Česká republika II


Odkazy

Poznámky

  • 1. "Základní index HDI", - ve kterém je ČR s hodnotou "0,870" na "28. místě" -, ukazuje teoreticky dosažitelný potenciál lidského rozvoje, pokud by neexistovaly různé nerovnosti mezi lidmi. "Narovnaný HDI" naproti tomu indikuje reálnou situaci. Narovnaný HDI má hodnotu "0,826", čímž se ČR v narovnaném rozvoji řadí na "14. místo".[3]
  • 2. Například správní řád (zákon č. 500/2004 Sb.) stanoví: „V řízení se jedná a písemnosti se vyhotovují v českém jazyce. Účastníci řízení mohou jednat a písemnosti mohou být předkládány i v jazyce slovenském“ (§ 16, odstavec 1).[4]
  • 3. Občané náležející k menšinám, které tradičně a dlouhodobě žijí na území České republiky, mají právo jednat před správními úřady a soudy ve svém jazyce. Článek 25 Listiny základních práv a svobod stanoví, že občané příslušející k národnostním a etnickým menšinám mají za podmínek stanovených zákonem zaručeno právo na vzdělání v jejich jazyku a právo užívat jejich jazyka v úředním styku. Zákon č. 500/2004 Sb., správní řád, v § 16 (Jednací jazyk), odstavci 4 stanoví, že „Občan České republiky příslušející k národnostní menšině, která tradičně a dlouhodobě žije na území České republiky, má před správním orgánem právo činit podání a jednat v jazyce své národnostní menšiny. Nemá-li správní orgán úřední osobu znalou jazyka národnostní menšiny, obstará si tento občan tlumočníka zapsaného v seznamu tlumočníků. Náklady tlumočení a náklady na pořízení překladu v tomto případě nese správní orgán.“ Současně zákon č. 273/2001 Sb., o právech příslušníků národnostních menšin, v § 9 (Právo na užívání jazyka národnostní menšiny v úředním styku a před soudy) zajišťuje stejné právo i pro jednání před soudy. Oficiálně uznanými tradičními menšinami jsou Bělorusové, Bulhaři, Chorvati, Maďaři, Němci, Poláci, Romové, Rusíni, Rusové, Řekové, Slováci, Srbové, Ukrajinci a Vietnamci.[5] Status národnostní menšiny zatím nemají, ale usilují o něj: Mongolové.[6]
  • 4. Některé systémy řadí Českou republiku do Evropy východní[9][10][11] a tzv. středovýchodní (například polský historik Jerzy Kłoczowski).
  • 6. Ústavním zákonem č. 67/1990 Sb. s účinností od 13. března 1990. Zákon definuje českou hymnu, malý a velký státní znak a státní vlajku.