3. Občané náležející k menšinám, které tradičně a
dlouhodobě žijí na území České republiky, mají právo jednat
před správními úřady a soudy ve svém jazyce. Článek 25
Listiny
základních práv a svobod stanoví, že občané příslušející
k národnostním a etnickým menšinám mají za podmínek
stanovených zákonem zaručeno právo na vzdělání v jejich
jazyku a právo užívat jejich jazyka v úředním styku. Zákon č.
500/2004 Sb., správní řád, v § 16 (
Jednací jazyk),
odstavci 4 stanoví, že „
Občan České republiky příslušející
k národnostní menšině, která tradičně a dlouhodobě žije na
území České republiky, má před správním orgánem právo
činit podání a jednat v jazyce své národnostní menšiny.
Nemá-li správní orgán úřední osobu znalou jazyka národnostní
menšiny, obstará si tento občan tlumočníka zapsaného v seznamu
tlumočníků. Náklady tlumočení a náklady na pořízení
překladu v tomto případě nese správní orgán.“ Současně
zákon č. 273/2001 Sb., o právech příslušníků národnostních
menšin, v § 9 (
Právo na užívání jazyka národnostní
menšiny v úředním styku a před soudy) zajišťuje stejné
právo i pro jednání před soudy. Oficiálně uznanými tradičními
menšinami jsou Bělorusové, Bulhaři, Chorvati, Maďaři, Němci,
Poláci, Romové, Rusíni, Rusové, Řekové, Slováci, Srbové,
Ukrajinci a Vietnamci.
[5]
Status národnostní menšiny zatím nemají, ale usilují o něj:
Mongolové.
[6]
