Akademie věd České republiky

Akademie věd České republiky
Ústředí Akademie věd na Národní třídě v Praze
Ústředí Akademie věd na Národní třídě v Praze
Sídlo Akademie věd ČR
Národní 1009/3
Praha 1, Staré Město
117 20 Praha 1
Místo 50°4′54″ s. š., 14°24′53″ v. d.
Souřadnice 50°4′53″ s. š., 14°24′51″ v. d.
Předsedkyně prof. Eva Zažímalová
Místopředseda RNDr. Jan Šafanda, CSc.
Místopředseda prof. Vladimír Mareček
Místopředseda PhDr. Pavel Baran, CSc.
Oficiální web www.avcr.cz
Poznámky Funkční období 2017–2021
Akademie věd České republiky (zkratka AV ČR) je organizační složka státu sdružující vědecké ústavy v České republice zabývající se převážně základním výzkumem. Ze zákona může zakládat tzv. veřejné výzkumné instituce.

Obsah

  • 1 Historie
  • 2 Organizační struktura
    • 2.1 Předsedové Akademie věd
    • 2.2 Ústavy Akademie věd
      • 2.2.1 Oblast věd o neživé přírodě
        • 2.2.1.1 1. sekce matematiky, fyziky a informatiky
        • 2.2.1.2 2. sekce aplikované fyziky
        • 2.2.1.3 3. sekce věd o Zemi
      • 2.2.2 Oblast věd o živé přírodě a chemických věd
        • 2.2.2.1 4. sekce chemických věd
        • 2.2.2.2 5. sekce biologických a lékařských věd
        • 2.2.2.3 6. sekce biologicko-ekologických věd
      • 2.2.3 Oblast humanitních a společenských věd
        • 2.2.3.1 7. sekce sociálně-ekonomických věd
        • 2.2.3.2 8. sekce historických věd
        • 2.2.3.3 9. sekce humanitních a filologických věd
    • 2.3 Zrušené ústavy ČSAV, resp. AV ČR
  • 3 Kontroverze a spory
  • 4 Reference
  • 5 Externí odkazy

Historie

Akademie věd České republiky byla ustanovena v roce 1992 rozhodnutím České národní rady jako nástupnická organizace Československé akademie věd (ČSAV). V současnosti představuje hlavní veřejnoprávní instituci zabývající se základním výzkumem v České republice. AV ČR je financována především ze státního rozpočtu; v současnosti v ní pracuje asi 6400 zaměstnanců, z nichž více než polovina má univerzitní vzdělání resp. doktorský titul.
AV ČR ideově navazuje na činnost těchto institucí:

Organizační struktura

Vrcholným orgánem je volený akademický sněm, který mj. volí předsedu Akademie věd se čtyřletým funkčním obdobím.

Předsedové Akademie věd

Ústavy Akademie věd

Prof. Ing. Jiří Drahoš, DrSc., bývalý předseda Akademie věd ČR
Prof. Ing. Miroslav Tůma, CSc., místopředseda Akademie věd ČR, působící v Ústavu informatiky
AV ČR zahrnuje 51 vědeckých ústavů rozdělených do tří oblastí a celkem devíti sekcí:

Oblast věd o neživé přírodě

1. sekce matematiky, fyziky a informatiky
2. sekce aplikované fyziky
3. sekce věd o Zemi

Oblast věd o živé přírodě a chemických věd

4. sekce chemických věd
5. sekce biologických a lékařských věd
6. sekce biologicko-ekologických věd

Oblast humanitních a společenských věd

7. sekce sociálně-ekonomických věd
8. sekce historických věd
9. sekce humanitních a filologických věd

Zrušené ústavy ČSAV, resp. AV ČR

Kontroverze a spory

Jiří Šoler (poslanec za VRS) v interpelaci Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR uvedl, že Rudolf Zahradník se podílel na perzekucích[1] Dušana Papouška, Zdeňka Slaniny a Jiřího Pancíře,[2] přičemž zvláště Pancíři, který jej odbornými dispozicemi převyšoval, byl zavázán za pomoc v kariéře.[3] V případě Jiřího Pancíře Rudolf Zahradník podal v roce 1991 na svého dlouholetého kolegu trestní oznámení pro hanobení republiky a jejího představitele za zápis v evidenci docházky, u Pancířovy manželky označující návštěvu policejní služebny v pracovní době jako "Havlovo gestapo (výslech)". Informace o této totalitní a post-totalitní perzekuci zveřejnil deník Špígl, který se stal žalovaným vedle Jiřího Pancíře ve sporu s Rudolfem Zahradníkem. V trestní věci byl Jiří Pancíř uznán nevinným a civilní spor vyhrál.[4] Podobně zcela nesmyslné a pro Akademii škodlivé byly i postihy[5] talentovaných badatelů jako Michala Svrčka,[6] Jiřího Mlíkovského,[7] Richarda Tichého,[8] Marka Fraňka,[9] a dalších, které také měly negativní odezvy ve veřejnosti. Když se po těchto prohrách dostávaly na světlo informace o jeho vlastních odborných[10] i lidských[11] pochybeních, Zahradník označil v rozhovoru s LN Jiřího Pancíře, vedle Richarda Tichého, Zdeňka Slaniny a poslance Petra Matějů, za pokleslého a neúspěšného člověka.[12] Následně se ohradila řada čtenářů i sami napadení,[13] kteří rozhovor označili za tendenční zástupný atak ad hominem, čistě jen účelově zamlžující merit věci.[14]

Reference

  • Lidové Noviny, 2001, 11.května, str.6
  • Jeho kritici jej hodnotí (http://listserv.cesnet.cz/cgi-bin/wa?A2=ind9804&L=jdc-l&P=9849) jako prototyp karierního confidanta (https://app.box.com/s/77c3k703j7ykxkyn7uf0bqe5z02woc72), který svá pochybení úspěšně zakrýval udržováním atmosféry akademického strachu (M. Franěk, Zaslouží si Zahradník potlesk? Mladá fronta Dnes (ISSN 1210-1168) roč. 12, č. 75, 29.3.2001, s. 10). Poukazují, že sám neovládal řemeslo (https://app.box.com/s/f0u6nw61qx53wgx2d6tes4honli96wrm) oboru a proto vlastní tvůrčí prací nemohl nikdy dosáhnout výsledků té úrovně, jako jím šikanovaní badatelé - např. Beran, Fojtík, Haslingerová, Pancíř, Papoušek, Rosmus, Slanina, Svrček, Vojtík, Šavrda, atd. - což v zasadě ty jím vyvolávané kontraverze i vysvětluje. Naopak ale obohatil literaturu o zcela chybné vysledky jako Krakaten či entropicky řízené reakce. Na rozdíl od jiných předsedů akademie proto nemá nějaký svůj skutečně vlastní výsledek označitelný za významnější.

Externí odkazy


Štítky: