Vanniovo království
Regnum Vannianum (la) |
||||||||||
|
geografie
|
||||||||||
|
hlavní
město: |
(neznámo) |
|||||||||
|
obyvatelstvo
|
||||||||||
|
národnostní složení: |
Germáni
(Kvádové,
Markomani), Keltové (Kotinové, Osiové) |
|||||||||
|
jazyky: |
dialekty pragermánštiny
a keltského jazyka |
|||||||||
|
náboženství: |
germánský
polyteismus |
|||||||||
|
státní útvar
|
||||||||||
|
státní
zřízení: |
kmenový svaz |
|||||||||
|
mateřská země: |
Římská
říše |
|||||||||
|
Státní útvary a území
|
||||||||||
V čele státu stál Vannius z Tudrova rodu. Systematicky budoval centra na hranicích, kontroloval důležitou Jantarovou stezku, vybíral poplatky a daně. Cornelius Tacitus píše, že Vannius byl „známý a oblíbený u svých krajanů“, ale během dlouhé vlády se změnil v tyrana svého lidu a nepřítele svých sousedů. Království se udrželo do roku 50, kdy byl Vannius svržen Vangiem a Sidem, syny Vanniovy sestry. Vannius se bránil, ale jeho spojenci svou nedisciplinovaností způsobili jeho porážku. Vanniovi se podařilo uprchnout do exilu do Panonie na území kontrolované Římany.
Území mezi Moravou a Váhem po té přitahovalo kmeny Lugiů i jiných germánských kmenů kvůli bohatství, které se Vanniovi podařilo během třicetiletého fungování státního útvaru nashromáždit. Vannius drancováním vybudoval opulentní říši[3][2]. Vlády v rozpadajícím se království se ujali Vangio a Sido.
Související články
Reference
-
TACITUS, Cornelius. Annals. [s.l.] : [s.n.], 2004. 448 s. Dostupné online. ISBN 978-0-87220-558-1. S. 226. (anglicky)
-
Cornelius Tacitus Annals Dostupné online str.72 (anglicky)
-
Tacitus. The
Annals.12.29