Encyklopedie České republiky: Kostel Nalezení svatého Kříže v Liberci

Místo
Kostel Nalezení svatého Kříže v Liberci

Stát	Česká republika
Kraj	Liberecký
okres	Liberec
Obec	Liberec
Lokalita	Nové Město
Zeměpisné souřadnice	50°46′15,63″ s. š., 15°3′10,23″ v. d.
Kostel Nalezení sv. Kříže v Liberci Poloha kostela na mapě České republiky
Základní informace
Náboženství	křesťanství
Církev	římskokatolická
Provincie	česká
Diecéze	litoměřická
Vikariát	liberecký
Farnost	arciděkanství Liberec
Datum posvěcení	6. září 1761
Světitel	Jan Ondřej Kayser z Kaysernu
Status	filiální kostel
Užívání	pravidelné
Architektonický popis
Výstavba	1753-1761
Specifikace
Odkazy
Adresa	Malé náměstí 2 Liberec
Oficiální web	Arciděkanství Liberec
Kód památky	22868/5-3579 (Pk Mn MIS Sez Obr)
multimediální obsah na Commons

Poutní kostel Nalezení svatého Kříže v Liberci na Novém Městě je významnou barokní libereckou památkou. Je chráněn jako kulturní památka České republiky.^[1]

Obsah

1 Historie
2 Architektura
- 2.1 Exteriér
- 2.2 Interiér
3 Okolí kostela
4 Odkazy
- 4.1 Reference
- 4.2 Literatura
- 4.3 Související články
- 4.4 Externí odkazy

Historie

Kostel stojí na místě původního barokního hřbitovního kostela pocházející od pražského stavitele italského původu Marka Antonína Canevalleho z let 1695-1698. Canevalleův kostel byl postaven v místě bývalého morového pohřebiště z roku 1680, kdy si epidemie vyžádala 300 obětí. Pro tak velký počet nedostačoval městský hřbitov u kostela sv. Antonína a proto bylo vybudováno nové pohřebiště. Stavitel pro původní kostel zvolil půdorys ve tvaru kříže, neboť právě svatému Kříži byl kostel zasvěcen.
V letech 1753-1761 byl na tomto místě postaven J.J. Kunzem nový kostel zasvěcený Nalezení svatého Kříže. Kostel je poutní se zajímavou historií dřevěné sochy piety Matky Boží Bolestné (Mater Dolorosa), která je umístěna na hlavním oltáři. Tato dřevěná Pieta představuje Pannu Marii sedící s Kristovým tělem pod křížem. Je 65 cm vysoká, vyřezávaná z cedrového dřeva. Na prsou Panny Marie jsou vyobrazeny tři žitné klasy, v nichž je vetknutý meč, symbol utrpení. Původně byla zhotovena roku 1506 pro některý londýnský kostel. Za anglického krále Jindřicha VIII., kdy byly rušeny výzdoby kostelů, vhodili údajně v roce 1538 sošku do Temže. Tu posléze vylovil jeden kupec, který ji ukryl ve svém domě. V roce 1658 ji získal mladý hrabě František Gallas a umístil v zámecké kapli na Frýdlantu. Odtud byla přemístěna do kostela v Hejnicích a po dokončení nové svatyně sv. Kříže do Liberce. Obliba této sochy Piety byla tak veliká a počet poutníků se stále zvyšoval, takže v roce 1752 zde bylo již 10 021 poutníků u svatého přijímání. Po přestavbě kostela v roce 1753-1756 jejich počet ještě stoupl a kostel obdržel četné odpustky. Zbožní poutníci začali umisťovat do kostela mnoho votivních darů za vyslyšení svých prosebných modliteb. Podle nařízení císaře Josefa II. byly však poutě nejdříve omezeny a nakonec zrušeny úplně. Poslední velká pouť se zde konala roku 1781. Dále se kostel stal jen filiálním kostelem sloužícím pro svatby a pohřby. Od roku 1808 byly pouti opět obnoveny, ovšem již nikdy nedosáhly takového rozsahu jako v minulosti.^[2]^[3]

Architektura

Exteriér

Jedná se o sálový kostel s konvexně vyklenutým průčelím. Nad průčelím se tyčí dvě hranolové věže. Presbytář je užší oproti lodi kostela, pravoúhle uzavřený. K presbytáře přiléhají hranolové oratoře a v závěru kostela čtvercová sakristie, nad kterou se nalézá knihovní síť s tzv. Kopschovou knihovnou,^[4] která byla první veřejnou knihovnou v Liberci. V klenbě knihovny se nachází freska Alegorie Náboženství a Věd, signovaná Janem Václavem Spitzerem s letopočtem 1766. Čtyři knihovní rokokové skříně s ornamentálními řezbami pocházejí z let 1759-1761.
Stěny kostely jsou členěny lizénami. Okna jsou obdélná, zaklenutá do půlkruhu. Na nárožích věží jsou pilastry. Střechy jsou cibulové. Západní hlavní portál je opatřen kamenným ostěním.

Interiér

Vnitřek chrámové lodi je sklenut plackami. Také presbytář je sklenut plackou. Oratoř má valenou klenbu, avšak sakristie a knihovna je též sklenuta plackou. Strop je vyzdoben freskami zobrazujícími legendu o svatém Kříži signovanými Jan Spitzer 1761, které však byly roku 1864 přemalovány Antonem Köhlerem z Liberce.
Rokokové zařízení kostela se zachovalo původní. Hlavní oltář z let 1760-1762 je rámový s obrazem sv. Heleny od Františka Xavera Palka s řezbářskými pracemi od Jana Hájka z Mnichova Hradiště. Na severní straně (tj. levé) se nachází oltář sv. Josefa z roku 1760. Tento pilířový portálový oltář s řezbami Josefa Jiřího Jelínka z Kosmonos, z něhož byly odstraněny figury světců, je doplněn obrazem sv. Josefa od Felixe Antona Schefflera z roku 1758. Pilířový portálový oltář sv. Antonín z roku 1757 se čtyřmi sochami je doplněn signovaným obrazem sv. Antonína pocházející také od Schefflera z roku 1757. Nad oltářem je umístěn také menší tabulový obraz sv. Anny pocházející z jihoněmecké školy z počátku 16. století, který býval někdy mylně přípisován Albrechtu Dürerovi; podle expertů byl však jeho autorem jeden z Dürerových žáků. Na protější straně se nachází boční oltář sv. Aloise, který tvoří protějšek oltáře sv. Josefa. Také tento oltář byl řezaný J. Jelínkem. Původní sochy, které jej doplňovaly schází. Oltářní obraz sv. Aloise pochází od Josefa Scheiwla z roku 1869. K oltáři sv. Antonína je jako protějšek umístěn oltář sv. Severa z roku 1756. Je ozdoben čtyřmi sochami a soudobým obrazem světce od F.F. Molitora.
Kazatelna pocházející z roku 1762 s reliéfem biblické postavy – Rozsévače a emblémy čtyř evangelistů je dílem řezbáře J. Hájka. Dvě rokokové zpovědnice pocházejí z roku 1757f. Jsou ozdobeny zlacenými figurami sv. Petra, Davida, Máří Magdalény a anděla. Připisují se také řezbáři J. Jelínkovi. Varhany firmy Rieger z roku 1892 mají opusové číslo 367, dva manuály a 22 rejstříků. Před varhanní kruchtou se nalézají sochy sv. Valentina a Peregina z roku 1819.

Okolí kostela

kaple Křížové cesty z Heliovy ulice

Křížová cesta

Křížová cesta byla postavena v roce 1760. Stojí na třech stranách kolem kostela a od bývalého hřbitova ji oddělovala zeď. Původní obrazy byly malovány na dřevě. Při úpravě okolí kostela roku 1854 - 1855 byla opravena a dřevěné obrazy byly nahrazeny na plechu malovanými obrazy podle návrhu chrastavského rodáka Führicha. Protože se v průběhu doby značně poškodily, dal je arciděkan Anton Hofman roku 1887 sejmout a nahradit měděnými obrazy, které dodala firma Zambach und Müller ve Vídni. Dne 28. září 1888 byla křížová cesta posvěcena. Roku 1982 obrazy takřka zbavené barvy a místy poškozené uvedl do původního stavu Petr Hartig z Liberce. Výklenkových kapliček je 14 a jsou zhotovené z pískovce.

Kaple Božího hrobu

Kaple Božího hrobu byla vystavěna roku 1722 jako kopie kaple stojící uprostřed Chrámu Božího hrobu v Jeruzalémě. Podnětem ke stavbě pro donátora byla podobná kaple stojící ve Zhořelci. Kaple původně stála na západní straně hřbitova u arciděkanského kostela svatého Antonína Velikého. Roku 1865 byla přenesena do zahrady Křížového kostela. Věnovací tabulka udává letopočet 1772 a zakladatele Andrease Josefa Wondraka, obchodníka a soukeníka.

Mariánský sloup

Mariánský sloup pochází z roku 1719 a ke Křížovému kostelu byl přenesen z komunikačních důvodů ze Sokolovského náměstí roku 1876. Údajně byl postaven jako dík za záchranu před morem roku 1680. Socha je nejstarším stavitelským dílem ve městě. Stojí na třech stupních, vytváří osmihrannou, výklenky pročleněnou stavbu, v jejíchž čtyřech rozích jsou pilíře nesoucí sochy svatého Jana Nepomuckého, svatého Floriána, svatého Šebestiána a svatého Rocha. Nad zeměkoulí s mraky se vznáší Panna Maria s gloriolou dvanácti hvězd, prosící a hledící k nebesům. Sochy pocházejí z dílny slavného Matyáše Brauna.^[5]

Odkazy

Reference

Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav, [cit. 2014-11-15]. Katalogové číslo 133845 : Kostel sv. Kříže. Památkový katalog. MonumNet: [1]. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ: [2].

ENDLER, Franz Johann. Das soziale Wirken der katholischen Kirche in der Diözese Leitmeritz (Königreich Böhmen). Vídeň : Mayer & Komp., 1903. S. 417. (němčina)

HOPPE, Alfred. Des Österreichers Wallfahrtsorte. Vídeň : St. Norbertus-Verlag, 1913. S. 917. (němčina)

ŠVECOVÁ, Jana. Liberec hostí unikátní výstavu vzácných tisků. Deník.cz [online]. 2013-05-15 [cit. 2014-11-14]. Dostupné online.

Římskokatolická církev v Liberci: Kostel Nalezení svatého Kříže. 2002-2006 www.rkc-lbc.cz. (Z knihy Josefa Dobiáše Liberecké chrámy.) Dostupné z online.

Literatura

Noc kostelů 23.05.14. Litoměřice : Biskupství litoměřické, 2014. 82 s. S. 30.
POCHE, Emanuel. Umělecké památky Čech K/O, sv. II.. Praha : Academia, 1978. 580 s. S. 239-240.
DAVID, Petr; SOUKUP, Vladimír. 777 kostelů, klášterů, kaplí České republiky. Praha : Soukup & Davide, s.r.o. + Kartografie Praha, a.s., 2002. 308 + 59 s. ISBN 80-7011-708-7. S. 137.
DOBIÁŠ, Josef. Liberecké chrámy. Liberec : Arciděkanský úřad - Liberec, Severografia, 1983. 54 s. (česky)
MACEK, Jaroslav. 950 let litoměřické kapituly. Kostelní Vydří : Karmelitánské nakladatelství, 1997. 320 s. ISBN 978-80-7195-121-6. S. 246-247.
ŘEPA, Tomáš. Kaple Božího hrobu v Čechách a na Moravě v období baroka. Brno, 2010 [cit. 2015-04-26]. Diplomová práce. Univerzita Palackého, Filozofická fakulta. Vedoucí práce Martin Pavlíček. s. 223 - 230. Dostupné online.
ZÁHORA st., Jan. Varhanní poznámky 1967 - 1971, archiv Farnosti Děčín i.