Doubrava


Okraj lesa Doubrava v sousedství NPP Váté písky
Doubrava (přezdívaná Moravská Sahara) je rovinaté zalesněné území o rozloze 12 000 ha[1] (120 km², 17 km na délku a 12 km na šířku)[2] v Dolnomoravském úvalu v okrese Hodonín, které se rozprostírá mezi obcemi Bzenec, Strážnice, Ratíškovice, Dubňany, Vacenovice, Vracov a Milotice (tzv. Bzenecká Doubrava) a svým jižním cípem zasahuje až k Rohatci a Hodonínu (Hodonínská Doubrava). Ještě ve 13. století zde byl ještě hustý dubový porost. Lidskou činností, především kácením a intenzivní pastvou dobytka, však bylo do začátku 19. století plně odkryto písčité podloží a vítr začal písek rozšiřovat i na pole. O opětovné zalesnění území o rozloze 5000 hektarů borovicovými monokulturami se v letech 1825–1852 zasloužil lesní inspektor Jan Bedřich Bechtel.[3][4]

Obsah

  • 1 Přírodní poměry
  • 2 Maloplošná zvláště chráněná území
  • 3 Industrializace
  • 4 Těžba nerostných surovin
  • 5 Turistické cíle
  • 6 Požár z roku 2012
  • 7 Reference
  • 8 Externí odkazy

Přírodní poměry

Půdní prostředí Doubravy je tvořeno čtvrtohorními vátými písky, které kontrastují s hlinitojílovitými naplaveninami v sousedící nivě řeky Moravy, na mnoha místech zde zachované v původní meandrující podobě (přírodní park Strážnické Pomoraví, přírodní památka Osypané břehy). Tyto váté písky propouštějí vodu a snadno vysychají.[1] Výskyt písečných dun a zvláštní složení písku, ne nepodobné tomu v asijské poušti Gobi, vynesl oblasti přezdívku Moravská Sahara.[5] Většina písčitého území dnes porostlá borovicovými monokulturami, jen úzký protipožární pruh podél železniční trati na východním okraji území je bez vegetace a byla zde vyhlášena národní přírodní památka Váté písky. Ke kácení lesa dnes dochází jen v malé míře,[zdroj?] a to především u Vracova, Bzence-Přívozu (lesnická škola) a Strážnice. Území lesa Doubravy je od roku 2004 součástí ptačí oblasti Bzenecká Doubrava – Strážnické Pomoraví v rámci soustavy Natura 2000.[1]

Maloplošná zvláště chráněná území

Na území Doubravy se nachází celkem 7 maloplošných zvláště chráněných území. Jsou to dvě národní přírodní památky, jedna přírodní rezervace a čtyři přírodní památky.

Industrializace


Schéma předpokládaného vedení D55 okrajem Doubravy, paralelně s železnicí a NPP Váté písky
Od 1. poloviny 19. století prochází okrajem oblasti těleso severní dráhy císaře Ferdinanda, dnes mezinárodní železniční koridor spojující Rakousko a Slovensko s Polskem. V blízkosti jejího křížení se silnicí II. třídy z Bzence do Strážnice se nachází pískovna, cihelna s železniční stanicí Bzenec-Přívoz. Uvnitř lesa, souběžně se směrem železniční trati, prochází lesem účelová silnička Příčná, využívaná též pěšími turisty a cykloturisty.
Okrajem lesa, souběžně se stávající železnicí a národní přírodní památkou Váté písky, je v současnosti plánována stavba dálnice D55 spojující Břeclav s Olomoucí. Proti tomuto vedení dálnice D55 protestují některá občanská sdružení, která se obávají devastující role projektu na přírodu a přirovnávají jej ke stavbě vodního díla Nové Mlýny. Česká společnost ornitologická a Děti Země podaly proti plánu stavby stížnost Evropské komisi a předložily návrh alternativního vedení silnice, které by se území Doubravy vyhnulo.[1]

Těžba nerostných surovin

Nejvýznamnější byla těžba lignitu z Dubňanské lignitové sloje, která je částí Jihomoravské lignitové pánve. Nejstarší byl důl Adolf (1824-1871) ležící mezi obcemi Dubňany a Ratíškovice. Ve druhé polovině 19. století docházelo k nárůstu počtu tzv. malodolů v Duňanech a Miloticích. Dalším impulzem pro těžbu bylo vybudování nových dolů firmou Baťa v Ratíškovicích Tomáš (1933-1952) a Theodor (1940-1954), stavba 6 km dlouhé železnice z Ratíškovic do Rohatce (1933-1934) a Baťova kanálu dlouhého 52 km z Rohatce do Otrokovic (1934-1938) pro transport vytěženého lignitu do továren Baťových závodů v Otrokovicích a ve Zlíně. Dalšími doly z této doby jsou Littner (1939-1948) v Bzenci a Jan (1939-1941) v Rohatci. Další rozvoj těžby nastal po druhé světové válce, kdy byly otevřeny doly 1. máj I (1951-1983), 1. máj II (1981-1994) v Dubňanech nebo důl Osvobození (1959-1991) v Hodoníně. Těžba lignitu vrcholila v 80. letech 20. století a byla ukončena na začátku 90. let.
Těžba rašeliny ve Vracově. Místní slatinné rašeliniště s plochou 19 ha mocností až 8 m bylo zcela vytěženo roku 1962. Prostor se samovolně zatopil vodou a vzniklá vodní plocha se nyní nazývá Rašelina nebo Vracovský rybník.
Těžba cihlářské hlíny v Ratíškovicích (1886-1981).
V roce 2016 v Doubravě probíhá těžba písku v Bzenci-Přívozu (od roku 1964), cihlářské hlíny v Hodoníně (od roku 1860) a ropy a zemního plynu u Vracova a Vacenovic[6].

Turistické cíle


Listnaté stromy v okolí Ratíškovic

Požár z roku 2012


Vrtulník s bambi vakem letí nad lesem Doubrava k požáru.
Ve čtvrtek 24. května 2012 před čtvrtou hodinou odpolední vznikl v Bzenecké Doubravě nedaleko turistické základny Littner požár, který se díky vyschlému prostředí a silnému větru rychle začal nekontrolovatelně šířit. Kouř z ohně bylo brzy možné pozorovat ze vzdálenosti 20 kilometrů a byl vyhlášen 4. (zvláštní) stupeň požárního poplachu. Hasičský záchranný sbor České republiky vyslal k zásahu hasičské jednotky z Jihomoravského i Zlínského kraje. Pohyb zásahových vozidel znesnadňoval písčitý terén a několikakilometrová vzdálenost k nejbližšímu zdroji vody, řece Moravě. Do boje s ohněm byly ze základen v Brně a v Praze přivolány i dva vrtulníky Letecké služby Policie České republiky a jeden vrtulník Armády ČR. Letecká hasičská služba poskytla tři letadla (ze Zlína, Žamberka a Jihlavy). U požáru se vystřídalo více než 250 hasičských jednotek (1500 hasičů) z Jihomoravského, Zlínského, Středočeského kraje, Královéhradeckého, Plzeňského, Jihočeského a Moravskoslezského kraje a z Kraje Vysočina. Svou techniku dali k dispozici i hasiči z Olomouckého a Pardubického kraje. V rámci mezistátní pomoci se do akce zapojilo také 30 hasičů a 10 kusů techniky ze slovenského Trnavského kraje (z Malacek, Trnavy a Skalice). Na místě došlo také k prvnímu nasazení požárního tanku v dějinách České republiky – vozidlo SPOT 55 ze Záchranného útvaru v Hlučíně bylo použito ke skrápění terénu a vytahování pařezů. Spotřebováno bylo 20 milionů litrů hasební vody a pohonné hmoty za více než milion korun českých.[8]
V pátek 25. května ve 20:30 se hasičům podařilo požár lokalizovat, zastavit jeho další šíření a odstranit viditelný plamen. Dále hořely již jen kořeny a hrabanka.[8] V sobotu 26. května dopoledne již byl požár ze všech stran obestoupen jednotkami hasičů[8] a ve středu 30. května ráno bylo požářiště předáno zpět vlastníkovi lesa.[9] Osm hasičů však na místě dohlíželo ještě do 7. června.[9][10] Zasažena byla plocha o výměře 200 hektarů, na které shořelo 184 hektarů borového lesa ve vlastnictví Lesů České republiky.[10] Šlo o největší lesní požár v České republice od roku 1998.[11] Škoda byla odhadnuta na miliony korun českých,[11] obdobně zásah hasičů si vyžádal náklady v řádech několika milionů korun.[8] Koncem července byl hasiči za pravděpodobnou příčinu vzniku požáru označen odhozený cigaretový nedopalek, naopak úmyslné zapálení bylo označeno za nepravděpodobné.[12][13]

Reference

Externí odkazy

Štítky: