Kultura s keramikou pražského typu byla slovanská kultura existující od přelomu 5. a 6. století na území České republiky, Slovenska, Polska a východního Německa. Její název pochází od českého archeologa Ivana Borkovského, který ji během 2. světové války rozpoznal především podle nalezišť v Praze.[1] Příbuznou byla slovanská kultura Korčak na dnešní Ukrajině a v Bělorusku. Nositelé této kultury žili v malých vesnicích o šesti až deseti čtvercových obydlích s kamennou či hliněnou pecí v rohu. Obydlí byla částečně zahloubena, stěny podepřeny kůly a vypleteny proutím.Typické jsou skladovací jámy blíže či dále od domů. Hmotná kultura byla velice chudá, nádoby modelované v ruce a zdobené vrypy a vpichy, používaly se i jako popelnice k uložení popelů mrtvých.[2] Osady se nacházely v nížinách vhodných pro zemědělství a půda byla obdělávána jednoduchým dřevěným rádlem. Brzké vyčerpání půdy vedlo k tomu, že se vesnice přesouvaly.
Mezi nejlépe prozkoumaná naleziště této kultury patří:
-
Roztoky u Prahy
-
Dessau-Mosigkau
