letouni obecně patří mezi ohrožené a zákonem chráněné druhy živočichů. Potravu loví v širokém spektru biotopů, živí se zejména dvoukřídlým hmyzem. Většinou od poloviny října upadají do zimního spánku, aby tak přečkali období, kdy by nenašli dostatek potravy. Zimní spánek netopýrů však není tak hluboký jako u některých jiných druhů přezimujících savců. Vyrušování na lokalitách výskytu (v létě i v zimě) se jeví jako hlavní ohrožující faktor všech letounů. Mezi další ohrožující faktory patří ničení úkrytů a úbytek potravních stanovišť. Ochrana letounů obecně spočívá v zabezpečení lokalit výskytu, především zimovišť a letních kolonií.^{[15][16][17][18]}
Z dalších zvláště chráněných druhů tu žijí např. slepýš křehký (Anguis fargilis), užovka obojková (Natrix natrix), ještěrka obecná (Lacerta agilis), plch velký (Glis glis), krahujec obecný (Accipiter nisus) či lejsek bělokrký (Ficedula albicollis). Z více skupin bezobratlých, které zde byly zkoumány, patří k nejzajímavějším mnohonožky (Diplopoda), zejména druhy (Brachychaeteuma bradae) a (Geoglomeris subterannea) jejichž výskyt byl prvně v ČR prokázán právě na této lokalitě.^[13]

Ochrana

Tabule značící chráněné území

Do roku 1991 jeskyně spravoval Krajský vlastivědný ústav v Olomouci. Od roku 1991 jsou jeskyně pod správou Agentury ochrany přírody a krajiny ČR a od roku 2006 Správy jeskyní ČR, organizace Ministerstva životního prostředí.^[1][19] Národní přírodní památka Zbrašovské aragonitové jeskyně je v působnosti Správy CHKO Poodří spolu s NPP Landek, Šipka a Odkryv v Kravařích.^[20]
Velkým problémem je napadení aragonitu mikroorganismy parazitujícími na textilních vláknech, které se zde dostávají z oděvů procházejících návštěvníků. Způsobují zbarvení bílých aragonitových jehlic a jejich následný rozklad. Dosud se nenašel možný způsob řešení tohoto problému. ^[2] Další negativní vlivy návštěvnosti na krasovou výzdobu mají: cizorodé látky uvolňované dýcháním, olamování výzdoby, uvolňování prachu, chlupů, textilních vláken a zvyšování teploty ovzduší způsobené teplotou těl návštěvníků. Na únosné míře se udržují návštěvním řádem a omezeným počtem návštěvníků ve skupinkách. V blízkosti návštěvní trasy se ojediněle vyskytují řasy a mechy vázané na místa s trvalým osvětlením tzv. lampenflora. Tyto porosty se odstraňují dvakrát ročně za použití roztoku chlornanu sodného.^[3]

Turismus

Podélný řez kalcitovou výzdobou

Trasa zpřístupněná pro veřejnost je dlouhá 375 metrů (z 1322 m známých chodeb) a prohlídka jeskyní trvá 50 minut.^[1] Ročně jeskyně navštíví 60 000 návštěvníků. ^[19]
Prohlídka jeskyní začíná v prostoře, nesoucí název Zasedací síň. Ta je pojmenována podle výrazného balvanu uprostřed, který připomíná řečnický pult. Dále okruh vede kolem gejzírového stalagmitu, u něhož je i pro názornost instalován podélný řez tímto útvarem. Další malé zákoutí se nazývá U Antoníčka, podle kamenného výčnělku připomínajícího malou postavičku. Následuje zcela unikátní Koblihová síň. Útvary na stěnách připomínající pocukrované koblihy vznikaly ukládáním vrstev čistého kalcitu s příměsemi oxidů železa. Další zastavení čeká návštěvníky v Gallašově dómu, pojmenovaného podle spisovatele a hranického rodáka J. H. A. Gallaše, který žil v letech 1756 – 1840. Kolem Vodopádu, prostory s klasickou krápníkovou výzdobou, pokračuje prohlídka do Křtitelnice. Další prostora nese název Jurikův dóm a nachází se v ní skalní stěna pokrytá keříčky aragonitu nazývaná Opona. Kolem Tureckého hřbitova s gejzírovými stalagmity procházejí návštěvníci do poslední prostory, Mramorové síně, která se využívá k výstavám či ke koncertům komorní hudby.^[6]

Odkazy

Reference

• Zbrašovské aragonitové jeskyně [online]. Správa jeskyní ČR, [cit. 2012-11-27]. Dostupné online.

• Plán péče pro Národní přírodní památku Zbrašovské aragonitové jeskyně a její ochranné pásmo na období 2003-2013, strana 3 - 4 [online]. AOPK ČR.

• Plán péče pro Národní přírodní památku Zbrašovské aragonitové jeskyně a její ochranné pásmo na období 2003-2013, strana 5 - 6 [online]. AOPK ČR.

• Plán péče pro Národní přírodní památku Zbrašovské aragonitové jeskyně a její ochranné pásmo na období 2003-2013, strana 9 - 10 [online]. AOPK ČR.

• ZAJÍČEK, Petr. Jeskyně České republiky, strana 126 [online]. Academia.

• ZAJÍČEK, Petr. Jeskyně České republiky, strana 128 [online]. Academia.

• SKUPIEŇOVÁ, Kristýna. Dynamika CO₂ ve Zbrašovských aragonitových jeskyních [online]. . Dostupné online.

• Lázně Teplice nad Bečvou – Přírodní léčivý zdroj [online]. [cit. 2012-11-27]. Dostupné online.

• Lázně Teplice nad Bečvou – Indikace [online]. [cit. 2012-11-27]. Dostupné online.

• HROMAS, Jaroslav (ed.) a kolektiv. Chráněná území ČR, svazek XIV. Jeskyně, strana 364 [online]. Praha: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR a EkoCentrum Brno.

• Naturfoto – trnovník akát Robinia pseudoacacia [online]. [cit. 2012-12-06]. Dostupné online.

• KUBEŠOVÁ, Svatava. Mechorosty v podzemí aneb lampenflora [online]. [cit. 2012-11-30]. Dostupné online.

• Národní přírodní památka Zbrašovské aragonitové jeskyně [online]. AOPK ČR, [cit. 2012-11-27]. Dostupné online.

• Česká společnost pro ochranu netopýrů – Lokalita Tepice nad Bečvou [online]. [cit. 2012-11-30]. Dostupné online.

• AOPK ČR – netopýr hvízdavý Pipistrellus pipistrellus [online]. [cit. 2012-12-01]. Dostupné online.

• AOPK ČR – vápenec malý Rhinolophus hipposideros [online]. [cit. 2012-12-01]. Dostupné online.

• AOPK ČR – netopýr nejmenší Pipistrellus pygmaeus [online]. [cit. 2012-12-01]. Dostupné online.

• AOPK ČR – netopýr večerní Eptesicus serotinus [online]. [cit. 2012-12-01]. Dostupné online.

• HROMAS, Jaroslav (ed.) a kolektiv. Chráněná území ČR, svazek XIV. Jeskyně, strana 365 [online]. Praha: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR a EkoCentrum Brno.
• CHKO Poodří – NPP Zbrašovské aragonitové jeskyně [online]. AOPK ČR, [cit. 2012-11-27]. Dostupné online.

Literatura

• HROMAS, Jaroslav (ed.) a kolektiv. Chráněná území ČR, svazek XIV. Jeskyně. Praha : Agentura ochrany přírody a krajiny ČR a EkoCentrum Brno, 2009. 608 s. ISBN 978-80-87051-17-7. Kapitola Zbrašovské aragonitové jeskyně, s. 363 až 365. (česky)
• ZAJÍČEK, Petr. Jeskyně České republiky. Praha : Academia, 2010. 280 s. ISBN 978-80-200-1840-3. Kapitola Zbrašovské aragonitové jeskyně, s. 126 až 128. (česky)

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Zbrašovské aragonitové jeskyně ve Wikimedia Commons
• Virtuální prohlídka Zbrašovských aragonitových jeskyní

Výpustek

Vjezd do areálu Výpustku

Protiatomový kryt

Jeskyně s betonovou podlahou

Kapky vody

Jeskynní lev

Výzdoba jeskyně

Jeskyně Výpustek se nachází v údolí Křtinského potoka mezi Křtinami a Adamovem. Okolí jeskyně bylo donedávna přísně střeženým vojenským prostorem.
Jeskyně byla známá již od nepaměti, osídlena byla již před 15 000 lety. První zprávy o jeskyni pocházejí z roku 1608, kdy byla jeskyně popisována jako Dračí jeskyně nedaleko Křtin. Jeskyně byla podrobně zmapována a prozkoumána v devatenáctém století Hugo Františkem Salmem a později Karlem Absolonem, délka známých chodeb dosahuje okolo dvou kilometrů. Na začátku dvacátého století se v jeskyni těžily fosfáty, přičemž došlo ke zničení většiny možných archeologických nálezů (bylo zachráněno šest koster jeskynních medvědů a také jedna kompletní kostra lva jeskynního, které jsou vystaveny v muzeích v Brně a ve Vídni).
Před druhou světovou válkou, od roku 1936, armáda první republiky jeskyni násilným způsobem upravila a v jeskynních chodbách pod přístřešky skladovala munici (od roku 1938), kterou si po obsazení republiky 15. března 1939 odvezla německá armáda neznámo kam. Německá armáda se do jeskyně vrátila v roce 1943 a vybudovala zde (podobně jako v sousední Býčí skále a jiných jeskyních Moravského krasu) podzemní továrnu, kde se vyráběly části leteckých motorů. Vyráběla se zde palivová vstřikovací čerpadla pro letecké motory Daimler-Benz třídy DB 601-605. Tato továrna měla krycí označení Dinar. V továrně pracovalo 1200 totálně nasazených českých občanů. Pracovali v nepřetržitém provozu, dvě směny po 12 hodinách, v jedné směně 600 pracovníků. Němci jeskyni opustili kolem 12. dubna 1945, když předtím stroje v podzemní továrně zničili výbušninami a požárem. Jeskyně poté zůstala opuštěná, zdevastovaná a víceméně volně přístupná.
V roce 1961 do jeskyně přišla v pořadí třetí armáda, tentokrát československá lidová. Tato v jedné z jeskynních chodeb postupně vybudovala obří protiatomový kryt, kde sídlilo záložní vojenské velitelství pro oblast jižní Moravy s kapacitou pro 250 důstojníků. Sloužil zde vojenský útvar 9031 Křtiny. Přísně utajovaný objekt byl opuštěný armádou k 31. prosinci 2001, od té doby byla jeskyně nepravidelně přístupná při třech dnech otevřených dveří.
Koncem roku 2006 byla předána Správě jeskyní České republiky. V roce 2007 proběhla výstavba parkoviště, úpravy areálu a rekonstrukce provozní budovy. Jeskyně se stala pátou veřejnosti běžně přístupnou jeskyní Moravského krasu, pro veřejnost se otevřela do zkušebního provozu od 26. října do 31. prosince 2007. V lednu a únoru 2008 bylo opět zavřeno z důvodu dokončení prací, do plného provozu své první sezony potom jeskyně vstoupila 1. března 2008. Slavnostní otevření proběhlo 10. března 2008.
Na kompletně bezbariérové prohlídkové trase dlouhé přibližně 600 metrů si návštěvníci během cca 75 minut mohou prohlédnout vestavbu velitelského vojenského stanoviště a vlastní jeskynní chodby Výpustku, přibližně v podobě, jak je opustila německá armáda v roku 1945, a to včetně zbytků podzemní kotelny. Po úpravách prohlídkové trasy v prosinci 2008 a 2009, a po odstranění zazdívek z ústí přírodních chodeb pocházejících z doby budování německé továrny, se objevila mnohá krápníková výzdoba a otevřely se propasti směřující ke spodnímu patru jeskyně.
V roce 2010 byla v některých prostorách jeskyně vytvořena expozice s názvem Využívání jeskyní člověkem - Výpustek, jeskyně starých rituálů. Návštěvníci se u diorámat a panelů od průvodců dozví informace o 15 000 letech využívání jeskyní člověkem a mimo jiné uvidí i věrné modely jeskynního medvěda a lva v životní velikosti. Jeskyně Výpustek je spolu s jeskyní Punkevní a Bozkovskými dolomitovými jeskyněmi otevřena celoročně, včetně zimních měsíců.
V jeskyni se v průběhu roku konají mnohé akce - ve spolupráci s ochotnickým sdružením Křový (křtinský ochotnický výkvět) jsou to o prázdninách kostýmované scénky z historie jeskyně "Oživená historie" a pro děti v červnu "Pohádková jeskyně" a v prosinci "Ďábelský podvečer aneb přijďte s dětmi tam, kde jsou čerti doma!" Díky dobré akustice se v jeskyni konají například i koncerty, jako byl (a v dalších letech také bude) festival "Didgeridoo v jeskyni" či multimediální show "Zvuková jeskyně" autora Jiřího Suchánka.
V srpnu 2015 byla v prvním poschodí provozní budovy otevřena interaktivní expozice pod názvem „Jeskyně a lidé“, která se věnuje se geologii, sedimentům a výplním jeskyní, objevování a speleologii, paleontologii a obsahuje i více než 600 fotografií ze všech možných oborů týkajících se jeskyní. Je zdarma a volně přístupná v provozní době jeskyně Výpustek. Další části této expozice se nachází na prohlídkových okruzích Sloupsko-šošůvských jeskyní, Balcarky a Kateřinské jeskyně.

Související články

• Křtinské údolí

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Výpustek ve Wikimedia Commons
• Fotografie jeskyně Výpustek, krytu a areálu vojenského útvaru z doby, kdy jej opustila armáda
• Informace o jeskyni
• Atomová jeskyně Výpustek
• Mapka a fotky jeskyně a krytu
• Správa jeskyní o Výpustku

Strašínská jeskyně

Přírodní památka Strašínská jeskyně
Strašínská jeskyně
Datum vyhlášení	11. ledna 1967
Vyhlásil	Okresní národní výbor Klatovy
Kód ÚSOP	416
Lokalita	Strašín
Výška	566 - 580 m n. m.
Výměra	0,5292 ha
Seznam CHÚ v okrese Klatovy
multimediální obsah na Commons
Souřadnice	49°10′56,12″ s. š., 13°37′47,69″ v. d.
Strašínská jeskyně

Strašínská jeskyně je přírodní památka ev. č. 416 poblíž obce Strašín v okrese Klatovy. Chráněné území se nalézá necelý kilometr zsz. od Strašína, po pravé straně silnice II/171 do Rozsedel. Oblast spravuje Agentura ochrany přírody a krajiny ČR.
Důvodem ochrany je zachování jediné větší přirozené jeskyně v systému sušickostrakonických vápenců.
Od vstupu se jeskyně svažuje do 23 metrů dlouhé, 12 metrů široké a až tři metry vysoké síně zakončené jezírkem, z níž se odpojují další chodby a chodbičky. Celková délka prostor je asi 200 metrů. Jeskyni chybí krápníková výzdoba, její strop ale zdobí mísovité a hrncovité prohlubně.^[1]
Od roku 2012 je za poplatek jeskyně přístupná veřejnosti a to v rozmezí července až srpna denně (kromě pondělí) od 10 do 16 hodin. Jindy je možné dohodnout prohlídku pro min. 5 osob za účasti speleologů.

Obsah

• 1 Odkazy
  • 1.1 Související články
  • 1.2 Reference
  • 1.3 Externí odkazy

Odkazy

Související články

• Seznam chráněných území v okrese Klatovy

Reference

1. http://strasin.com/private/jeskyne.html

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Strašínská jeskyně ve Wikimedia Commons
• Strašínská jeskyně na neoficiálních stránkách obce Strašín

Sloupsko-šošůvské jeskyně

Přírodní rezervace Sloupsko-šošůvské jeskyně
Sloupské jeskyně - Eliščina síň
Datum vyhlášení	1. února 2000
Kód ÚSOP	2070
Lokalita	Sloup, Šošůvka
Výměra	7,8 ha
Seznam CHÚ v okrese Blansko
multimediální obsah na Commons
Souřadnice	49°24′40,88″ s. š., 16°44′20,54″ v. d.
Sloupsko-šošůvské jeskyně

Sloupsko-šošůvské jeskyně (v knize Julese Vernea Zelený paprsek vydání z roku 1907 je odkaz na „Sloupské jeskyně s Macechou“) leží v severní části CHKO Moravský kras severně od města Brna, nedaleko od okresního města Blansko a na jižním okraji městečka Sloup.
Sloupsko-šošůvské jeskyně jsou rozsáhlým komplexem dómů, chodeb a obrovských podzemních propastí vytvořených ve dvou patrech. Nejznámější Eliščina jeskyně má vynikající akustiku, a proto je příležitostně využívána pro koncerty komorní hudby. Prohlídkové trasy Sloupsko-šošůvských jeskyní jsou spojeny s prohlídkou jeskyně Kůlna, kde byly nalezeny části lebky neandrtálského člověka asi 120 000 let staré. Sloupsko-šošůvské jeskyně jsou také charakteristické křehkou a barevnou krápníkovou výzdobou.
Jeskyně jsou podzemním tokem Sloupského potoka spojeny s největší českou jeskyní - Amatérskou. Spolu s ní pak tvoří jeskyní systém o celkové délce téměř 35 km.

Obsah

• 1 Sloupské údolí
• 2 Přírodní rezervace Sloupsko-šošůvské jeskyně
• 3 Prohlídka Sloupsko-šošůvských jeskyní
• 4 Fotografie
• 5 Historie jeskyní
• 6 Externí odkazy

Sloupské údolí

Před jeskyněmi se nacházejí dva zajímavé přírodní útvary. Prvním z nich jsou tři skalní bloky těsně vedle sebe, které se nazývají Otec, matka a syn, a leží na skále nad parkovištěm. Výraznou dominantu tvoří Hřebenáč, u kterého se propadá do podzemí Sloupský potok. Tento skalní masív vysoký asi 20 m dal pravděpodobně název vsi Sloup.

Přírodní rezervace Sloupsko-šošůvské jeskyně

Dne 20.12.1999 byla vyhlášena v místě jeskyní i v jeho přilehlém okolí stejnojmenná přírodní rezervace. Cílem ochrany je udržení stávajícího charakteru území, ochrana povrchových a podzemních krasových jevů, ochrana zimovišť netopýrů a ochrana unikátních paleontologických nalezišť.

Prohlídka Sloupsko-šošůvských jeskyní

Vstup do Sloupsko-šošůvských jeskyní

Vstupním portálem a chodbou se návštěvník dostane do jeskyně Nicové, jejíž název je odvozen od nickamínkové výzdoby na stěnách. Odtud trasa pokračuje do Eliščiny jeskyně s překrásnou krápníkovou, sintrovou a nickamínkovou výzdobou. Vynikající akustika Eliščiny jeskyně je návštěvníkům předvedena ukázkou reprodukované hudby.
Cesta podzemím vede prokopanou chodbou do nejrozsáhlejší části Sloupsko-šošůvských jeskyní - Starých skal. Staré skály začínají mohutnou Gotickou chodbou, na jejímž konci je 65 metrů hluboká Stupňovitá propast.
Dalším zastavením je Kolmá propast, z níž se vystupuje do prostor objevených prof. Karlem Absolonem v roce 1900. Klenotem těchto partií a celých Sloupsko-šošůvských jeskyní je Nagelova propast. V současně době je zpřístupněna dvěma můstky. Od stropu na hladinu Sloupského potoka ve spodních patrech je hluboká přibližně 90 metrů, ale její půdorysné rozměry ji řadí mezi nejmohutnější podzemní propasti v České republice.
Od Nagelovy propasti vede trasa k Trámové chodbě, která přechází ve 260 metrů dlouhou Stříbrnou chodbu. Ze Stříbrné chodby byla prokopána spojka do prostor Šošůvských jeskyní, které nejsou tak rozměrné jako Sloupské, mají však bohatou a zachovalou krápníkovou výzdobu. Trasa vede přes Brouškovu pohádkovou síň s unikátním stalagmitovým útvarem „Svícen“ do Riegrovy síně. Vyvrcholením prohlídky Šošůvských jeskyní je Černá propast, která ústí k hladině Sloupského potoka v hloubce 70 metrů.

Fotografie

• 

  Skalní útvar Hřebenáč
  
• 

  Provozní budovy a občerstvení
  
• 

  Otec, matka a syn
  
• 

  Sloupský potok - v odraze lze vidět skály Otec, matka a syn
  
• 

  Propadání Sloupského potoka
  
• 

  Sloupské jeskyně - Eliščina síň
  
• 

  Sloupské jeskyně - Eliščina síň
  
• 

  Sloupské jeskyně - Stupňovitá propast
  
• 

  Sloupské jeskyně - Trámová chodba
  
• 

  Sošůvské jeskyně - hlava Maxipsa Fíka
  
• 

  Sošůvské jeskyně - Brouškova pohádková síň se stalagmitem Svícen
  
• 

  Sošůvské jeskyně - Brouškova pohádková síň
  
• 

  Sošůvské jeskyně - Brouškova pohádková síň se stalagmitem Svícen
  
• 

  Sošůvské jeskyně - Riegrova síň
  
• 

  Sošůvské jeskyně - Riegrova síň
  
• 

  Sošůvské jeskyně - Riegrova síň
  

Historie jeskyní

Sloupské skály roku 1857

Propast, která nese jeho jméno, objevil matematik a fyzik J. A. Nagel již roku 1748. Jeskyně Eliščina byla objevena v roce 1879 a veřejnosti byla zpřístupněna v roce 1881. Zbývající část Sloupsko-šošůvských jeskyní byla postupně objevena v letech 1889-1915.
Spodními patry jeskyní protéká Sloupský potok, která se propadá do podzemí nedaleko od vchodu do jeskyní. Soustavou neprostupných sifonů podzemní potok vtéká do Sloupského koridoru Amatérské jeskyně - největší české jeskyně a znovu na povrchu se objevuje jako ponorná říčka Punkva na dně propasti Macocha. Na konci roku 2005 je jeskynním potápěčům povedlo proplout mezi těmito jeskyněmi.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Sloupsko-šošůvské jeskyně ve Wikimedia Commons
• Stránky Sloupsko-šošůvských jeskyní
• Stránky Sloupsko-šošůvských jeskyní úřadu spravujícího Moravský kras
• Sloupsko-šošůvské jeskyně (archivovaná strana)
• Informace pro turisty na webu města Blanska
• Fotogalerie Sloupsko-šošůvských jeskyní