Encyklopedie České republiky: Dyje

Základní informace
Dyje
Kaňon Dyje v NP Podyjí
Délka toku	235,4 km včetně Rakouské Dyje 311 km
Plocha povodí	13 419 km²
Průměrný průtok	43,9 m³/s
Světadíl	Evropa
Hydrologické pořadí	4-14-02-001
Zdrojnice
Rakouská Dyje, Moravská Dyje 48°50′51,98″ s. š., 15°29′25,36″ v. d. 410 m n. m.
Ústí
do Moravy u Lanžhota 48°37′ s. š., 16°56′26″ v. d. 148 m n. m.
Protéká
Rakousko (Dolní Rakousy), Česká republika
Úmoří, povodí
Atlantský oceán, Černé moře, Dunaj, Morava, Povodí Dyje: (Česká republika 83,2 %, Rakousko 16,8 %)

Souřadnice: 48°50′51,98″ s. š., 15°29′25,36″ v. d. (mapa)

Základní kámen programu Ochrana povodí řeky Dyje

Začátek Dyje v Raabsu

Dyje obtékající městečko Drosendorf

Dyje v Břeclavi

Soutok Dyje a Moravy

Dyje (německy Thaya) je středoevropská řeka tekoucí na pomezí Rakouska (Dolní Rakousy) a České republiky (Morava), převážně po moravském území. Délka toku činí 235,4 km, včetně své delší zdrojnice Rakouské Dyje 311 km. Plocha povodí měří 13 419 km², z toho 11 164,7 km² v České republice^[1] (14 % rozlohy státu). Vlévá se do Moravy jako její nejdelší přítok.

Obsah

1 Název
2 Průběh toku
- 2.1 Raabs – Znojmo
- 2.2 Znojmo – Nové Mlýny
- 2.3 Nové Mlýny – ústí
- 2.4 Významné přítoky
3 Vodní režim
- 3.1 Hlásné profily
- 3.2 Povodně
4 Využití
- 4.1 Vodní díla na Dyji
- 4.2 Přírodní a kulturní zajímavosti
- 4.3 Doprava
- 4.4 Vodáctví
5 Odkazy
- 5.1 Reference
- 5.2 Související články
- 5.3 Externí odkazy

Název

Název řeky patrně sahá až do předkeltského období. Indoevropský kořen -dheu- ve významu „téct, tekoucí“ byl v době římské zkomolen na dujas, z čehož staří Slované odvodili v 7. či 8. století Dyja. Bavorští kolonizátoři Východní marky (Rakouska) pak termín Dyja v 11. století převzali a zkomolili na Taja.^[2] Kosmova kronika česká řeku Dyji zmiňuje k roku 1082.^[3]^[4] V zahraničí (kromě Slovanů) je většinou užíván německý název Thaya.

Průběh toku

Raabs – Znojmo

Dyje vzniká soutokem dvou zdrojnic, Moravské Dyje a o něco delší Rakouské Dyje, pod hradem Rakousem (Raabs) v severním Rakousku. Údolí řeky Dyje má v celém úseku charakter meandrujícího kaňonu zařezaného do Českého masivu, vede nejprve krátce na jihovýchod, pak na severovýchod a znovu na jihovýchod. Pod Drosendorfem, kde zprava přijímá Thumeritzbach, opouští rakouské území a vtéká na Moravu, do okresu Znojmo, kde záhy začíná vzdutí Vranovské přehrady, dlouhé 30 km. Do nádrže se pod Bítovem zleva vlévá Želetavka.
Pod ní, mezi Vranovem nad Dyjí a Znojmem, se nachází nejcennější část dyjského kaňonu, kde byl v roce 1991 vyhlášen Národní park Podyjí. Dyje zde vytváří unikátní říční fenomén s mnohými meandry, hluboce zaříznutými údolími bočních přítoků (zprava Fugnitz a Kajabach, zleva Klaperův potok), nejrůznějších skalních útvarů a kamenných moří a vysokou pestrostí rostlinných a živočišných společenstev danou střídavou exposicí svahů od jižní až po severní, takže se zde nacházejí v těsné blízkosti jak lesostepní lokality pronikající z panonské oblasti, tak lokality dubohabrových lesů. Ve většině tohoto úseku tvoří Dyje česko-rakouskou státní hranici a na rakouské straně na český NP bezprostředně navazuje Národní park Thayatal, vyhlášený roku 2000. Oba národní parky mají dohromady 76 km². Velkým meandrem Šobes se tok opět stáčí na severovýchod a před Znojmem je vzdut malou vodní nádrží.

Znojmo – Nové Mlýny

Za malebným údolím pod historickým jádrem Znojma, největšího města na celém toku řeky, vstupuje Dyje do Dyjskosvrateckého úvalu. Tudy teče na jihovýchod stále mělčím údolím v polní venkovské krajině až k Laa an der Thaya, kde se opět dotýká rakouského území, přijímá svůj největší pravostranný přítok Pulkavu, a pokračuje ostrým ohybem v již regulovaném korytě na severoseverovýchod, podél státní hranice. Od ní se opět vzdaluje nad Novosedly (okres Břeclav), kde přijímá zleva Jevišovku a její tok se rozšiřuje a zpomaluje vzdutím kaskády rozsáhlého vodního díla Nové Mlýny, které ze severu obkružuje Pavlovské vrchy. Toto dílo budí dodnes kontroverze pro své ekologické dopady, hraje však důležitou roli v protipovodňové ochraně území níže na toku. Do prostřední nádrže Nových Mlýnů se společným ústím vlévají zleva dva nejvýznamnější dyjské přítoky, Jihlava a Svratka.
Podle historických pramenů a archeologických a stratigrafických výzkumů vedl původní tok Dyje pravděpodobně úvalem od Novosedel kolem Mikulova k Lednici, kudy dnes tečou Polní potok a Včelínek. Tento fakt dokládá např. Kosmova kronika, která k roku 1082 uvádí Dyji jako jižní hranici Moravy, rozdvojení Dyje u Novosedel je popsáno v tzv. Fürstenbuchu ještě ve 13. století. Mezi rameny tak existoval ostrov s Pavlovskými vrchy, později se tok stabilizoval pouze do severního ramene Dyje přes Mušov.^[3]

Nové Mlýny – ústí

Pod novomlýnskou přehradou Dyje vstupuje branou mezi Jihomoravskými a Středomoravskými Karpaty do Dolnomoravského úvalu a teče zhruba na jihovýchod a posléze na jih. Její zbylý tok je téměř celý regulován, takže o původním charakteru řeky nyní vypovídají pouze zbytky lužních lesů se zachovanými starými říčními rameny a meandry. Značnou částí dolního toku teče Dyje po severním a východním okraji komponované krajiny Lednicko-valtického areálu. Pod Podivínem se do ní zleva vlévá Trkmanka. Pak protéká druhým největším a posledním sídlem přímo na toku, Břeclaví, kde tvoří dvěma rameny říční ostrov a zprava přijímá Včelínek. Nedlouho poté opět dosahuje hranice s Rakouskem a tvoří ji až do konce svého toku. Krátce předtím, než zaústí zprava do Moravy, vlévá se do ní ještě Kyjovka. Soutok Dyje a Moravy je česko-rakousko-slovenským trojmezím a nejjižnějším a nejníže položeným (148 m n.m.) bodem území Moravy. Do roku 1920 vedla moravsko-rakouská hranice severněji, viz Dyjský trojúhelník.
Přestože je v místě soutoku Dyje delší a má i větší povodí než Morava, vlivem nižších srážkových úhrnů ve stínu Českomoravské vrchoviny je zřetelně méně vodná, a proto se bere za její přítok.

Významné přítoky

Povodí Dyje je velmi nerovnoměrné, mnohem více a větších přítoků přijímá zleva.

Moravská Dyje, levá zdrojnice, dlouhá 68,2 km, ř. km 287,0
Rakouská Dyje, pravá zdrojnice, dlouhá 75,8 km, ř. km 287,0
Želetavka, zleva, ř. km 190,7
Pulkava, zprava, ř. km 98,0
Jevišovka, zleva, ř. km 83,1
Jihlava a Svratka, zleva, ř. km 66,0
Trkmanka, zleva, ř. km 34,5
Kyjovka, zleva, ř. km 8,0

Vodní režim

Průměrný průtok u ústí činí 43,9 m³/s.

Hlásné profily

Místo	Říční km	Plocha povodí	Průměrný průtok (Q_a)	Stoletá voda (Q₁₀₀)
Schwarzenau (na Rakouské Dyji)	294,10	175,50 km²	1,05 m³/s	100 m³/s
Raabs	235,30	1400,00 km²	7,02 m³/s	360 m³/s
Podhradí nad Dyjí	202,70	1755,95 km²	8,50 m³/s	390 m³/s
Vranov nad Dyjí (Zadní Hamry)	173,50	2227,99 km²	9,74 m³/s	260 m³/s
Znojmo (VD Znojmo)	132,70	2499,15 km²	10,30 m³/s	244 m³/s
Hevlín	95,40	3113,50 km²	11,60 m³/s	265 m³/s
Hrabětice (Trávní Dvůr)	88,70	3531,36 km²	12,30 m³/s	280 m³/s
Přítluky (VD Nové Mlýny)	52,30	11878,00 km²	41,10 m³/s	820 m³/s
Ladná	32,30	12279,97 km²	41,70 m³/s	770 m³/s

Povodně

Povodí řeky bylo postiženo povodněmi v letech 1997 (spíše okrajově), 2002 a především v roce 2006. Na jaře 2006 došlo při povodních k přetečení a poškození všech přehradních hrází na toku řeky. Povodeň nebyla schopna zadržet ani soustava nádrží Nové Mlýny a došlo mj. k vážnému poškození zámeckých zahrad v Lednici.

Využití

Vodní díla na Dyji

Hráz nádrže Vranov

Znojemská přehrada

Novomlýnské nádrže

Střední nádrž Novomlýnské kaskády pod Pavlovskými vrchy

Výtok Dyje z dolní novomlýnské nádrže

Tok řeky je v České republice uměle přehrazen na pěti místech (nepočítaje v to jezy apod.):

Název	říční km	nadmořská výška hladiny	Q_prům m³/s	Q₁₀₀ m³/s	Q_max. m³/s	Elektrárna	Typ	Q_el m³/s
Vranov	175,4	348,45	9,74	260	364	18,9 MW	akumulační	45
Znojmo	132,8	225,6	10,25	280	379	1,4 MW	průtočná	12
Mušov	68,2	171,4	13,3	290	viz dolní	N/A	N/A	N/A
Věstonice	64,0	170,35	40,9	viz dolní	viz dolní	N/A	N/A	N/A
Nové Mlýny	52,2	170,35	40,9	820	657	2,4 MW	průtočná	48

Přírodní a kulturní zajímavosti

Řeka Dyje protéká jedněmi z nejkrásnějších a nejzachovalejších míst na pomezí Moravy a Dolního Rakouska, nachází se zde mnoho přírodních i kulturních památek.
Na moravské straně:

podél značné části toku zbytky opevnění ČSR z 30. let
vodní nádrž Vranov s hradem Bítov a zříceninou hradu Cornštejn
barokní zámek ve Vranově nad Dyjí
Národní park Podyjí na české a Národního parku Thayatal na rakouské straně řeky.
město Znojmo s hradem, podzemím a rotundou sv. Kateřiny
premonstrátský klášter v Louce
chráněná krajinná oblast Pálava s zříceninou hradu Děvičky
archeologická naleziště v Dolních Věstonicích, nálezy z doby lovců mamutů, Věstonická venuše
Národní přírodní rezervace Křivé jezero
Lednicko-valtický areál (památka je na seznamu UNESCO), zámek Lednice a Lednické rybníky
přírodní park Niva Dyje
město Břeclav s renesančním zámkem
velkomoravské archeologické naleziště Pohansko
lužní lesy při soutoku s řekou Moravou

Na rakouské straně:

hrad Raabs
zřícenina hradu Kollmitz
středověké pevnostní městečko Drosendorf
Hardegg (hrad a nejmenší rakouské město)
Laa an der Thaya s termálními lázněmi

Doprava

Dyje není v žádném úseku splavná a není tedy využívána k užitkové vodní dopravě. Pouze na několika místech je provozována vodní doprava turistická (Vranovská přehrada, Novomlýnská nádrž, Dyje nad Břeclaví).
Ani pro jiné druhy dopravy nemá údolí Dyje velký význam; v horním úseku je příliš úzké a klikaté, v dolním zase natolik široké, že ho není nutné dopravními cestami kopírovat. Počátkem 20. století existoval ambiciózní plán na vybudování železnice dyjským kaňonem ze Znojma až do Raabsu, ten však byl po osamostatnění Československa opuštěn. Velmi zhruba podél Dyje vede zčásti Trať 246 a také dálnice a železnice Brno - Břeclav.

Vodáctví

Dyje je vodácky problematická a nepříliš využívaná řeka. Do roku 1989 bylo navíc její splouvání ve značné části toku zapovězeno pro polohu v hraničním pásmu, a zůstávalo komplikované až do úplného otevření hranice v roce 2004.
Prvním úsekem vhodným ke splouvání je Raabs (řkm 234)^[5] - Podhradí nad Dyjí, při vyšším stavu vody je možno doplout už do Raabsu po Moravské Dyji. Za Podhradím ovšem na řkm 200 začíná dlouhé jezero Vranovské přehrady. Plavba potenciálně nejatraktivnějším úsekem v národním parku Podyjí/Thayatal je právě z důvodu existence národního parku a ochrany zdroje pitné vody zakázána.
Za druhé je možno plout ze Znojma (řkm 130), odkud vede pěkný meandrující úsek až k Laa. Další plavbu napřímeným korytem lze ukončit v Jevišovce (řkm 83,5, železniční zastávka 100 m od řeky), nejpozději je záhodno v Drnholci (řkm 79), kde se již tok zastavuje a rozšiřuje do jezer vodního díla Nové Mlýny.
Třetí vodácky použitelná část Dyje začíná pod hrází u Nových Mlýnů (řkm 46). Na pozoruhodný úsek lužním lesem lze pod Bulharami navázat přetažením lodě na řkm 40,7 do Zámecké Dyje, romantického starého meandrujícího koryta, které vede až do lednického zámeckého parku. Hlavní tok zatím vede dále regulovaným, ohrázovaným korytem. Řeka zde není vodácky nijak vybavená, plavbu znepříjemňují dva nesjízdné a smrtelně nebezpečné jezy (Bulhary, řkm 40,0, a Břeclav, řkm 26,9), potenciálně sjízdný je pouze jízek u minaretu (řkm 35,7).^[6] Mezi přístavištěm u Janohradu a Břeclaví je nutno vyhýbat se plavidlům turistické lodní dopravy. Od Břeclavi již Dyje teče volně liduprázdnou divokou krajinou až do ústí, načež lze po 2 km plavby tokem Moravy vystoupit u silničního mostu mezi Hohenau a Moravským Svätým Jánem.