Jednota bratrská

Jednota bratrská
Kostel Ochranovského seniorátu v Potštejně
Kostel Ochranovského seniorátu v Potštejně
Registrace v ČR
Datum 1. září 1880
Statutární orgán
Název Rada Jednoty bratrské
Sídlo Boženy Němcové 54/9, Liberec V - Kristiánov, 460 05
Člen Mgr. Evald Rucký, Th.D. (předseda Rady Jednoty bratrské, biskup, od 25. června 2008)
Odkazy
Rejstřík církví a náboženských společností
Jednota bratrská (latinsky Unitas Fratrum) je jedna z protestantských (evangelických) církví působících v České republice. Jedná se o církev s presbyterně-synodním zřízením s nadsborovou službou vedoucí sbory k samostatnosti při zachování jednoty církve.[1]
Jedná se o církev vzešlou z české reformace. Původní jednota bratrská byla založena roku 1457 a časem se stala významnou složkou české předbělohorské společnosti. Úpadek jednoty nastal po porážce protihabsburského povstání českých stavů v roce 1620. V pobělohorských českých zemích byla její činnost prakticky znemožněna. Ve dvacátých letech 18. století byla skomírající jednota bratrská obnovena moravskými exulanty na panství hraběte Zinzendorfa v saské Horní Lužici a jejím centrem se stala nově založená obec Herrnhut (Ochranov). Obnovená jednota bratrská proslula zejména svými misiemi, díky nimž se značně rozrostla a stala se světově významnou denominací, známou též jako Moravská církev (Moravian Church). V Čechách a na Moravě mohla znovu začít veřejně působit až od druhé poloviny 19. století.

Obsah

  • 1 Organizace
  • 2 Historie
    • 2.1 Původní jednota
    • 2.2 Obnovená jednota
      • 2.2.1 Obnovená jednota v českých zemích
  • 3 Současnost
  • 4 Odkazy
    • 4.1 Reference
    • 4.2 Literatura
    • 4.3 Související články
    • 4.4 Externí odkazy

Organizace

Základní organizační jednotkou je sbor, který má presbyterní uspořádání: v jeho čele stojí „správce sboru“ (nazývaný také kazatel, pastor) a Rada starších neboli staršovstvo. Správce sboru je povoláván Úzkou radou, rada starších je jmenována správcem sboru a uvedena do služby členským shromážděním.[2] Nejvyšším ústavodárným orgánem je synod, který se skládá ze správců sborů a delegátů zastupujících jednotlivé sbory. Synod je svoláván každoročně. Nejvyšším duchovním orgánem církve je nejméně tříčlenná Úzká rada, která je volena synodem. Nejvyšším výkonným orgánem církve je Výkonná rada, která spolu s Úzkou radou tvoří Radu Jednoty bratrské.
Světová Jednota bratrská (Unitas fratrum nebo též Moravian Church) sestává z 23 samosprávných a pěti misijních provincií. Synod světové Unitas fratrum je svoláván jednou za sedm let. V mezidobí se několikrát schází Rada světové Jednoty (Unity board), kterou tvoří předsedové rad samosprávných provincií.
Česká provincie jednoty bratrské má v současnosti celkem asi 3000 členů v 29 sborech a dalších misijních místech. Provozuje tři základní školy, biblickou školu a sociální a klubovou činnost při některých sborech.[3]

Historie

Původní jednota

Bývalý kostel jednoty bratrské v Lešně
Jednota bratrská vznikla v Čechách v období husitských válek, těsně před nástupem Jiřího z Poděbrad na český trůn. Bylo to období, kdy radikální „táborské“ husitství bylo poraženo a umírněná církev podobojí vedená Janem Rokycanou hledala cestu kompromisu s katolickou církví. Ovlivněna učením Petra Chelčického, byla založena Bratrem Řehořem v Kunvaldu v roce 1457. Bratr Řehoř tam odešel z Prahy, kde byl svědkem vnitřních krizí a zápasů o další směřování husitské církve. V Emauzském klášteře, kde působil jako hospodářský správce, se spřátelil s Petrem Paynem, který zde v ústraní dožíval. Byl v kontaktu s Martinem Lupáčem, který byl Jiřím z Poděbrad a Rokycanou odstaven na „druhou kolej“. Tito dva představitelé radikálního husitství ho podpořili v jeho záměru odejít z Prahy. Lupáč radil prvním Bratřím, že pokud chtějí zůstat věrni reformaci, musí opustit představu, že církev je závislá na posloupnosti biskupského svěcení. Což ve svém důsledku znamenalo volbu vlastního duchovenstva a úplné oddělení od katolické církve. Jednota bratrská tak vznikla z velkého zklamání nad zmarem husitské revoluce, s tím, že zavrhla program obrany víry mečem.
Domek Na sboru v Kunvaldu
Členové jednoty bratrské zdůrazňovali trojí ideál víry, lásky a naděje, se silnějším důrazem na praktický křesťanský život než na učení nebo církevní tradici. Od části Chelčického nauky, která kritizovala formální vzdělávání, se ale postupně vzdálila. Jednota bratrská se od počátku své existence dostala do konfliktního vztahu nejen s katolíky, ale i s kališníky. Na rozdíl od kališníků nezachovávala žádnou formální spojitost se všeobecnou církví (tj. s katolickou), což komplikovalo její postavení na domácí i zahraniční půdě. První členové jednoty byli jako sektáři pronásledováni husity, až později se církev dokázala v českých zemích obecněji etablovat. Církev se rozrůstala a šířila po Čechách a na Moravě. Mezi nejvýznačnější představitele patřili Tůma Přeloučský, Lukáš Pražský, Jan Roh, Jan Augusta, Jan Blahoslav, Jiří Strejc, Jan Amos Komenský. K čelným podporovatelům a pomocníkům církve patřili Petr Vok z Rožmberka, Karel starší ze Žerotína a Václav Budovec z Budova.
Prudké zhoršení postavení církve nastalo během protireformace po bitvě na Bílé Hoře, kdy došlo ke znemožnění její existence, stejně jako všech ostatních protestantských církví. Mnoho protestantů opustilo vlast jako exulanti, jen menšina z těch, kteří zůstali doma, se snažila v tajnosti svou víru uchovat. Měla kontakty se zahraničím a konala tajná setkání. Tímto způsobem přežila celé století. Valná většina členů jednoty však konvertovala ke katolicismu.
K odkazu původní jednoty bratrské se kromě dnešní církve stejného názvu hlásí i další protestantské církve, především Českobratrská církev evangelická, Církev bratrská a Bratrská jednota baptistů.

Obnovená jednota

Kostel Jednota bratrská v Genadendalu v Jihoafrické republice
Začátkem 18. století došlo k náboženskému probuzení v oblasti Fulneku, kde se do jisté míry zachovaly tradice původní jednoty (šlo o oblast, kde před odchodem ze země působil Jan Amos Komenský). Skupina věřících pod vedením Kristiána Davida se roku 1722 před hrozícím pronásledováním uchýlila do Saska na panství Mikuláše Ludvíka hraběte Zinzendorfa, kde našla útočiště. Tito věřící tam vystavěli osadu, kterou nazvali Herrnhut („místo, které střeží Bůh“), česky Ochranov. K prvním přistěhovalcům přicházeli mnozí další – z Moravy, z Čech i odjinud.
Budování jednotné nové (resp. obnovené) církve bylo s různorodými prvky, přicházejícími z různých míst a prostředí, velmi komplikované. V květnu 1727 proto byla přijata smlouva po vzoru staré jednoty. Rozhodující okamžik jednoty nastal dle církevní tradice při vylití Ducha svatého během slavení sv. Večeře Páně dne 13. srpna 1727.
V roce 1732 vyslalo toto křesťanské společenství první misionáře k otrokům na ostrov sv. Tomáše v Karibském moři (jedním z nich byl David Nitchmann, původem ze Suchdola nad Odrou). A brzy následovaly další misie: do Grónska, Severní Ameriky, Jižní Afriky, Surinamu atd. V dnešní době je světově rozšířená jednota bratrská – Unitas Fratrum, někde zvaná Moravská církev (Moravian Church)[4] rozdělena do čtyř regionů: africký, evropský, karibský a severoamerický, které se skládají ze 23 provincií a 5 misijních provincií.
Roku 1734 vydal saský král edikt, že v Ochranově smějí bratři zůstat, jen pokud nebudou působit žádný rozruch. Naprostá svoboda se jim naopak nabízela v Severní Americe, a navíc i velké misijní pole mezi Indiány. Mnozí se tam vydali, pod vedením Augusta Gottlieba Spangenberga; v následujících 25 letech tam založili nové osady. Zároveň misijně působili mezi Čerokézy, Delawary, Mohykány, Irokézy, a dalšími Indiány. Indiáni, kteří skrze bratry přijali misijní poselství, byli zváni Moravští indiáni. Mezi významné misionáře mezi Indiány patřil David Zeisberger, původem z Moravy.
Mezitím pokračoval proud exulantů z Čech. Po roce 1737 přesídlili někteří usedlíci do nově založené berlínské osady Český Rixdorf, v r. 1744 do nově založené severoanglické osady Fulneck.

Obnovená jednota v českých zemích

Ve své vlasti, v „zemi otců“, mohla jednota bratrská zapustit kořeny až po protestantském patentu z roku 1861. První sbor obnovené jednoty bratrské byl založen roku 1870 v Potštejně, roku 1872 následoval sbor v Dubé; před první světovou válkou vzniklo dalších osm sborů. Jednota bratrská pracovala v českých zemích jak mezi Čechy, tak mezi Němci. Rozvíjela práci sociální (sirotčince v Čermné a v Dubé) a misijní (práce mezi domorodci v jižní Africe).
Státního uznání se jednotě bratrské dostalo v Předlitavsku roku 1880 nařízením rakouského ministra kultu a vyučování č. 40/1880 říšského zákoníku. Na území dnešní ČR užívala jednota bratrská zpočátku názvy Evangelická církev bratrská nebo Ochranovská církev bratrská. Název „Jednota bratrská“ byl zaveden vedle těchto starších názvů roku 1921 na základě vyhlášky č. 319/1921 Sb. z. a n. Ve třicátých letech měla jednota bratrská 10 sborů českých a pět sborů německých. Roku 1935 byla jednota bratrská rozdělena na dvě autonomní části – okrsek český a německý. Po druhé světové válce a vysídlení sudetských Němců německý okrsek zaniká.
Od roku 1946 má jednota bratrská v českých zemích opět vlastní biskupy, prvním byl Václav Vančura. Roku 1957 se jednota bratrská v zemi otců stává samostatnou provincií ve svazku Unitas fratrum. Začátkem 60. let měla česká jednota bratrská osmnáct sborů a další dvě desítky misijních míst. Pod státním dohledem komunistického režimu však neuměla řešit mnoho různých teologických a eklesiologických otázek a uvnitř církve postupně narůstaly spory.
Po pádu totalitního režimu v roce 1989 se jednotě bratrské otevřely nové možnosti. V 90. letech 20. století jednota bratrská založila po dlouhé době svou první církevní základní školu (při příležitosti 400. výročí narození Jana Amose Komenského, po němž byla pojmenována). Vznikla též škola – nynější Akademie Jana Blahoslava – na níž jsou vzděláváni noví pracovníci církve. Misijní činností vzniklo několik nových sborů, nově se také začala rozvíjet sociální péče o staré občany.
Současně ale také začaly gradovat spory o další směřování České provincie jednoty bratrské, které vyvrcholily v letech 1998–1999. Došlo ke konfliktu, jenž vyústil v připojení menšinové skupiny k Českobratrské církvi evangelické, jež ji umožnila v rámci své církevní struktury vytvořit vlastní Ochranovský seniorát, který se také hlásí k historickému odkazu obnovené jednoty bratrské.

Současnost

Jednota bratrská v návaznosti na původní i obnovenou jednotu klade důraz na autoritu Písma svatého, podobně jak se k tomu hlásí i další církve evangelikálního typu. Zakládá a rozvíjí sbory z věřících lidí, kteří se osobně rozhodli následovat výzvu Ježíše Krista – vydat svůj život plně k dispozici živému Bohu. Od členů se očekává, že se budou podílet na křesťanské výchově svých dětí a na duchovní a praktické službě ve svém domácím sboru. Důraz je kladen na duchovní dospělost v Kristu. Jednota bratrská též zakládá po vzoru svých otců při sborech mateřské a základní školy a další organizace praktické služby (dětské a mládežnické kluby, diakonie, rodinná a mateřská centra, programy prevence, seniorská centra), které jsou zastřešeny asociací Comeniana. V souvislosti s přechodem k finanční soběstačnosti jednota bratrská též zakládá společnosti, které budou pomáhat tuto soběstačnost rozvíjet a podepírat.
Hlavní způsob misie vidí jednota bratrská v současné době ve způsobu života svých členů, v jejich opravdovosti a proměněném charakteru.[1] Jednota bratrská v České republice zakládá sbory také v zahraničí (Polsko) nebo úzce spolupracuje se sbory a církvemi, které se rovněž hlásí k odkazům staré i obnovené jednoty bratrské.
  • Věková struktura Jednoty bratrské v České republice, 2011

Odkazy

Reference

  • V anglicky mluvících zemích se nazývá Moravian Church, ve španělsky mluvících Iglesia Morava, v německy mluvících Brüder-Unität, v nizozemsky mluvících Broeder Gemeente.

Literatura

  • Obrazy z dějin Jednoty Bratrské : [II. Jednota Bratrská obnovená]. Praha : Bratrské listy : Reichl, 1911. 186 s.
  • BIDLO, Jaroslav. O konfesi bratrské z r. 1573. In Gustav Friedrich; Kamil Krofta; Jaroslav Bidlo. Sborník prací historických : k šedesátým narozeninám dvor. rady prof. dra Jaroslava Golla. Praha : Hist. klub, 1906. Dostupné online. S. 246 - 278.
  • DENIS, Ernest. Konec samostatnosti české, díl I., kn. II. hl. III.
  • GREENFIELD, John. Moc s výsosti : čili dvousetleté výročí velkého probuzení moravských bratří – bratrské jednoty. Praha : Dr. Josef Dobeš, 1936. 108 s.
  • LANDOVÁ, Tabita. Liturgie Jednoty bratrské (1457-1620). Červený Kostelec: Pavel Mervart, 2014.
  • LARANGÉ, Daniel S. La Parole de Dieu en Bohême et Moravie. La tradition de la prédication dans l’Unité des Frères de Jan Hus à Jan Amos Comenius. Paris : L'Harmattan, 2008. 512 s.
  • ŘÍČAN, Rudolf. Dějiny Jednoty bratrské : s kapitolou o bratrské theologii od ThDr Amadea Molnára. 1. vyd. Praha : Kalich, 1957. 518 s.
  • MÜLLER, Josef Theodor. Dějiny Jednoty Bratrské. 1. vyd. Praha : Jednota bratrská, 1923. 368 s.
  • MOLNÁR, Amedeo. Boleslavští bratři. 1. vyd. Praha : Komenského evangelická fakulta bohoslovecká, 1952. 291 s.
  • NOVÁK, Jan Václav. Jan Amos Komenský, jeho život a spisy. Praha : Dědictví Komenského, 1932. Dostupné online. S. 722.
  • RUCKÝ, Evald. 555 let Jednoty bratrské v datech. Liberec: Jednota bratrská, 2015.
  • VACOVSKÝ, Adolf. Obnovení Jednoty bratrské v zemi otců. 2. vyd. Nová Paka: Úzká rada Jednoty bratrské, 1996.
  • VYTLAČIL, Lukáš M. Jan Augusta: Nové texty - perspektivy. Hudební věda 53 (2016), č. 4, s. 417-419. (dostupné on-line)

Související články

Externí odkazy

Štítky: