Geografie České republiky

Poloha České republiky v Evropě.
Tento článek popisuje geografické poměry v České republice.

Obsah

  • 1 Poloha a rozloha
    • 1.1 Krajní body
    • 1.2 Výběžky
    • 1.3 Rozloha
    • 1.4 Státní hranice
  • 2 Povrch (reliéf)
    • 2.1 Výšková členitost
    • 2.2 Geomorfologické členění
    • 2.3 Zvláštní typy reliéfu
  • 3 Geologická stavba
    • 3.1 Horninové složení (petrologie)
  • 4 Vodstvo
    • 4.1 Vodní toky
    • 4.2 Vodopády
    • 4.3 Vodní plochy
    • 4.4 Podzemní vody
  • 5 Počasí a klima
    • 5.1 Teplota vzduchu
    • 5.2 Srážky
  • 6 Ochrana přírody
  • 7 Rostlinstvo
    • 7.1 Fytogeografické členění
    • 7.2 Lesy
  • 8 Obyvatelstvo
    • 8.1 Národnostní složení
    • 8.2 Jazyk
    • 8.3 Náboženství
    • 8.4 Sídla
  • 9 Ekonomika
    • 9.1 Těžba
    • 9.2 Zemědělství
    • 9.3 Průmysl
  • 10 Literatura
  • 11 Související články
  • 12 Reference
  • 13 Odkazy

Poloha a rozloha

Mapa České republiky
Česká republika je vnitrozemský stát, nacházející se ve střední Evropě na severní a východní polokouli. Úhlovou vzdálenost mezi nejvýchodnějším a nejzápadnějším bodem 6º 46′ 07″ urazí Slunce při své zdánlivé pouti kolem Země za 27 minut.

Krajní body

Související informace naleznete také v článku krajní body České republiky.
  • Nejsevernější bod: 51º 03′ 20,53724″ severní šířky (Lobendava)
  • Nejjižnější bod: 48º 33′ 06,50807″ severní šířky (Vyšší Brod)
  • Nejzápadnější bod: 12º 05′ 26,92179″ východní délky (Krásná)
  • Nejvýchodnější bod: 18° 51´ 33.31399" východní délky (Bukovec)
  • Geografický střed: 49° 44' 37,5″ severní šířky & 15° 20' 19,1″ východní délky (Číhošť)

  • Vzdálenost nejsevernějšího a nejjižnějšího místa: 278 km
  • Vzdálenost nejzápadnějšího a nejvýchodnějšího místa: 493 km (největší vzdušná vzdálenost)

Výběžky

Související informace naleznete také v článcích Pohraničí a Sudety.
Ašský, šluknovský (též rumburský), frýdlantský, broumovský, javornický (též vidnavský popř. jesenický), osoblažský, břeclavský (též Dyjský trojúhelník nebo lanžhotský výběžek).

Rozloha

Související informace naleznete také v článku Seznam států světa podle rozlohy.
Rozloha České republiky činí 78 866 km2. Velikostí území se Česká republika řadí na 21. místo v Evropě a 113. místo ve světě.

Státní hranice

Související informace naleznete také v článku Státní hranice České republiky.
Česká republika má společné hranice se 4 státy (viz mapku): Německo (810,3 km), Polsko (761,8 km), Rakousko (466,3 km) a Slovensko (251,8 km). Celková délka hranice je 2290,2 km.[1]

Povrch (reliéf)

Satelitní snímek České republiky
Topografie České republiky
Sněžka, nejvyšší hora České republiky
Povrch České republiky má převažující ráz pahorkatin a vrchovin. 67 % území leží v nadmořské výšce do 500 m, 32 % v rozmezí 500–1000 m a asi 1 % nad 1000 m.
  • Nejvýše položené místo: Sněžka (1603 m n. m.; Krkonoše, na státní hranici s Polskem); nejvýše položený pevný bod je na vrcholu vysílače na Pradědu (1637,5 m n. m.; Hrubý Jeseník).
  • Nejníže položené místo: Hřensko (115 m n. m.; hladina Labe na státní hranici s Německem).
  • Střední nadmořská výška: 430 m n. m.

Výšková členitost

Související informace naleznete také v článku Typ georeliéfu.
Roviny (výšková členitost 0–30 m) se nacházejí převážně v nejnižších oblastech podél velkých řek (Labe, Morava). Spolu s pánvemi, kotlinami a brázdami tvoří asi 20 % území.
  • Největší rovina: Polabí (podél středního toku Labe a jeho přítoků; není samostatnou geomorfologickou jednotkou).
Sníženiny (převážně ploché oblasti, položené níže oproti svému okolí – pánve, kotlin, brázdy, brány) vznikly v místech tektonických poklesů nebo odnosem méně odolných vrstev hornin.
Pahorkatiny (výšková členitost 30–150 m) tvoří největší část území České republiky (asi 2/5 území, 39 %). Nacházejí se převážně v nadmořských výškách 300–600 m, místy dosahují až 700 m n. m.
  • Nejrozsáhlejší pahorkatina: Středočeská pahorkatina (6328 km2; nejvyšší bod: Drkolná 729 m n. m.).
Vrchoviny (výšková členitost 150–300 m) tvoří asi 1/3 území (30 %) a rozprostírají se většinou v nadmořských výškách 600–900 m, nejčastěji v oblastech tektonických zdvihů.
  • Nejrozsáhlejší vrchovina: Českomoravská vrchovina (11 742 km2; nejvyšší bod: Javořice 837 m n. m.).
Hornatiny (výšková členitost 300–600 m) tvoří nejvyšší oblasti České republiky, zpravidla nad 900 m n. m., 11 % území. Jedná se především o okrajová pohoří Českého masivu (kerného původu) a pás Západních Karpat při hranicích se Slovenskem. Ráz hornatin mají i vnitřní sopečná pohoří České středohoří a Doupovské hory.
  • Nejrozsáhlejší hornatina: Šumavská hornatina (4959 km2; nejvyšší bod v České republice: Plechý 1378 m n. m.).
  • Nejvyšší hornatina: Krkonoše (rozloha v České republice: 454 km2; nejvyšší bod: Sněžka 1603 m n. m.).

Geomorfologické členění

Základní geomorfologické členění České republiky
Související informace naleznete také v článku Geomorfologické členění České republiky.
Území České republiky náleží ke dvěma geomorfologickým systémů. Převážnou část území tvoří Česká vysočina, náležející k Hercynskému systému. Vnější Západní Karpaty a Vněkarpatské sníženiny na východě území patří k Alpsko-himálajskému systému.
Pravčická brána, největší pískovcový most v Evropě

Zvláštní typy reliéfu

Specifické horninové složení často podmiňuje vznik určitých tvarů zemského povrchu. V pískovcích např. erozí vznikají bizarní skalní útvary, které často vytvářejí tzv. skalní města, která najdeme především v oblasti severních a severovýchodních Čech. Ve vápencích se vlivem oxidu uhličitého rozpuštěného ve vodě vytvářejí krasové jevy (jeskyně, propasti apod.). Kromě krasových jeskyní existují i jeskyně nekrasové (jiného původu) a ledové.
  • Největší skalní město: Adršpašsko-teplické skály (17,72 km2).
  • Největší skalní most: Pravčická brána (délka oblouku u dna 26,5 m, výška 16 m, šířka 7–8 m, minimální tloušťka 3 m; Labské pískovce) – největší pískovcový most v Evropě.
  • Nejhlubší propast: Hranická propast (442,5 m – největší zatím potvrzená hloubka včetně zaplavené části; 69,5 m – hloubka k hladině jezírka); Macocha (138,5 m – hloubka nezaplavené části, největší v České republice; 187,6 m – celková známá hloubka včetně zaplavené části).
  • Nejdelší jeskynní systém: Amatérská jeskyně (34,9 km; Moravský kras).
  • Největší podzemní dóm: Obří dóm (půdorys 70 x 30 m, výška 60 m; Moravský kras).
  • Nejdelší podzemní vodní tok: Punkva (více než 10 km; Moravský kras).
  • Největší krasové území: Moravský kras (89 km2).

Geologická stavba

Převážná část území náleží ke geologicky stabilnímu Českému masivu, vyzdviženému hercynským vrásněním v období devonu a karbonu (v prvohorách). Oblast Západních Karpat na východě území je mladší a byla vyzdvižena alpínským vrásněním v období třetihor.
Pohraniční pohoří jsou většinou kerného původu, vznikla v období třetihor vyzdvižením ker zemské kůry podél tektonických zlomů. Sopečný původ mají České středohoří a Doupovské hory, dále pak jednotlivé kupy v Českém masivu (např. Říp, Trosky, Kunětická hora).

Horninové složení (petrologie)

Z hornin v České republice převládají následující:
Žuly jsou převládající hlubinné vyvřeliny, které tvoří základ Českého masivu (Českomoravská vrchovina, Šumava, Český les, Smrčiny, Krušné hory, Krkonoše, Železné hory). Čedič jako výlevná vyvřelina je základem sopečných pohoří (České středohoří, Doupovské hory) a jednotlivých kup (Trosky). Další výlevnou vyvřelinou je znělec, který tvoří některé kopce, např. Bezděz, Jedlovou, Kunětickou horu, Milešovku aj.
Pískovec je zpevněná usazenina, která se vyskytuje především na severu a severovýchodě Čech. Tvoří četná skalní města. Vápence jsou usazeniny, které tvoří krasové oblasti (Český kras, Moravský kras), kde najdeme nejvíce jeskyní, propastí a podzemních jezer. Břidlice je zpevněná usazenina, rozšířená zejména v západních a jihozápadních Čechách.
Rula je přeměněná hornina, která tvoří rozsáhlá tělesa především v oblasti Českomoravské vrchoviny, Šumavy a Orlických hor. Svor najdeme především na Šumavě, v Krkonoších a v Hrubém Jeseníku. Fylit je rozšířený hlavně v západních Čechách, v okolí Železného Brodu a na severní Moravě.

Vodstvo

Mapka hlavních evropských povodí
Území České republiky leží na hlavním evropském rozvodí, což znamená, že většina řek zde má své prameny a odvádí vodu do zahraničí, zatímco z okolních zemí přitéká jen malé množství. Celostátní dlouhodobý roční průměr srážek, které jsou hlavním zdrojem vody, je 693 mm. Řekami odtéká asi 1/3 z tohoto množství. Území je odvodňováno do 3 okrajových moří Atlantského oceánu:
  • Labe odvodňuje 63,3 % území do Severního moře. K povodí Labe náleží většina území Čech. Hlavním přítokem Labe je Vltava.
  • 27,3 % území je odvodňováno Dunajem (neprotéká územím České republiky) do Černého moře. Řeka Morava (s hlavním přítokem Dyjí) odvádí vodu do Dunaje z většiny území Moravy. K povodí Dunaje rovněž náleží příhraniční oblasti v Šumavské hornatině na jihozápadě Čech.
  • K povodí Odry, která odtéká do Baltského moře, náleží 9,3 % území, a to zejména ve Slezsku a na severní Moravě, dále pak menší území na severu a severovýchodě Čech (Liberecko, Broumovsko).

Vodní toky

České řeky jsou napájeny především dešťovými srážkami a na jaře táním sněhu. Nejvyšší průtok je dosahován především v jarních měsících (březen, duben), nejnižší od srpna do zimních měsíců. Vysoké vodní stavy mohou nastat i během prudkých a dlouhotrvajících dešťů v létě. K záplavám často tedy dochází během jarního tání a v létě (např. červenec 1997, srpen 2002).
  • Nejdelší řeka: Vltava (433 km); nejdelší říční úsek na území České republiky je Vltava–Labe (541 km).
  • Největší průměrný průtok: Labe (312,5 m3/s, Hřensko).
  • Největší celkový spád: Malé Labe–Labe (1317 m).
  • Největší plocha povodí: 49 933 km2 (Labe; na území České republiky).

Vodopády

Související informace naleznete také v článku Seznam vodopádů v České republice.
Nejvyšší vodopády se nacházejí v Krkonoších na hraně hlubokých ledovcových údolí. Na ostatním území se nacházejí nižší vodopády v místech, kde odolnější vrstva hornin vytváří hranu.

Vodní plochy

Štěchovická přehrada na Vltavě
Přirozených vodních ploch je v České republice relativně málo. Většinu vodních ploch tvoří umělé vodní nádrže, vytvořené člověkem.
Údolní nádrže byly budovány hlavně v průběhu 20. století. Přehrazením vodních toků vznikla v zaplavených údolích velká umělá jezera, která se využívají pro vodohospodářské účely (ochrana před povodněmi, úprava průtoku v řekách apod.), zásobování obyvatelstva, průmyslu a zemědělství vodou, výrobu elektrické energie nebo rekreační účely. Nejvíce vodních nádrží se nachází na Vltavě (tzv. Vltavská kaskáda).
  • Největší vodní plocha: Lipno I (4870 ha; Vltava).
  • Největší objem zadržované vody: Orlík (716,0 mil. m³; Vltava).
  • Nejdelší vzdutí: Orlík (68 km; Vltava).
  • Nejhlubší vodní nádrž: Dalešice (84 m; Jihlava).
  • Nejvyšší hráz: Dalešice (100 m; Jihlava).
  • Nejdelší hráz: Nechranice (3280 m; Ohře).
  • Největší vodárenská nádrž: Švihov (1670 ha; Želivka)
Související informace naleznete také v článku Seznam přehradních nádrží v České republice.
Rybníky byly budovány od 12. století zejména za účelem chovu ryb, později i jako zdroj vody pro pohon mlýnů a hamrů. Největší soustava rybníků se nachází v Třeboňské pánvi a je napájena Lužnicí a jejími přítoky.
Související informace naleznete také v článku Seznam rybníků v České republice.
Nejvýše položené jezero Laka
Přirozených jezer je v České republice málo a mají poměrně malou rozlohu. Nejčastěji jsou ledovcová, říční, krasová a rašelinná. Odlezelské jezero vzniklo v důsledku sesuvu půdy po velkých deštích v roce 1872.
  • Největší jezero: Černé jezero (18,4 ha; Šumava).
  • Nejhlubší jezero: jezírko v Hranické propasti (220 m je zatím největší změřená hloubka, maximální hloubka dosud není známa).
  • Nejvýše položené jezero: Laka (1096 m n. m.; Šumava).
Související informace naleznete také v článku Seznam jezer v České republice.

Podzemní vody

Převážná část podzemních vod je tzv. vadózní, tj. dostává se pod povrch vsakováním srážkových vod. Jen velmi malé množství má původ v hlubinách zemského nitra (juvenilní voda). Z tohoto důvodu je podzemní voda silně ohrožena znečištěním životního prostředí na povrchu, přičemž následky znečištění se mohou vzhledem k pomalému koloběhu podzemní vody projevit s odstupem mnoha let a mohou ohrozit zásoby pitné vody i pro příští generace.
Nejbohatší zdroje podzemní vody se nacházejí v propustných usazeninách České tabule, Chebské, Českobudějovické a Třeboňské pánve a také v údolích velkých řek (např. Morava). V České republice je zřízeno 18 chráněných oblastí přirozené akumulace vod o celkové výměře 18 000 km2. Okolo vodních zdrojů jsou zřízena 3 ochranná pásma, přičemž v prvních dvou pásmech platí zákaz hnojení a užívání chemických látek v zemědělství.
Prameny minerálních vod se hojně vyskytují v oblastech tektonických zlomů a v místech dohasínající sopečné činnosti z období třetihor. Nejvýznamnější oblasti výskytu minerálních vod, spojené s lázeňstvím, se nacházejí v severozápadních Čechách (Karlovy Vary, Mariánské Lázně, Františkovy Lázně, Teplice, Bílina), ve středních Čechách (Poděbrady, Sadská), v Jeseníkách (Karlova Studánka, Velké Losiny), ale i v dalších oblastech (Teplice nad Bečvou, Luhačovice).
  • Nejteplejší a nejvydatnější minerální pramen: Vřídlo (73 °C, 1800 l/min, Karlovy Vary).
  • Nejvíce radioaktivní minerální prameny: Jáchymov.

Počasí a klima

Klimatické oblasti České republiky podle Köppenovy klasifikace
Související informace naleznete také v článku Podnebí České republiky.
Podnebí v České republice je mírné a přechodné mezi oceánickým a kontinentálním. Vzhledem k převládajícímu západnímu proudění vzduchu a poloze vůči Atlantskému oceánu stoupá směrem od západu k východu kontinentální charakter podnebí. Vzhledem k relativně malé rozloze území však rozdíly mezi východem a západem a mezi severem a jihem jsou malé. Místní charakter počasí a podnebí mnohem více ovlivňuje výšková členitost a nadmořská výška. Charakteristickým znakem klimatu je výrazně vyvinuté pravidelné střídání 4 ročních období.
Největrnějším místem (průměrně 280 dní v roce vane silný vítr, 7 dní je bezvětří) a zároveň místem s největším výskytem bouřek (až 35 za rok) je Milešovka v Českém středohoří.
Roční délka slunečního svitu (tj. celková doba, kdy dopadá sluneční záření na zemský povrch bez zakrytí oblačností) je průměrně 1400 až 1800 hodin, v nížinách až 2000 hodin. Závisí na ročním období a oblačnosti. V nížinách bývá oblačnost (poměr pokrytí oblohy oblaky) nejvyšší v listopadu a prosinci, nejnižší v září a v srpnu. Na horách naopak bývá v zimě nižší než v létě.
Nejdelší souvislá řada prováděných meteorologických měření je v Klementinu v Praze od roku 1775.

Teplota vzduchu

Průměrná roční teplota vzduchu v České republice se zpravidla pohybuje v rozmezí 5,5 až 9 °C, přičemž nejteplejší oblasti jsou nížiny, nejchladnější jsou horské oblasti. Teplota vzduchu obecně klesá se vzrůstající nadmořskou výškou – průměrně asi o 0,6 °C na 100 m), Morava je obecně teplejší než Čechy. Nejchladnějším měsícem v roce bývá leden, někdy též prosinec nebo únor (průměrná teplota: Praha -0,5 °C, Praděd -7,4 °C), nejteplejším bývá červenec, někdy též srpen (průměrná teplota: 8,2 °C Sněžka – srpen, 19,8 °C Hodonín).

Srážky

Množství srážek stoupá s nadmořskou výškou, je však ovlivňováno i polohou místa vzhledem horským hřbetům. Srážky přináší především vlhké proudění oceánského vzduchu ze západních směrů (západní, severozápadní, jihozápadní), proto jsou místa ležící na závětrné straně hor podstatně sušší (např. tzv. srážkový stín Krušných hor – Žatecko, Rakovnicko, Kladensko, Dolní Poohří) než návětrné svahy pohoří (Bílý Potok v Jizerských horách, Lysá hora v Moravskoslezských Beskydech). Nejvíce srážek v roce obvykle připadá na červen nebo červenec, nejméně srážek pak na leden nebo únor. Rovnoměrnější rozložení srážek během roku je ve vyšších polohách. S nadmořskou výškou stoupá podíl sněhových srážek (asi 1/4 v nížinách, více než polovina nad 1000 m n. m.).
Průměrná relativní vlhkost vzduchu se pohybuje v rozmezí 60–80 %.
  • Největší průměrný roční úhrn srážek (nejdeštivější místo): Bílý Potok (1705 mm), ve Slezsku Lysá hora (1532 mm).
  • Nejnižší průměrný roční úhrn srážek (nejsušší místo): Libědice (410 mm; okres Chomutov).
  • Největší naměřené denní srážky: 345 mm za 24 hodin (Bedřichov-Nová Louka, 29.–30. 7. 1897; Jizerské hory).
  • Největší naměřený měsíční úhrn srážek: 811,5 mm (Lysá hora, červenec 1997 – vydatné srážky způsobily rozsáhlé povodně na Moravě a ve Slezsku).
  • Největší naměřený roční úhrn srážek: 2202 mm (Kořenov-Jizerka, 1926; Jizerské hory).
  • Nejnižší naměřený roční úhrn srážek: 247 mm (Velké Přítočno, 1933, okres Kladno, a Skryje, 1959, okres Rakovník).
  • Nejvíce dnů se sněhovou pokrývkou: průměrně 186 dnů (Sněžka).
  • Nejvyšší naměřená sněhová pokrývka: 380 cm (Lysá hora, 19. 3. 1924).

Ochrana přírody

Související informace naleznete také v článku Ochrana přírody v České republice.
Krajina v České republice byla lidskou činností v průběhu staletí výrazně změněna, na mnoha místech i značně poškozena (např. těžbou surovin, průmyslovou a zemědělskou činností atd.). V současnosti existují zákony na ochranu životního prostředí, které platí všeobecně. Kromě toho se zvýšená ochrana a péče věnuje ekologicky cenným lokalitám, relativně málo poškozeným lidskou činností.
Na území České republiky se nacházejí zvláště chráněná území o celkové rozloze 11 924,4 km2 (1999), což představuje 15,1 % území. Podle velikosti se dělí na:
Kromě zvláště chráněných území se vyhlašují také přírodní parky a památné stromy, které vytvářejí významné krajinné prvky. Chráněné jsou i vzácné druhy rostlin a živočichů, které se dělí do 3 kategorií: druhy ohrožené, silně ohrožené a kriticky ohrožené.
Největší národní park v České republice je Národní park Šumava (683,3 km2). Největší chráněná krajinná oblast v České republice je Beskydy (1197 km2). Nejstarší chráněné území v České republice je od roku 1838 Žofínský prales a zároveň to je nejstarší přírodní rezervace v Evropě. Nejstarší chráněná krajinná oblast v České republice je od roku 1955 Český ráj. Nejstarší národní park v České republice je od roku 1963 Krkonošský národní park.

Rostlinstvo

Území České republiky náleží ke středoevropské oblasti, která je křižovatkou proudů šíření rostlinných druhů, z čehož plyne velká druhová rozmanitost. Vzhledem k velké členitosti reliéfu se zde setkáváme s různorodými biotopy s relativně malou rozlohou. Asi 20 % rostlinných druhů je v české krajině nepůvodních, zavlečených člověkem.

Fytogeografické členění

Podrobnější informace naleznete v článku Fytogeografické členění České republiky.
Botanicky se území České republiky člení do 3 fytogeografických oblastí, které zahrnují 99 fytogeografických okresů:
  • Termofytikum je charakteristické výskytem převážně teplomilné květeny.
  • Mezofytikum představuje přechod mezi teplomilnými a chladnomilnými rostlinnými druhy a zabírá největší část území České republiky.
  • Oreofytikum tvoří horské oblasti s převládající chladomilnou květenou.

Lesy

Lesy v současné době pokrývají asi 1/3 území České republiky cca 25 000 km2. V minulosti byly značně změněny lesnickou činností. Na území České republiky proto dnes téměř nenajdeme původní lesy. V druhové skladbě lesa převažují uměle vysázené smrkové monokultury.
Druhová skladba českých lesů je následující: smrk (55 %), borovice (18 %), dub (6 %), buk (5 %), modřín (3 %), bříza (3 %), olše (1 %), ostatní dřeviny (9 %).

Obyvatelstvo

Související informace naleznete také v článku Obyvatelstvo České republiky.
Související informace naleznete také v článku Seznam států světa podle počtu obyvatel.
Související informace naleznete také v článku Seznam států světa podle hustoty zalidnění.
  • Počet obyvatel: 10 501 197 (77. na světě, 30. září 2009)[4]
  • Hustota zalidnění: 131/km² (77. na světě)

Národnostní složení

Převážná většina obyvatelstva (90,42 %) se hlásí k české národnosti. Dále je zde zastoupena národnost moravská (3,72 %), slovenská (1,89 %), polská (0,51 %), německá (0,38 %), ukrajinská (0,22 %), vietnamská (0,17 %), slezská (0,11 %), romská (0,11 %) a další (2,47 %). (Stav v roce 2002)

Jazyk

Nářečí češtiny:
1 – česká skupina (1a – severovýchodočeská podskupina, 1b – středočeská podskupina, 1c – jihozápadočeská podskupina, 1d – českomoravská podskupina
2 – středomoravská skupina
3 – východomoravská skupina
4 – slezská skupina (4a – slezskomoravská podskupina, 4b – slezskopolská podskupina)
5 – nářečně různorodé oblasti
Související informace naleznete také v článku Čeština.
Úředním jazykem je čeština, kterou většina obyvatel používá jako svůj mateřský jazyk. Nářečí češtiny se dělí na česká, středomoravská (hanácká), východomoravská (moravskoslovenská) a slezská. Pohraniční území osídlená před rokem 1945 Němci jsou nářečně různorodá.[5]

Náboženství

V České republice je vysoký podíl obyvatelstva bez vyznání (59 %), nejvyšší mezi zeměmi střední a západní Evropy. Převládajícím náboženstvím je římskokatolické (27 %).

Sídla

Související informace naleznete také v článku Seznam měst v České republice podle počtu obyvatel.
Ve městech žije asi 71 % populace. V roce 2016 bylo na území České republiky celkem 604 měst (z toho 26 statutárních). V České republice je celkem 6258 obcí (2016).
  • Největší město: Praha (1 188 126 obyvatel, 31. 12. 2006).

Ekonomika

Podrobnější informace naleznete v článku Ekonomika České republiky.

Těžba

Podrobnější informace naleznete v článku Těžba v České republice.

Zemědělství

Podrobnější informace naleznete v článku Zemědělství v České republice.

Průmysl

Podrobnější informace naleznete v článku Průmysl v České republice.

Literatura

  • HAMPL, Martin. Geografická organizace společnosti v České republice: transformační procesy a jejich obecný kontext. Praha : Katedra sociální geografie a regionálního rozvoje Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy v Praze a DemoArt, 2005. 147 s. Dostupné online. ISBN 80-86746-02-X.
  • KARLÍK, P.; NEKULA, M.; PLESKALOVÁ, J. (eds.). Encyklopedický slovník češtiny. Praha : Nakl. Lidové noviny, 2002. ISBN 80-7106-484-X. S. 393.
  • KLÍMOVÁ, E., et al. Rekordy České republiky: Příroda. Bratislava : Mapa Slovakia, 2001. ISBN 80-8067-025-0.
  • SLAVÍK, B., et al. Květena ČR. 2. vyd. Svazek 1. Praha : Academia, 1997. ISBN 80-200-0643-5. S. 103–126.
  • ŠÁRA, P.; TESAŘÍKOVÁ, P. Školní atlas Česká republika a Evropa. Vizovice : SHOCart, 2005. ISBN 80-7224-247-4.

Související články

Reference

  • V Česku naměřili nejvyšší teplotu v historii: 40,4 stupně [online]. Praha: Seznam.cz, rev. 2012-08-20, [cit. 2012-08-20]. Dostupné online. (česky)
  • 40,4 stupně. V Dobřichovicích padl absolutní český teplotní rekord [online]. Praha: Mafra, rev. 2012-08-20, [cit. 2012-08-20]. Dostupné online. (česky)
  • Obyvatelstvo [online]. Praha: Český statistický úřad, rev. 2007-12-14, [cit. 2007-12-15]. Dostupné online. (česky)
  • Karlík, Nekula, Pleskalová (2002).

Odkazy

Štítky: