Svatojakubský mandát bylo
opatření krále
Vladislava
Jagellonského proti
Jednotě
bratrské. Původně bylo vyhlášeno na svatojakubském sněmu
25. července 1508 a následně jej 10. srpna král vydal mandátem.
Přikazoval uzavření českobratrských sborů, pálení jejich knih
a převod učitelů ke
katolíkům.
Habsburští
panovníci potom mandát často obnovovali. Naposledy tak učinil
roku 1602
Rudolf
II., patrně na nátlak české katolické šlechty
[1].
Text mandátu
1. Nejprve, aby všickni sborové a schodové pikhartští,
zjevní i tajní, zastaveni a zkaženi byli a osazeni lidmi věrnými;
a jsú-li kostelové nebo klášterové, ježto by se v nich
scházeli, aby zavřeni byli, tak aby všichni schodové zjevní, buď
v těch místech, kdež se obyčej mají scházeti, ani také v
nižádných domích a městech dopúštěni býti nemají na
nižádném místě.
2. Všecka učení a psaní jejich bludóv, zjevná i
tajná, mají zastavena býti a zkažena, knihy jeich všecky
spáleny, tištěné i psané, a žádný pán, rytířský člověk
i města těch kněh takových, traktátuov, psáti ani tisknúti pod
sebú dopustiti nemá ani prodávati; a ktož by je přinesl kde a u
něho by nalezeny byly, má skutečně trestán býti vedle uznání
pánuov soudcí zemských.
3. Po tento den jim všecko posluhování a rozdávání,
jakž je vedú, křtové i také oddávání zastavena býti mají a
nikdež nemají dopúštěna býti; než s knězem se to říditi má
s oboêi strany, kterúž by sobě oblíbili.
4. Všickni jejich učitelé a správce, ktož jim káží
a ty bludy vedú a učí, ti také postaveni býti mají k nápravě
před kněžstvem obojí strany. A ku kterékoli stran. přistúpí,
té strany kněžstvem se zpravte a napravte, skutečně se toho hned
dotýkajíc. Pakli by se tú nápravú zpraviti nechtěli, kteráž
jim dána bude, tehdy v moc a trestání nejvyššímu panu purkrabí
pražskému v královskú moc dáni býti mají a pan purkrabie se k
nim zachovej podle naučení pánuov a vladyk soudu zemského jako o
jinú věc, pokudž o tom krále jeho milosti zřízení ukazuje…
7. Obecný lid pikhartský ze všéch stavuov mají k
nápravě a k přestání takového bludu vedeni knežstvem z obojí
strany býti rozumně; a páni, vladyky, Pražané a jiná města
mají fary kněžími osaditi a užitky od far kněžím pustiti;
nemohú-li míti k kosteluom všem farářuo, nechť jeden farář
drží far šest i více i méně, jak se to zřidetiti muož, a kté
každé faře měj osadní své sepsány, a oni choďte na kázání
a do kosteluo a kněžími se víře učte.
Podle MOLNÁR, Slovem
obnovená
[2].
Externí odkazy
Reference
-
Josef
Janáček — Valdštejn a jeho doba; Nakladatelství Epocha, Praha
2003, str. 42
-
MOLNÁR,
Amedeo. Slovem
obnovená.
Praha : Kalich, 1977. S. 139-140.
