V období od středověku se českými zeměmi rozumí země Koruny české (země podřízené českému králi) v závislosti na územních a politických změnách: České království, Moravské markrabství, od 14. století slezská knížectví (od roku 1742 jen menší část), po většinu doby do Třicetileté války[2] též Lužice. Současně se však pro státečky ve Slezsku používá termín přidružené země, protože nebyly přímou součástí Koruny (pouze lenní závislost). Ve vztahu k době vlády Lucemburků, kdy byly ke Koruně přičleněny země českému prostředí vzdálené (např. Lucembursko, Braniborsko), se jako české země obvykle označuje pouze jádro korunních zemí. Moravská a zbytky slezských území byly v průběhu historie několikrát sloučeny do Moravskoslezské země.
Po zániku monarchie (jinými slovy po vzniku Československa) se českými zeměmi rozuměly tři země: Čechy, Morava a česká část Slezska (Morava a České Slezsko byly od roku 1928 do roku 1948 opět spojeny do Moravskoslezské země), jimž odpovídají přibližně hlavní povodí v České republice. Po zániku zemského zřízení se pomocí označení „české země“ vymezovaly kraje nespadající pod působnost Slovenské národní rady.
Odkazy
Reference
-
země, Internetová jazyková příručka, Ústav pro jazyk český AV ČR, naposledy změněno 9. listopadu 2008
-
Česko,
Internetová jazyková příručka, Ústav pro jazyk český AVČR
