Historická území České republiky - Vitorazsko

Vitorazsko
Weitra - Radniční náměstí
Gmünd - Hlavní náměstí
Pohlednice z roku 1900 - nádraží v tehdejším Gmündu, dnes součást Českých Velenic
Vitorazsko (něm. Weitraer Gebiet) je území na pomezí jihočeského Novohradska a Třeboňska a dolnorakouského Waldviertelu. Od 31. července 1920 je rozděleno mezi tehdejší Československo a Rakousko. Původním centrem území bylo dnes dolnorakouské město Weitra, známé pod českým jménem Vitoraz, od něhož je odvozen název území. Dnešními centry území jsou na české straně České Velenice, na rakouské Gmünd.

Obsah

  • 1 Historie
    • 1.1 Slovanské osídlení
    • 1.2 Středověká rakouská kolonizace
    • 1.3 Rozdělení v roce 1920
  • 2 Související články
  • 3 Reference
  • 4 Externí odkazy

Historie

Slovanské osídlení

Oblast Vitorazska byla osídlena mladší vlnou slovanských kolonistů, kteří ve 2. polovině 7. století a na počátku 8. století přicházeli z Podunají a jižní Moravy do Čech a také z českého vnitrozemí proti proudu Lužnice. Původně patřilo celé Vitorazsko k Českému knížectví. Správním střediskem oblasti bylo od 9. století hradiště Vitoraz (dnešní Altweitra), které bylo Vitorazskou stezkou spojeno s hradišti na Malši (Branišovice, od 10. století Doudleby).[1] Historikové 19. století, zejména František Palacký, ztožňovali na základě podobnosti jmen toto hradiště s odbojným hradem knížete Wistracha a jeho syna Slavitaha, kteří podle jedné z nejstarších písemných zpráv týkajících se území Čech ve Fuldských letopisech do roku 857 deset let vzdorovali snahám německého císaře o prosazení svrchovanosti. Tento tzv. vitorazský mýtus (lokalizace Wistrachova hradu do Vitorazi) je moderními historiky (Dušan Třeštík, Jiří Oesterreicher) odmítán.[2]

Středověká rakouská kolonizace

Ve 12. století byla oblast kolonizována díky vlivu Kuenringů a cisterciáckého kláštera ve Zwettlu. O část území Přemyslovci přišli v r. 1179 a o zbytek v r. 1278. Celé území pak tvořilo součást Dolních Rakous. V latinsky psané listině císaře Barbarossy z roku 1179, kterou určil průběh sporné česko-rakouské hranice mezi později vzniklými Novými Hrady a rovněž později vzniklým Kunžakem. Tehdy tvořila zemskou hranici mezi Čechy a Rakouskem řeka Lužnice. Levobřežní území včetně později zde vzniklých vsí Erdweis (Nová Ves nad Lužnicí), Böhmzeil (Česká Cejle), Wielands (Velenice), Beinhöfen (Dvory nad Lužnicí) patřilo na konci 12. století ještě k Čechám a to maximálně do roku 1339, kdy je totiž doložena již nová česko-rakouská hranice více severněji u Hrdlořez a Suchdola nad Lužnicí. Pravobřeží včetně Krabonoše, Rapšachu, Tuště a později vzniklých Halámek a Kunšachu patřívalo naopak od samého počátku až do roku 1920 Rakousku.[3]

Rozdělení v roce 1920

Část území, tzv. Západní Vitorazsko (dnes rovněž nazýváno Vitorazsko) o rozloze 113 km² získalo Československo od Rakouska 31. července 1920 na základě Saint-Germainské smlouvy podepsané již 10. září 1919. Rakouská část území se do určité míry shoduje s územím moderního dolnorakouského okresu Gmünd.

Související články

Reference

  • ŘEZNÍČKOVÁ, Zdeňka. Novohradské hory. Praha : Baset, 2006. ISBN 80-7340-091-X. Kapitola Stručný přehled vývoje osídlení.
  • HOLUB, Zbyněk. Novohradské hory. Praha : Baset, 2006. ISBN 80-7340-091-X. Kapitola Jak mluvili a mluví lidé na Novohradsku.
  • BEDNÁŘ, Vladimír. Zaniklá sídla na Třeboňsku po roce 1945 (4. část). Suchdolský zpravodaj. , čís. červenec 2013. Dostupné online.

Externí odkazy

Štítky: ,