Loučenská hornatina
|
|
Nejvyšší bod | Jelení hora (994 m n. m.) |
---|---|
Rozloha | 805 km² |
Nadřazená jednotka | Krušné hory |
Sousední jednotky |
Klínovecká
hornatina Děčínské stěny Chomutovsko-teplická pánev Doupovské hory |
Podřazené jednotky |
Přísečnická
hornatina Bolebořská vrchovina Rudolická hornatina Novoveská hornatina Flájská hornatina Cínovecká hornatina Nakléřovská vrchovina |
Světadíl | Evropa |
Stát | Česká republika |
Horniny | fylit, svor, pararula, ortorula, žula, ryolit, ignimbrit |
Povodí | v ČR: Bílina, Ohře → Labe |
Souřadnice | 50°35′8″ s. š., 13°28′11″ v. d. |
Zatímco jižní svahy pokrývají především zachovalé bučiny, smrkové porosty na hřebenu vinou neúnosného emisního zatížení z elektráren v podhůří většinou odumřely. Nyní probíhá jejich nákladná obnova. Důležitou složku zdejší přírody tvoří rašeliniště vrchovištního typu (např. NPR Novodomské rašeliniště).
Vrcholy
Pro Loučenskou hornatinu je charakteristické, že žádný z vrcholů již nepřesahuje 1000 m n. m. Nejvyšším vrcholem je Jelení hora (994 m),[1] ale pojmenována byla podle Loučná (956 m). Další významné body: Medvědí skála (924 m), Jedlová (853 m), Střelná (868 m), Stropník (856 m), Bouřňák (869 m), Pramenáč (909 m), Komáří hůrka (808 m) a Špičák u Krásného Lesa (723 m). Celá hornatina má podobu náhorní plošiny, nad níž vystupují ojedinělé vrcholy, a od pánve je oddělená výrazným svahem, dosahujícím místy až 500 metrového převýšení.Geomorfologické členění
Loučenská hornatina (v členění Jaromíra Demka označená jako IIIA-2B) se dělí na okrsky pojmenované podle sídelních útvarů:Podrobné dělení včetně podokrsků je vidět v následující tabulce:
Reference
-
BÍNA,
Jan; DEMEK,
Jaromír. Z
nížin do hor. Geomorfologické jednotky České republiky.
1. vyd. Praha : Academia,
2012. 344 s. ISBN
978-80-200-2026-0.
Kapitola IIIA-2B Loučenská hornatina, s. 116–117.