Znak Lehnického knížectví od r. 1343
Lehnické knížectví (polsky
Księstwo Legnickie, německy
Herzogtum Liegnitz) bylo jedním ze
slezských knížectví, které se rozkládalo v okolí města
Lehnice.
Město Lehnice bylo od roku 1163 sídelním městem
dolnoslezských vévodů a roku 1248 se stalo sídelním městem stejnojmenného knížectví, které založil
Piastovec Boleslav II. Lysý. Krátce předtím, roku 1241 se u města strhla slavná
Bitva u Lehnice.
V důsledku rozporů mezi syny knížete Boleslava III. se knížectví
stalo součástí zemí Koruny české roku 1329, kdy se poddalo českému králi
v léno. V průběhu věků se knížectví slučovalo a rozdělovalo s
Břežským knížectvím
a to až do vymření Piastovců roku 1676 knížetem Jiřím Vilémem. Po jeho
smrti bylo knížectví pod přímou vládou českého krále až do roku 1742,
kdy v důsledku
Slezských válek připadlo
Prusku.
Titul lehnického knížete krátce ožil roku 1824, kdy pruský král Fridrich Vilém III. udělil titul kněžny lehnické své
morganatické
manželce Augustě von Harrach. Vzhledem k tomu, že z toho svazku se
nenarodily žádné děti, titul opět vyhasnul roku 1873 se smrtí kněžny
Augusty.
Literatura
ŽÁČEK, Rudolf. Dějiny Slezska v datech. Praha : Libri, 2003. ISBN 80-7277-172-8.