Zobrazují se příspěvky se štítkemZemě Československé republiky. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemZemě Československé republiky. Zobrazit všechny příspěvky

Země Československé republiky

Po svém vzniku 28. října 1918 převzala Československá republika na území tzv. historických zemí (dnešní České republiky) od Rakouska-Uherska stávající zemské členění na 3 země (zemi Českou, zemi Moravskou a zemi Slezskou), zatímco v původně uherské části nové republiky se konstituovalo Slovensko. Roku 1919 se k Československu připojila i nově vytvořená Podkarpatská Rus. Na rozdíl od středověké či rakousko-uherské praxe však až do roku 1938 žádná z těchto zemí neměla vlastní sněm a jejich autonomie byla silně okleštěna; v případě Podkarpatské Rusi dokonce nerealizována (s poukazem na zaostalost tamního obyvatelstva a neuspořádanost poměrů), ačkoliv ta ji měla přislíbenou již od svého připojení k ČSR.

Obsah

  • 1 Země v letech 1918–1928
    • 1.1 Situace v českých zemích
    • 1.2 Situace na Slovensku
    • 1.3 Situace na území Podkarpatské Rusi
    • 1.4 Změny zemských hranic ve 20. letech
  • 2 Země v letech 1928-1938
    • 2.1 Počet členů zemských zastupitelstev
  • 3 Země za Druhé republiky
  • 4 Země v letech 1939-1945
  • 5 Země po skončení druhé světové války
  • 6 Odkazy
    • 6.1 Reference
    • 6.2 Externí odkazy

Země v letech 1918–1928


Země Československé republiky v letech 1918–1928

Situace v českých zemích

V čele tří českých zemí stály v letech 1918–1928 tyto správní orgány: zemský správní výbor (v Čechách), zemský výbor (na Moravě) a zemská správní komise (ve Slezsku). Členové těchto orgánů však již nebyli voleni obyvatelstvem, nýbrž jmenováni československou vládou. Dále měla každá z těchto 3 zemí zemský úřad, označovaný jako zemská správa politická, v jejímž čele stál československou vládou jmenovaný prezident Zemské správy politické. V každé z těchto tří zemí platily i nadále dosavadní zemské zákony, pokud nebyly zrušeny zákony Československé republiky. I nadále zůstala zachována zvláštní správa moravských enkláv ve Slezsku.

Situace na Slovensku

Slovensko nemělo v tomto období trvaleji působící celoslovenské orgány a bylo dlouho podřízeno ministerstvu pro správu Slovenska. Dokonce i mezi slovenskými poslanci Národního shromáždění existovaly skupiny, jež se stavěly proti politickému sjednocení Slovenska s poukazem na přírodní překážky, oddělující jednotlivé části Slovenska [1]. Území Slovenska se do konce roku 1922 členilo na župy, které byly až na pár výjimek zcela identické s původními uherskými župami. Od 1. ledna 1923 do 30. června 1928 se pak území Slovenska členilo, na základě župního zákona z roku 1920, na šest větších žup (označovaných často jako „velžupy“), které již nerespektovaly hranice historických žup.

Situace na území Podkarpatské Rusi

Na rozdíl od Slovenska měla Podkarpatská Rus jednotné vedení: byla spravována tzv. civilní správou, v čele s guvernérem a jeho zástupcem (viceguvernérem), oběma jmenovanými přímo čs. prezidentem na návrh vlády (a jí odpovědnými). Podkarpatoruské území se původně členilo na župy Užhorodskou (tehdejší název Užské župy – patřily do ní podkarpatoruské části Užské a Sabolčské župy), Berežskou a Marmarošskou (zahrnovala i československé části žup Ugočské a Satumarské). Od 1. července 1926 byly podkarpatoruské župy vládním nařízením č. 84/1926 Sb. z. a n. sloučeny v jednotnou župu Mukačevskou.

Změny zemských hranic ve 20. letech

Roku 1920 došlo k následujícím změnám zemských hranic, které byly zároveň i změnami státních hranic Československé republiky:
K 1. lednu 1925 vstoupilo v platnost vládní nařízení č. 315/1924 Sb. z. a n., kterým se moravská osada Nedvězíčko začleňovala do Čech (šlo o jedinou prvorepublikovou změnu česko-moravské zemské hranice).[zdroj?]

Země v letech 1928-1938


Země Československé republiky v letech 1928-1938
14. července 1927 byl schválen zákon č. 125/1927 Sb. z. a n., „O organisaci politické správy“ [2], který na území Československa rušil župy a zaváděl na celém jejím území samosprávné země. Každá země měla zemské zastupitelstvo (ze dvou třetin volené obyvatelstvem a z jedné třetiny jmenované československou vládou), zemského prezidenta (jmenovaného československým prezidentem) a zemský úřad. Další změnou oproti dosavadnímu stavu bylo sloučení zemí Moravské a Slezské do jednotné země Moravskoslezské. Účinnost zákona byla původně stanovena na 1. července 1928, což však bylo naplněno jen v případě Slovenska a Podkarpatské Rusi, zatímco v případě českých zemí došlo zákonem č. 92/1928 Sb. z. a n. z 28. června 1928 k odložení účinnosti až na 1. prosince 1928. Slovensko a Podkarpatská Rus se tak dočkaly samosprávy. Zároveň došlo ke zrušení zvláštního správního postavení výše zmíněných moravských enkláv ve Slezsku.

Počet členů zemských zastupitelstev

  • V zemi České: 120 členů
  • V zemi Moravskoslezské: 60 členů
  • V zemi Slovenské: 54 členů
  • V zemi Podkarpatoruské: 18 členů

Země za Druhé republiky

Značným zásahem do struktury Československa představovaly události související Mnichovskou dohodou a vznikem tzv. Druhé republiky. V souvislosti s Mnichovskou dohodou a následnou první vídeňskou arbitráži ztratily všechny čtyři země značnou část svého území ve prospěch nacistického Německa, Polska a Maďarska. Slovensko a Podkarpatská Rus nyní získaly slibovanou autonomii s vlastními sněmy a vládami, zatímco zemská zastupitelstva země České a Moravskoslezské byla nakonec rozpuštěna.

Země v letech 1939-1945

14. března 1939 se Slovensko a Podkarpatská Rus osamostatnily, Československo tím fakticky zaniklo a jeho zbytek, představovaný zbytkem země České a Moravskoslezské, jenž 15. března 1939 obsadila vojska nacistického Německa, byl 16. března 1939 přeměněn v Protektorát Čechy a Morava. I v jeho rámci zůstaly obě země zachované jako správní celky. K 1. listopadu 1940 protektorání vláda svým nařízením č. 388/1940 Sb. z. a n., „O některých změnách obvodů zemských úřadů v Praze a v Brně“ [3] připojila k zemi Moravskoslezské okrajové oblasti východních Čech v oblasti Českomoravské vrchoviny. Důvodem pro tyto změny byl především tlak obyvatelstva německého ostrůvku na Jihlavsku [4].

Země po skončení druhé světové války

Na konci druhé světové války došlo k zániku Protektorátu Čechy a Morava a obnovení Československé republiky v původních hranicích z let 1920-1938. V jeho rámci byly zároveň obnoveny původní hranice zemí, avšak Podkarpatská Rus již byla fakticky ovládána Sovětským svazem, kterému ji Československá vláda s úzkým pruhem slovenského území v okolí Čopu záhy odstoupila. Naopak roku 1946 byla ke Slovensku připojena původně podkarpatoruská obec Lekárovce, a k 15. říjnu 1947 došlo na základě mírové smlouvy s Maďarskem k připojení tří obcí tzv. Bratislavského předmostí (Jarovce, Rusovce a Čunovo). Země Česká, Moravskoslezská a Slovenská existovaly jako správní celky do 31. prosince 1948, přičemž v rámci země Moravskoslezské došlo 31. května 1945 ke zřízení Slezské expozitury země Moravskoslezské.
V letech 1945-1948 mělo Slovensko v rámci Československa jistou míru autonomie, v jeho čele stála Slovenská národní rada, a Sbor pověřenců, který byl obdobou vlády. V čele země České a Moravskoslezské stály v tomto období zemské národní výbory, které byly v podstatě jen přejmenovanými zemskými zastupitelstvy.
K 1. lednu 1949 byly všechny 3 země, jakož i Slezská expozitura, zrušeny a jejich území přerozdělena mezi nově vzniklé kraje, které v případě území dosavadních zemí České a Moravskoslezské nerespektovaly historicky vzniklé hranice mezi Čechami a Moravou. I přes to bylo Slovensko nadále spravováno jako jeden celek podřízený Slovenské národní radě a Sboru pověřenců. Rovněž dosavadní slovenské hranice zůstaly v plném rozsahu zachovány.

Odkazy

Reference

  • SCHELLE, Karel. Vývoj české veřejné správy. Ostrava : KEY Publishing s.r.o., 2008. ISBN 978-80-87071-92-2. Kapitola 3.2.2.1.1 Příprava a vydání župního zákona, s. 212. (čeština)
  • Dějiny Moravy 4. Brno : Muzejní a vlastivědná společnost v Brně, 2004. ISBN 80-7275-044-5. Kapitola Život v protektorátu, s. 185. (čeština)

Externí odkazy

Štítky: ,
Přihlásit se k odběru: Příspěvky (Atom)