Prehistorie České republiky je nejstarší část
dějin České republiky, jež začíná výskytem prvních příslušníků rodu
Homo na českém území před asi milionem let a končí nejstaršími psanými záznamy o obyvatelích tohoto území.
- 1 Paleolit
- 2 Mezolit (8. – 6. tisíc př. n. l.)
- 3 Neolit
- 4 Eneolit (4400 – 2000 př. n. l.)
- 5 Doba bronzová (2000 – 800 př. n. l.)
- 6 Starší doba železná – halštat (800 – 450 př. n. l.)
- 7 Mladší doba železná – latén (450 – 50 př. n. l.)
- 8 Doba římská (50 př. n. l. – 350/380 n. l.)
- 9 Doba stěhování národů (380/400 – cca 568)
- 10 Počátky slovanského osídlení
Paleolit
- Podrobnější informace naleznete v článku Paleolit na území České republiky.
Nejstarší nálezy patřící rodu
Homo na území České republiky pocházejí z období
nejstaršího paleolitu (2.5 milionu – 750 tis.
B. P.), doklady o výskytu
Homo habilis v podobě
kamenné industrie (např. sekáčů nebo drásadel apod.) se nacházejí na lokalitách
Beroun-dálnice (okr. Beroun),
Suchdol nebo
Čakovice (Praha 9). Z období
starého paleolitu (750 tis. - 250 tis. B. P.), kdy se po Evropě (a Africe a Asii) pohyboval
Homo erectus, který byl pravděpodobným tvůrcem tzv.
acheulské kultury, a typickým nástrojem se stal
pěstní klín, pocházejí nálezy na lokalitách
Písečný vrch u
Bečova či
Přezleticích, na Moravě na
Stránské skále.
V období
středního paleolitu (250 tis. - 40 tis.) se na území ČR vystřídalo několik paleolitických kultur, jejímiž nositelem byl ve starší fázi ještě
Homo erectus, v mladší fázi (u kultur
taubachien,
micoquien a
moustérien) pravděpodobně
Homo sapiens neanderthalensis. Nejznámějšími nalezišti středního paleolitu jsou jeskyně
Šipka,
Kůlna,
Předmostí u Přerova.
S
mladým paleolitem (40 tis. - 12 tis. B. P.) je spojen první doložený výskyt člověka dnešního typu (
Homo sapiens sapiens) na území České republiky. Zatímco u tzv.
přechodových kultur na rozhraní
středního a
mladého paleolitu (
szeletien,
bohunicien) se ještě uvažuje spíše o neandrtálcích jako jejích nositelích, u dalších kultur (
aurignacien,
pavlovien jako regionální
facie gravettienu,
epigravettien a
magdalénien) je nositelem určen
člověk dnešního typu. Pavlovienská naleziště na Moravě (
Předmostí u Přerova,
Dolní Věstonice,
Pavlov,
Petřkovice)
se stala světoznámými díky nálezům sídlištního i hrobového charakteru,
které svědčí o neobvykle rozvinuté lovecké společnosti, která již
pravděpodobně žila polousedlým způsobem života a dokázala vypalovat
keramiku či splétat z travin rohože, a dále se vyznačovala vyspělým a
rozmanitým uměleckým projevem se symbolickým podtextem (
Venuše, plastiky zvířat z pálené hlíny, šperky z ulit,
mamutoviny
a zubů, řezbami zdobené nástroje z mamutoviny atd.), který vedle
dokladů o rituálních pohřbech svědčí o rozvinuté duchovní kultuře.
Krátké období na přelomu
pleistocénu a
holocénu se vyděluje jako
pozdní paleolit
(12 tis. - 10 tis. B. P.), v České republice byla na základě nečetných nálezů
(což pravděpodobně souvisí s řídkým osídlením v té době) definována
kultura
epimagdalénien a dále
skupina obloukovitě retušovaných hrotů a
ostroměřská skupina.
Mezolit (8. – 6. tisíc př. n. l.)
- Podrobnější informace naleznete v článku Mezolit na území České republiky.
Z hlediska bádání velmi špatně poznané období, nemá
kulturně-chronologické ustálené členění, někdy bývá jako samostatné
období vůbec zpochybňován, resp. nahrazován pojmem
epipaleolit. Nálezů z tohoto období je velmi málo, většinou se jedná o
mikrolity,
uvažuje se o vlivem klimatických změn o řídkém osídlení malých
loveckých a sběračských skupin. Velkým problémem zůstává vztah
mezolitiků k nově příchozímu zemědělskému obyvatelstvu.
Neolit
- Podrobnější informace naleznete v článku Neolit na území České republiky.
Na českém území je neolit reprezentován
kulturou s lineární keramikou, na kterou přes tzv.
šárecký typ navazuje
kultura s vypíchanou keramikou. Na Moravě se na konci neolitu objevuje
kultura s moravskou malovanou keramikou ovlivněná
lengyelským kulturním okruhem.
Obyvatelstvo se v této době živilo především zemědělstvím (různě
intenzivně doplňovaným lovem, sběrem, rybolovem). Lidé žili v malých
osadách v tzv.
dlouhých domech. Již na konci
kultury s lineární keramikou se objevují
výšinná sídliště, v závěru neolitu vznikají
rondely: velké, nejčastěji kruhové monumentální stavby, o jejichž účelu se vedou četné diskuze. Dobře prozkoumané lokality jsou
Bylany u Kutné Hory,
Miskovice,
Plotiště nad Labem,
Březno u Loun nebo
Těšetice-Kyjovice a
Vedrovice na Moravě.
Eneolit (4400 – 2000 př. n. l.)
- Podrobnější informace naleznete v článku Eneolit na území České republiky.
Vlivem
technologických změn (objev kola, užití
rádla, využití
dobytka k orbě, sporadicky
měď) a s tím souvisejícími pravděpodobnými společenskými změnami (snad
patriarchát, společenská dělba práce), se vyděluje pozdní doba kamenná neboli
eneolit. Na českém území se během eneolitu vystřídalo či spolu soužilo velké množství
kultur:
lengyelská kultura,
jordanovská kultura,
michelsberská kultura,
kultura s nálevkovitými poháry,
badenská kultura,
řivnáčská kultura,
jevišovická kultura,
chamská kultura,
bošácká skupina,
kultura kulovitých amfor,
kultura se šňůrovou keramikou,
kultura se zvoncovitými poháry.
Doba bronzová (2000 – 800 př. n. l.)
- Podrobnější informace naleznete v článku Doba bronzová na území České republiky.
V podstatě plynule na eneolit navázala doba bronzová, kdy se teprve
začalo společensky významně uplatňovat zpracování kovů. Velmi
pravděpodobně toto vedlo k vytváření skupin specialistů (horníků,
hutníků, ale i obchodníků apod.), kteří měli společensky vydělený
status. Z archeologických nálezů je možné doložit výraznější
stratifikaci společnosti (bohaté hroby), snad i vznik
nobility,
která dokázala prosazovat své mocenské zájmy (kontrolovat významná
nerostná naleziště, dopravní uzly nebo tržní místa). Rozvíjí se
dálkový obchod. Archeologické nálezy také dovolují, zvláště ve srovnání s
egejskou oblastí, spekulovat o konkrétní náplni náboženských představ soudobé společnosti (
sluneční kult). Opět české území poznalo velké množství kultur:
únětická kultura,
nitranská kultura,
kultura Chłopice-Veselé,
Věteřovská skupina,
komplex mohylových kultur (
českofalcká,
středodunajská),
kultura lužických popelnicových polí,
kultury knovízská a
štítarská,
milavečská kultura,
nynická skupina,
velatická a
podolská kultura.
Rozšíření Keltů v Evropě (modře: 1500 - 1000 př. n. l., růžově: 400 př. n. l.)
Starší doba železná – halštat (800 – 450 př. n. l.)
- Podrobnější informace naleznete v článku Starší doba železná na území České republiky.
Pro toto období bylo, jak napovídá jeho název, typické široké užití
železa, i v souvislosti s ním, se střední Evropa dostala do bližších kontaktů se středomořskými oblastmi (četné
importy). Změnila se i společnost, která se dostála snad i na úroveň
vojenského náčelnictví,
resp. se někdy hypoteticky uvažuje i o kmenových knížectvích. V
kontrastu s kulturně roztříštěnou dobou bronzovou bylo halštatské období
kulturně jednotnější. Kultury doby halštatské na českém území:
halštatská mohylová kultura,
bylanská kultura v Čechách,
slezskoplatěnická kultura na severní a
horákovská kultura na jižní Moravě. Známou lokalitou mimořádného významu z této doby je
Býčí skála - jeskyně v
Moravském krasu poblíž
Adamova.
Mladší doba železná – latén (450 – 50 př. n. l.)
- Podrobnější informace naleznete v článku Mladší doba železná na území České republiky.
Na české území se snad už v 2. polovině
5. století př. n. l. dostali
Keltové, první
etnikum zde, jehož jméno je známo z písemných pramenů. Až ve
4. století před n. l. obsadili všechny zemědělsky využitelné oblasti (souvisí s novou vlnou příchozích asi z
Polabí a horního
Porýní nebo severozápadní
Francie). Jméno v Čechách sídlícího kmene
Bójů dalo zemi název
Boiohaemum. Na Moravu v první vlně v
5. století přišli
Volkové-Tektoságové, kteří asi obsadili jen jižní část Moravy, v 1. polovině
4. století se předpokládá příchod další vlny z Podunají. O kultuře středoevropských
Keltů se mluví jako o
laténské kultuře. Na periferii (východní a severovýchodní Moravy) přežívala i původem
slovenská púchovská kultura.
Doba římská (50 př. n. l. – 350/380 n. l.)
- Podrobnější informace naleznete v článku Doba římská na území České republiky.
Doba, kdy na území dnešní České republiky pobývaly převážně
germánské kmeny. Začaly sem pronikat po odchodu
Keltů v 2. polovině
1. století př. n. l., tzv.
plaňanský horizont. V severních Čechách se v té době udržela ještě kulturně smíšená
kobylská skupina. Krátce před přelomem letopočtu se zde usadili
Marobudovi Markomani (horizont Marobudovy říše), po jeho útěku zde zbytky zůstaly asi až počátku
5. století. Od
2. století ze severu pronikala
převorská kultura (na Moravě o tomto doklady již od počátků doby římské) a v 1. polovině
3. století přišlo do Čech nové obyvatelstvo z Polabí. Tyto nové skupiny obyvatelstva se v 2. polovině
3. století rozšířily i na Moravu (
kostelecká skupina). Zároveň jsou na jižní Moravě dlouhodobě zkoumány lokality, které svědčí o působení římských jednotek v období
markomanských válek (
Mušov) na českém území, v roce
2001 byla doložena jejich přítomnost až v
Olomouci-Neředíně.
Doba stěhování národů (380/400 – cca 568)
- Podrobnější informace naleznete v článku Doba stěhování národů na území České republiky.
Na počátku
5. století ubylo razantně obyvatelstva, pravděpodobně aspoň část odešla roku
406 s
Vandaly a
Alany; o
Markomanech se uvažuje, že odešli v 1. polovině
5. století do
Norica. V
5. století se přinejmenším na Moravě projevil chaos způsobený
hunským vpádem pod
Attilovým
vedením, přišlo sem nové obyvatelstvo z Podunají, pravděpodobně nastaly
podobné změny i v Čechách, ale zatím pro to není dost důkazů. Na jižní
Moravě se snad podle některých archeologů usadili
Herulové, kteří zde vydrželi až do počátku
6. století, kdy byli poraženi
Langobardy. V Čechách se v 1. třetině
5. století prosadila
vinařická skupina,
uvažuje se i o přítomnosti hunské nobility (hroby s koňskými postroji).
Na konci 5. století se proti proudu Labe do Čech dostali
Langobardi (spolu s menším počtem
Durynků), načas se zde usadili, ale někdy v 1. polovině
6. století se přesunuli do Podunají a roku
568 do Itálie.
Počátky slovanského osídlení
- Podrobnější informace naleznete v článku Časně slovanské období.
Na Moravě, ve Slezsku a v Čechách se první Slované objevili pravděpodobně až v 2. polovině
6. století. První vlna Slovanů (
kultura s keramikou pražského typu) směřovala přes
Malopolsko na Moravu a podél později tak nazvané
Trstenické stezky i do Čech. V 1. polovině
7. století
snad druhá vlna mohla přijít z Podunají. V té době na tomto území
sídlily už jen zbytky předchozího germánského obyvatelstva (Langobardů a
Durynků).
Langobardi před příchodem Slovanů odešli do Podunají a po krátkém intermezzu do severní Itálie,
Durynkové odešli na území
Bavorska a podíleli se snad na
etnogenezi Bavorů.
