Rumburk | |
---|---|
Nároží třídy 9. května a Nerudovy ulice | |
znakvlajka | |
status: | město |
LAU 2 (obec): | CZ0421 562777 |
kraj (NUTS 3): | Ústecký (CZ042) |
okres (LAU 1): | Děčín (CZ0421) |
obec s rozšířenou působností: | Rumburk |
pověřená obec: | |
historická země: | Čechy |
katastrální výměra: | 24,69 km² |
počet obyvatel: | 11 095 (2017)[1] (e) |
zeměpisné souřadnice: | 50°57′6″ s. š., 14°33′26″ v. d. |
nadmořská výška: | 387 m n. m. |
PSČ: | 408 01 |
zákl. sídelní jednotky: | 23 |
části obce: | 3 |
katastrální území: | 3 |
adresa městského úřadu: | Městský úřad Rumburk Třída 9. května 1366/48 408 01 Rumburk |
starosta / starostka: | Ing. Jaroslav Sykáček (ČSSD) |
Oficiální web: www E-mail: epodatelna@rumburk.cz |
|
Zdroje k infoboxu a částem obce |
Obsah
- 1 Název
- 1.1 Přívlastky
- 2 Vlajka a znak
- 3 Historie
- 3.1 Od středověku do třicetileté války
- 3.2 Doba pobělohorská
- 3.3 První světová válka
- 3.3.1 Rumburská vzpoura
- 3.4 Mezi světovými válkami
- 3.5 Po druhé světové válce
- 4 Členění města
- 5 Veřejná správa
- 5.1 Přenesená státní správa
- 5.2 Zastupitelstvo a volby
- 5.3 Starostové
- 5.4 Vztahy s jinými obcemi
- 6 Demografie
- 6.1 Počet obyvatel
- 7 Pamětihodnosti
- 7.1 Loreta
- 7.2 Další kostely a kaple
- 7.3 Další památky a zajímavosti
- 7.4 Parky
- 8 Kultura
- 8.1 Dům kultury Střelnice
- 8.2 Muzeum
- 8.3 Knihovna
- 8.4 Náboženský život
- 8.5 Rodáci a osobnosti
- 9 Školy
- 10 Sport
- 11 Ekonomika, obchod, průmysl
- 12 Zdravotnictví a sociální služby
- 13 Doprava
- 14 Turistika
- 15 Přírodní poměry
- 15.1 Geomorfologie
- 15.2 Vodopis
- 15.3 Počasí
- 16 Odkazy
- 16.1 Reference
- 16.2 Literatura
- 16.3 Související články
- 16.4 Externí odkazy
Název
Název města pochází z příjmení zhořeleckých a žitavských měšťanů v roce 1298 Romberch, v následujících letech Ronenberch, Ronnenberch, Ronenberg, zkráceně Ronnberg či Rumberg. V roce 1341 se poprvé objevuje Rumburg, následují názvy Romberg, Ronberg. První část názvu pochází ze heraldických ostrví panského rodu Ronovců (středohornoněmecky die Rone = ostrve, osekané kmeny s pahýly větví, které se používaly jako žebříky při dobývání hradeb; odtud je odvozeno Ron, nářeční výslovnost Run, Rum. V druhé části je velmi časté německé Berg (der Berg = hora), které se střídá s Burg (die Burg = hrad).[3] Hrad stejného názvu – Rumburg burg mají v Německu nedaleko města Eichstätt.Přívlastky
Pro svoji výstavnost, množství restaurací a zábavních podniků bylo město od začátku 20. století do roku 1945 nazýváno Malá Paříž[4].Vlajka a znak
Popis znaku Rumburka zní: „Na červeném štítě je městská hradba z kvádrů stříbrné barvy se dvěma nízkými čtyřhrannými věžemi krytými modrou sedlovou střechou. Na věžích jsou poštovní trubky, vpravo červená, vlevo modrá, obě se zlatým kováním a zavěšené na černé šňůře. V městské hradbě je otevřená brána s dvoukřídlými modrými vraty, na nichž jsou po každé straně tři stříbrné lilie nad sebou. V bráně stojí muž ve zbroji a s přilbou, držící v pravé ruce halapartnu, levici má v bok. Nad hradbou z trsu sítí, po jehož stranách je po jednom orobinci, vyrůstá stříbrná labuť s roztaženými křídly, na nichž je na každé straně modrý pruh se třemi stříbrnými liliemi vedle sebe. Na prsou má labuť zlatý kříž, v zobáku drží zlatý šíp, obrácený hrotem od pravé strany dolů k levé.“Popis vlajky města Rumburka zní: „List tvoří pět vodorovných pruhů, červený, bílý, modrý, bílý a červený v poměru 4 : 1 : 10 : 1 : 4. V modrém pruhu bílá lilie s osou v první třetině listu. Poměr šířky k délce listu je 2 : 3.“ Podobu vlajky navrhl výtvarník Pavel Šuk. Městu byla oficiálně udělena dne 25. května 1999 tehdejším předsedou parlamentu České republiky Václavem Klausem.[5]
Historie
Od středověku do třicetileté války
Při obchodní cestě z Míšně do Žitavy a z Lužice přes Českou Lípu do středních Čech vznikla koncem 12. století pohraniční tržní osada, jež byla manstvím hradu Honštejna. Sídlem manů (drobných zemanů) byla rumburská tvrz. Jménem jsou z těchto manů známi Opce z Naptic (k roku 1363), Ota a Albert z Hrbic (1403) a další až do konce 15. století. Roku 1298 se Rumburk v historické literatuře označuje jako město, ale poprvé písemně se tak připomíná až roku 1377.[6] Tehdy se v latinské listině městské rady ve Zhořelci mezi svědky uvádí Jindřich mladší z Rumburka jako „Heinricus de Romberch iunior“. Další stopy o existenci Rumburka jako panství pánů z rodu Ronovců ze 14. století nalézáme v účetních knihách města Zhořelce, kde jsou uvedena jména: Peter von Ronenberch (1305), Tilo von Ronenberg a Conradus von Ronnenberch.Pro obchodní a strategický význam na česko-německé hranici město napadli husité. Proto si roku 1423 Hynek Berka z Dubé, držitel Rumburka a hradů Honštejn a Vildštejn, od lužických měst si vyžádal na obranu Rumburka vojenskou pomoc, která skutečně přišla a čítala 400 mužů. Přesto roku 1429 husité Rumburk obsadili a podnikali odtud nájezdy do katolické Lužice. Roku 1435 Berkové prodali Rumburk s Honštejněm saským knížatům, ale již roku 1451 jej získali zpět. Zdejší manství se dostalo pod vrchní právo hradu Tolštejna. Roku 1478 rumburský a zároveň tolštejnský man Kryštof z Heřmanic prodal Rumburk Hugoltovi ze Šlejnic, který k němu roku 1481 přikoupil i celé tolštejnské panství.[7]
V roce 1475 jádro města tvořilo 22 domů. Téhož roku byly ve vsi Horní Jindřichov 3 mlýny, 13 sedláků, 150 obsazených a 60 neobsazených prutů polí. Roku 1496 byl knězem ve zdejší farnosti Prokop Thamme. Po jeho smrti – roku 1503 – byl jako další zdejší kněz ustanoven Petr Molitor. V letech 1532 až 1565 celé panství držel Jiří ze Šlejnic, který přenesel své sídlo do Rumburka, kde vystavěl renesanční zámek. Zemřel 27. září 1565 a byl pohřben v Rumburku u kostela sv. Bartoloměje. Šlejnicové se rozsáhlým hospodářským podnikáním i stavbou zámku zadlužili. Roku 1607 panství koupili Kinští ze Vchynic. Vilém Kinský byl roku 1634 zavražděn v Chebu spolu s Albrechtem z Valdštejna a jeho zkonfiskovaný majetek získal Kryštof Löbl z Krainburku (Grönburgu). Zakrátko k Rumburku přikoupil panství Leutersdorf a Varnsdorf. Během třicetileté války roku 1642 zámek v Rumburku napadlo a zapálilo švédské vojsko. Roku 1656 získal panství hrabě František Eusebius Pötting sňatkem s Marií Markétou Löblovou. Mimo jiné založil rumburskou loretu.
Na mapě se Rumburk objevil roku 1569. Později, okolo roku 1566, mělo vzniknout předměstí zvané „Neusorge“. Z roku 1573 je první zmínka o rumburské škole, když byl učitelem Petrus Zebiller. Městská šatlava datovaná do této doby se měla nacházet v nynější Vrchlického ulici. Těsně před třicetiletou válkou – roku 1626 – postihl město mor.
Šibenice údajně stála kolem domu 75 v Jiříkovské ulici.[4]
Majiteli Rumburka z prvopočátků byli:
- 1281–1471 – Berkové z Dubé
- 1471–1586 – Šlejnicové
- 1586–1594 - Strehlitzové
- 1607–1634 - Kinští[8]
- 1634–1656 - Löblové z Krainburku (z Greinburgu)
- 1656–1681 - Pöttingové
- 1681–1848 - Lichtenštejnové[9][10]
Doba pobělohorská
Roku 1681 panství od Pöttingů koupili Lichtenštejnové, v jejichž majetku zůstal až do druhé pozemkové reformy v roce 1923. Roku 1724 zámek postihl již druhý požár, po němž Lichtenštejnové ihned zahájili jeho barokní přestavbu, dokončenou již roku 1726, včetně patrové brány kryté valbovou střechou.Z roku 1681 pochází morový sloup. Roku 1706 vyrostla osada Antonínovo údolí, později přidružená k Rumburku. V roce 1764 vyrostla jiná osada později přidružená k Rumburku - Podhájí. V roce 1850 v Rumburku vznikl okresní soud. Od roku 1881 byl hřbitov v místech Parku přátelství.[4]
Rumburku se pro jeho honosnost říkalo „Malá Paříž“. Městská pošta se na své nynější místo přestěhovala roku 1904.
V roce 1910 byla zavedena autobusová linka Rumburk-Varnsdorf.[4]
První světová válka
Muži z Rumburka rukovali většinou ke 42. pěšímu pluku v Terezíně. Odvedeno bylo 4000 mužů, zatímco na konci války se jich vrátilo 3698, z toho 302 jich padlo nebo bylo prohlášeno za nezvěstné. Rok po vypuknutí války – 25. května 1915 – byl do Rumburka převelen 7. střelecký pluk z Plzně, ve kterém byla posádka nejen z Plzně, ale i z Rokycan, Rakovníka a Domažlic. S tímto plukem se do Rumburka dostalo 1200 mužů. Posádka byla umístěna v chlapecké škole.[4]Rumburská vzpoura
- Související informace naleznete také v článku Rumburská vzpoura.
- „Za chléb, mír a svobodu
- 29. 5. 1918 byli zde popraveni
- org. Rumburské vzpoury 7. střel. pl.
- z Plzně,
- Stanko Vodička
- František Noha
- Vojtěch Kovář.“
Mezi světovými válkami
15. července 1934 byl v Rumburku odhalen pomník 302 rumburských občanů, kteří padli v 1. světové válce.2. října 1938 bylo území Rumburka spolu s celým Šluknovským výběžkem dle Mnichovské dohody zabráno Wehrmachtem. O 4 dny později si Rumburk při triumfální projížďce přijel prohlédnout i sám Adolf Hitler. Po té vydal Městský úřad Rumburk vyhlášku o tom, že do 13. října musí být odevzdány všechny zbraně.[4]
Po druhé světové válce
Po 15. prosinci roku 1946, tedy po vysídlení Němců z Československa (odsunuto bylo 26 255 obyvatel), zbylo v Rumburku jenom 623 občanů německé národnosti.V noci ze 13. na 14. října 1950 byly SNB a milicemi přepadeny mužské kláštery v Československu. Stejným způsobem byl zlikvidován i klášterní kostel v Rumburku a zdejší řeholníci byli internováni. Objekt byl poté převzat do správy MNV a od té doby chátral. V roce 1956 se zpustošené kaple sv. Jana Křtitele ujal pravoslavná církev, respektive její duchovní a architekt Andrej Kolomacký, který objekt opravil a interiéry sám vyzdobil malbami byzantského stylu. O nízké míře religiozity v těch dobách mimo jiné ovšem svědčí i to, že v roce 1964 byl ze 123 uzavřených sňatků pouze jeden jediný církevní.[15]
Členění města
- Rumburk 1 (katastrální území Rumburk): sídelní jednotky Rumburk-střed, Aloisov, Cihelna, Dymník, Nad nádražím, Pod zámečkem, Podhájí, Strážný vrch, Školní, U hřbitova, Za klášterem, Zátiší
- Rumburk 2-Horní Jindřichov (Oberhennersdorf) (katastrální území Horní Jindřichov): sídelní jednotky Horní Jindřichov, Hraniční les, Na Pražské, Písečná, Výsluní-u Mandavy
- Rumburk 3-Dolní Křečany (Niederehrenberg) (katastrální území Dolní Křečany): sídelní jednotky Dolní Křečany, Antonínovo Údolí, Obora, Poustka-Popluží, U Racka, Výletní
- Rumburk – 555 domů
- Aloisov (Aloisburg) – 131 domů
- Jánské Údolí (Johannesthal) – 16 domů
- Poustka (Klause) – 10 domů
- Podhájí (Frankenstein) – 57 domů
- Starý Bor (Althaide) – 59 domů
- Horní Jindřichov – 15 domů
- Nová Starost (Neusorge) – 105 domů (sloučením těchto částí v roce 1878 měl Rumburk 10010 obyvatel)
Veřejná správa
Přenesená státní správa
- Související informace naleznete také v článku Obvod obce s rozšířenou působností Rumburk.
Přenesenou působnost jako pověřený obecní úřad vykonává kromě vlastního území ještě pro města Jiříkov a Krásná Lípa a obce Staré Křečany a Doubice. Obvod rozšířené působnosti města Rumburk zahrnuje navíc ještě obvod pověřeného obecního úřadu Šluknov, tj. město Šluknov, Velký Šenov, Mikulášovice a Dolní Poustevna a obce Lipová, Lobendava, a Vilémov.[17]
Zastupitelstvo a volby
Volby 2006[18] | |||
---|---|---|---|
Strana | Obdržených hlasů | Počet mandátů | |
ČSSD | 22 077 | 8 | |
ODS | 21 891 | 8 | |
Komunistická strana Čech a Moravy | 9 666 | 3 | |
Sdruž. pro zdraví, sport a prosperitu | 5 703 | 3 | |
Sdružení SNK ED, NK | 7 566 | 2 | |
Volba pro město | 3 399 | 0 |
Starostové
Přehled starostů (předsedů MNV a MěNV):- 1764 - 1775Anton Salomon
- ...
- 1850–1856, Franz Eduard Strache
- 1856–1868, Adalbert Eyssert
- 1868–1873, Friedrich Tietz
- 1873–1893, Theodor Sallman
- 1893 − 1900, Ferdinand Ritschel
- 1900–1903, Rudolf Eyssert
- 1903–1913, Wenzel Kümpfel
- 1913–1919, Adolf Fischer
- 1919, Gustav Michel
- 1919–1924, August Bartel
- 1924–1930, Gustav Michel (zvolen podruhé)
- 1930–1938, Wenzel Peschek
- 1938–1945, Karl Liebscher
- 1945, Hynek Vágner
- 1945, Jaroslav Valenta
- 1945–1946, Oldřich Rajtr
- 1946–1948, Božena Hlaváčová
- 1948–1950, Vladimír Brtek
- 1950–1953, Jaroslav Vaněk
- 1953–1964, Antonín Henyš
- 1964–1968, Blažena Mazalová
- 1968–1970, Jiří Radosta
- 1970–1975, Jaroslav Filip
- 1975–1986, Bohumír Beytler
- 1986–1990, Václav Staněk
- 1990–1998, Václav Pohl
- 1998–2006, Jan Sembdner
- 2006–2012 Jaroslav Sykáček[4] zároveň ve volebním období 2008 až 2014 senátorem za okres Děčín.[19]
- 2012-2014, Jaroslav Trégr[20]
- od roku 2014 Jaroslav Sykáček
Rumburk Počet obyvatel |
||
---|---|---|
Rok sčítání | Počet obyvatel | |
1818 | 6 426 | |
1830 | 7 397 | |
1850 | 11 461 | |
1869 | 13 299 | |
1880 | 14 481 | |
1890 | 14 602 | |
1900 | 15 911 | |
1910 | 16 397 | |
1921 | 14 041 | |
1930 | 15 738 | |
1950 | 9 300 | |
1961 | 9 459 | |
1970 | 9 095 | |
1980 | 10 255 | |
1990 | 10 789 | |
2000 | 10 789 | |
2003 | 11 101 | |
2005 | 11 129 | |
Zdroj: Vlastivěda Šluknovského výběžku[21][22] |
Vztahy s jinými obcemi
Rumburk je členem Euroregionu Nisa, Dobrovolného svazku obcí Sever, Dobrovolného svazku obcí Tolštejn, Sdružení pro rozvoj Šluknovska.Město udržuje přátelské styky se sousedním německým městem Seifhennersdorf, spolu s gymnáziem udržuje přátelské kontakty s bavorským městem Sulzbach-Rosenberg, kde jde i o kontakty s původními obyvateli Rumburka. V rámci Společnosti přátel východu udržuje město přátelské styky s ruským městem Kiržač.[5]
Demografie
Počet obyvatel
K 1. lednu 2006 v Rumburku žilo 11 181 obyvatelů, z toho 5 472 mužů a 5 709 žen.Pamětihodnosti
- Související informace naleznete také v článku Seznam kulturních památek v Rumburku.
Loreta
- Podrobnější informace naleznete v článku Loretánská kaple v Rumburku.
Z pískovce jsou rovněž sochy deseti Sibyl a proroků, které jsou dílem barokního umělce Jana Františka Bienertha ze Schirgiswalde, který zhotovil také sochy na balustrádě před klášterem. Severní stranu zdobí sochy Sibyly libyjské a delfské, proroků Jeremiáše a Ezechiela. Reliéfy zobrazují Zvěstování Panně Marii, navštívení Panny Marie a sčítání lidu v Betlémě. Před stěnou je kamenný oltář, na kterém byla původně umístěna socha sv. Josefa.
Západní stranu zdobí sochy Sibyly perské, kumánské a eritrejské, proroků Davida a Malachiáše. Reliéry zobrazují klanění pastýřů a tří králů.
Jižní stranu zdobí sochy Sibyly sabinské a kumunské, proroků Mojžíše a Balaáma. Reliéfy zachycují smrt P. Marie a přenesení nazaretského domku ze Svaté Země do Dalmácie, a odtud do Loreta.
Uvnitř Lorety se nachází socha Černé Madony s dítětem, pocházející z roku 1694, zhotovená v Římě a požehnaná papežem Inocencem XII. Po svém požehnání byla vystavena 8 dní v italském Loretu, kde ji mohli poutníci veřejně uctít, a poté byla osobně knížetem Antonínem Floriánem z Lichtenštejna přenesena do Rumburku. Nejprve byla umístěna ve farním kostele, později v kostele klášterním, a konečně 15. září 1707 byla slavnostně přenesena do Lorety. Stejně jako v italské Loretě jsou i zde umístěny makety velkých votivních svící. Na levé straně je výklenek s dvířky zdobenými dřevořezbou na motivy zvěstování P. Marie. Pod novodobým oltářem je umístěna hrobka.
V roce 1771 byla instalována v malé věži loretánské kaple zvonková hra. Když se časem poškodila, byla prodána do Saska. Rumburská Loreta patří do komplexu několika staveb. Kolem Lorety byly v letech 1743–1749 postaveny ambity s křížovou cestou, které jsou zdobeny malbami motivovanými životem P. Marie. Dále do komplexu patří klášterní kostel sv. Vavřince a bývalý kapucínský klášter, kde je objekt městské knihovny.[24]
Nyní je Loreta kulturní památkou. Její obrázek je na Turistické známce č. 831.[25]
Další kostely a kaple
- Kapucínský kostel sv. Vavřince byl postaven v letech 1683–1690 na náklady knížete Antonína Floriána z Lichtenštejna. Vysvěcení kostela proběhlo 9. dubna 1690 sídelním biskupem Jaroslavem ze Šternberka.[26]
- Kostel sv. Bartoloměje
- Evangelický kostel sv. Jana Nepomuckého na Krásnolipské ulici, 2. srpna 2003 kostel vyhořel.[zdroj?]
- Pravoslavná kaple Stětí sv. Jana Křtitele na Strážném vršku (Strážáku)
- Hřbitovní kaple
- Křížová cesta na Strážném vršku
Další památky a zajímavosti
- Domy na náměstí s podloubím
- Šmilovského ulice (tzv. Ulička zvědavých)
- Rozhledna Dymník
- Městské muzeum (vlastivědné)
- Dům kultury Střelnice
Parky
- Park Rumburské vzpoury na místě bývalé klášterní zahrady
- Bývalý městský park v ulicích U parku a Okružní
- Bývalý park na Strážném vršku s letním kinem
Kultura
Ve městě je městská knihovna, Dům dětí a mládeže a farní charita.Dům kultury Střelnice
Po válce byly provedeny opravy a od 5. prosince 1945 budova sloužila ke schůzkám místní skupiny Svazu československé mládeže. V šedesátých letech prošla Střelnice rozsáhlou adaptací a od 28. října 1965 pak fungovala jako Dům kultury. V roce 2004 byla zahájena kompletní rekonstrukce podle projektu libereckého SIALu. Rekonstrukce trvala dva roky a vyžádala si investici ve výši cca 75 miliónů korun.
Muzeum
V Rumburku je od roku 1902 městské muzeum. Od roku 1945 do období socialismu se o ně staral Rudolf Demel, který je také autorem knihy Dějiny města Rumburka. Rekonstruováno a znovuotevřeno bylo roku 1998 pod vedením jeho dcery Barbory Hildebrandtové, ovšem jako pobočka Regionálního muzea v Děčíně. Dodnes čítá několik set regionálních exponátů, zejména obrazů, nábytku a oděvů. Pozoruhodná sbírka historického cínu severočeské provenience (zejména nádobí a chrámového nářadí) byla uloupena.Knihovna
Knihovna vznikla roku 1882 a byla umístěna na Střelnici. Po tomto stavu se knihovna několikrát stěhovala, naposledy a zatím definitivně roku 1994 do budovy bývalého kapucínského konviktu. Nyní se v knihovně nachází knihovnický systém Lanius a sama knihovna čítá 100000 svazků knih.[27]Náboženský život
Nynější stav věřících v Rumburku je velice nízký – jak vyplývá ze sčítání lidu:- bez vyznání – 5733 občanů
- římskokatolíci – 2 322 občanů
- evangelíci – 141 občanů
- husité – 121 občanů
- řeckokatolíci – 23 občanů
- pravoslavní – 23 občanů[4].
Rodáci a osobnosti
- Johann Christoph Kridel – varhaník a hudební skladatel (1672–1733)
- Robert Allason – zakladatel továrny na textil († 7. dubna 1724, Rumburk)
- Anton Salomon – průmyslník (1717–1793)
- Jacob Kolditz – houslař (1718–1796)
- Josef Anton Laske – houslař a výrobce hudebních nástrojů (1738–1805)
- Johann Nepomuk Fischer – oční lékař a profesor medicíny na Karlově univerzitě (29. května 1777, Rumburk – 17. října 1847, Praha)
- Josef Emanuel Fischer – průmyslník a přírodovědec (19. února 1787, Rumburk – 17. března 1866, Hetzendorf)
- Franz Xaver Chwatal – hudební skladatel (1808–1879)
- Franz Pfeifer – statkář a politik, poslanec zemského sněmu a Říšské rady (1832–1897)
- Anton Emanuel Schönbach – literární vědec (1848–1911)
- Wilhelm Ressel – spisovatel a básník (1852–1938)
- Eduard Pfeifer – novinář (1855–1929)
- Jakob Groh – grafik (1855–1917)
- Heinrich Pfeifer – vydavatel, tělovýchovný funkcionář a politik, poslanec zemského sněmu (1862–1936)
- Heinrich Bandler – hudebník (19. listopadu 1870, Rumburk – 8. června 1937, Hamburk)
- Rudolf Heine – stavební inženýr a poslanec Říšské rady (1877–1949)
- Hermann Fischer – hudební skladatel (4. ledna 1884, Rumburk – 6. července 1967
- Albin Hugo Liebisch – konstruktér motorky "Čechie-Böhmerland" (1888–1965)
- Bohumila Horáčková – akademická malířka (1905–1987)
- Rudolf Demel – historik, pracovník muzea (17. května 1905, Chomutov – 8. září 1974, Rumburk)
- Franz Palme – letecký lékař a vysokoškolský profesor (1907–1960)
- Rita Schober – romanistka a literární vědkyně (1918–2012)
- Helmut Baierl – spisovatel (1926–2005)
- Franz Fukarek – botanik a vysokoškolský profesor (1926–1996)
- Jiří Loewy – novinář, publicista a politik (1930–2004)
- Gerhard Fischer – klarinetista a učitel hudby (* 1938)
- Ralf Petersen – hudebník a hudební producent (* 1938)
- Jiří David – malíř, fotograf (* 1956)
- Antonín Střížek – malíř, fotograf (* 1959)
- Martin Pohl – rapper vystupující pod pseudonymem Řezník (1986)
- Anežka Drahotová - atletka, chodkyně (1995)
- JUDr. Alena Tibitanzlová - česká právnička, vyučující na Právnické fakultě Univerzity Karlovy (*1990)
Školy
Základní škola Tyršova sídlí v budově bývalé chlapecké měšťanské školy. Škola byla otevřena roku 1901. V době první světové války sloužila škola jako kasárna pro vojáky. 21. května 1918 na nádvoří této školy vypukla tzv. Rumburská vzpoura. Nakrátko v roce 1945 tuto budovu používal Sbor národní bezpečnosti.[30] Ředitelem školy je v současné době Mgr. Josef J. Růžička.
Základní škola U Nemocnice (tzv. Nová škola) byla vybudována v letech 1980–1984 pro nově vznikající panelové sídliště Podhájí. Ředitelkou je Ing. Romana Bušková.[31]
Základní škola Pastelka o. p. s. je soukromá základní škola se zaměřením na aktivní přeshraniční spolupráci s německou školou v Ebersbachu. Ředitelkou je Mgr. Anna Jindrová.
Střední a ostatní školy:
- Střední odborná škola mediální grafiky a polygrafie Rumburk, příspěvková organizace. Ředitel PaedDr. Bc. Svatopluk Kubeš - viz také Zámek Rumburk.
- Střední zdravotnická škola a Obchodní akademie Rumburk, příspěvkové organizace. Ředitel PaedDr. Bc. Milan Jirsák.
- Gymnázium Rumburk. Ředitelka Mgr. Lenka Laubrová. Ač je nad vstupním portálem napsáno, že bylo dokončeno roku 1908, bylo doopravdy dokončeno až v roce 1909.[32]
- LINGUA – jazyková škola. Ředitelka Mgr. Markéta Peroutková.
- Základní umělecká škola, Rumburk, Růžová – příspěvková organizace. Ředitel Mgr. Pavel Kacafírek.[33]
Sport
V roce 1946 vznikla spojením celků Pošta Rumburk a SK Rumburk tělovýchovná jednota. K té se v roce 1949 připojil ještě SK Horní Jindřichov. V 60. letech hrál fotbalový klub při TJ v krajské soutěži, což byla třetí nejvyšší soutěž. V sezoně 1988/89 unikl týmu o dva body postup do divize a v roce 1992 hrál I.A třídu.[34] V roce 1993 se fotbalový oddíl osamostatnil pod názvem FK Rumburk a v roce 2000 dochází k přejmenování podle generálního sponzora na FK MÜHL Rumburk. V současné době hraje I.A třídu[35].V rámci TJ Rumburk dnes působí oddíly ASPV, atletiky, basketbalu, cyklistiky, florbalu, horolezecký, jachtingu, ledního hokeje, tenisu a volejbalu. Oddíl cyklistiky je pořadatelem amatérského silničního závodu Tour de Zeleňák. Trasa závodu vede z Rumburka přes Jiříkov, Šluknov, Lipovou, Lobendavu, Dolní Poustevnu, Vilémov, Mikulášovice, Brtníky a Staré Křečany zpět do Rumburku a měří 56 km. 5. září 2009 se uskuteční již 25. ročník.
Dlouholetou tradici má v Rumburku i japonský úpolový sport judo. 1. ledna 1963 byl při TJ Rumburk založen oddíl, který se 10. prosince 1990 osamostatnil pod názvem Judoklub Rumburk. Ten působil až do roku 2007. Pokračovatelem tradice je JV JUDO Rumburk, který byl založen při DDM v roce 1995.
V roce 1982 byl uveden do provozu plavecký bazén. . Bazén je dlouhý 25 metrů, má šest drah a k dispozici je též třímetrový skokanský můstek, při něm je i dětský plavecký bazén. Je i možnost sauny.[36]
Ekonomika, obchod, průmysl
Rumburk má v současné době vlastní Průmyslovou zónu, ve které se nachází několik benzínek a továrna firmy Benteler. Nyní společnost VTP s. r. o. pracuje na projektu Podnikatelského centra Rumburk[37]
V Rumburku se nachází supermarkety Penny, Lidl, Tesco, Pramen a obchodní dům Lužan.
Zdravotnictví a sociální služby
V Rumburku je dobře vybudovaná síť zdravotnické péče. Poskytuje ji několik soukromých lékařů, poliklinika a nemocnice. Součástí nemocnice je Sanatorium Frankeinstein, které je situováno v Podhájí. Sociální služby poskytují: od roku 2001 Agentura Pondělí (http://www.agenturapondeli.cz/socialni-sluzby/socialni-rehabilitace/) v ulici 2. polské armády (pro osoby se zdravotním postižením) a farní charita.První nemocnice v Rumburku byla postavena roku 1854. Ne však na místě, kde stojí dnes, vedle bazénu, ale na místě dnešní Obchodní akademie. V roce 1928 se nemocnice přestěhovala na místo dnešní budovy. Stavba této budovy si vyžádala 9 250 000 korun.[38]
Sanatorium Frankeinstein bylo otevřeno 1. června 1901. Jako majitel byl uváděn Carl Dittrich z Krásné Lípy.[38]
1. ledna 1999 převzala oba objekty do správy 1. Zdravotní Rumburk. Dnes patří (objekty) pod Lužickou nemocnici.[38]
Doprava
- Související informace naleznete také v článku Doprava v Rumburku.
Turistika
Ve městě je mnoho památek, uvedených výše. Pro zdejší Loretu je vydána turistická známka. Městem prochází několik cyklotras (č. 3014 a 3042) a několik pěších turistických značených tras (žlutá a modrá), které turisty navádějí k zajímavým objektům ve městě a v okolí, zejména rozhledně na Dymníku a které mají mezi Horním Jindřichovem a Seifhennersdorfem návaznost na německé trasy.Pro zimní sporty slouží krátký lyžařský vlek na Strážném vrchu.
V Rumburku se nachází mnoho hotelů, například Lužan, U Lišáka, Faraon, Zelený Strom, Hvězda, ubytování nabízí i sportovní centrum Sportlife, restaurant na Dymníku, Camp Valdek a další.
Přírodní poměry
Geomorfologie
Rumburk leží v nadmořské výšce 387 m n. m. Z města je nejvýše položena místní část Poustka (410 m n. m.). Okolí Rumburka tvoří hřbety kopců Hrazeného (608 m), Partyzánského vrchu (543 m) nebo vyhaslých sopek Dymníku (515 m) a Vlčí horou (581 m). Celá tato část bývala také nazývaná Niederland (tedy Nizozemí).[4]Vodopis
Šluknovskou pahorkatinu z většiny odvodňuje Vilémovský potok, který se vlévá do říčky Sebnitz, která se vlévá do Labe pod Bad Schandau. Z přítoků Vilémovského potoka patří mezi významné Liščí, Mikulášovický a Luční potok. K dalšímu povodí Labe patří Spréva, která českým územím protéká východně od Jiříkova a pak u zničené osady Fukov. K jejím přítokům patří Jiříkovský nebo Rožanský potok. Rumburk přímo odvodňuje říčka Mandava, přítok Lužické Nisy.[4] Nejznámější vodní nádrž v Rumburku je rybník Racek, jenž slouží zároveň i jako rekreační oblast. Další nádrže jsou například rybník Pivčák, Antoňák, Tůň a největší nádrž přehrada v Rumburku, která se nachází nad městskou zástavbou pod Dymníkem.Počasí
Maximální teplota zaznamenaná na meteorologické stanici umístěné na budově městského úřadu byla zaznamenána 20. srpna 2012 15:31 UTC a to 33.7 °C. Naopak nejnižší byla -22.2 °C, naměřená 12. února 2012 v 02:58 UTCOdkazy
Reference
-
Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích k 1.1.2017. Praha. 28. dubna 2017. Dostupné online. [cit. 2017-05-04]
-
MELICHAR, Jaroslav. Vlastivěda Šluknovského výběžku pro školy a veřejnost. 1. vyd. Šluknov : Sdružení pro rozvoj Šluknovska, 2008. ISBN 978-80-254-1704-1. S. 203.
-
Volby do zastupitelstev obcí 20. 10. – 21. 10. 2006, Výsledky hlasování Rumburk [online]. Český statistický úřad, 2008, [cit. 2009-03-28]. Dostupné online.
-
Rumburk má už zase starostu, Sykáčka nahradil Trégr [online]. ČTK, [cit. 2012-06-28]. Dostupné online.
-
Tomáš Lígr: Nástin církevních dějin města Rumburk, seminární práce, Filosofická fakulta Univerzity Palackého, katedra historie, Olomouc, 2001, výňatek na webu farnosti
-
Vědecko-technický park Rumburk – Podnikatelské centrum Rumburk, web projektu společnosti Podnikatelské centrum Rumburk, VTP, s. r. o.
Literatura
- MAREK, Jindřich. Pod císařskou šibenicí. Cheb : Svět křídel, 2005. ISBN 80-86808-15-7.
- MYŠKOVÁ, Eva. Rumburská vzpoura. Ústí nad Labem : Severočeské nakladatelství, 1978.
- PÁLA, František. Vzpoura rumburská: vzpomínky očitého svědka na vzpouru českého zeměbraneckého pluku č. 7 z Plzně v květnu r. 1918, čtyři měsíce před osvobozením českého národa. Praha : Omladina, 1920.
- HOLUB, Ota. Vztyčte rudý!. Praha : Naše vojsko, 1975.
- SMETANA, Jan. Rumburk – město v českém Nizozemí. Rumburk : Město Rumburk, 1999. ISBN 80-238-4545-4.
- DEMEL, Rudolf. Dějiny města Rumburka. Rumburk : strojopis, 1968.
- STEINOVÁ, Nataša. Rumburská Loreta (čili marnost nad marnost). Rumburk : Nadace Loreta, 2000.
- NEČÁSEK, František. Rumburský skrojek pohádek, pověstí a příběhů. Liberec : Severočeské krajské nakladatelství, 1963.
Související články
Externí odkazy
- Galerie Rumburk ve Wikimedia Commons
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Rumburk ve Wikimedia Commons
- Slovníkové heslo Rumburk ve Wikislovníku
- Oficiální stránky města
- Neoficiální stránky města
- Historie Rumburka na webu ŘKF Rumburk
- Seznam úřadů pro okrsek Rumburk
- Web Rumburské farnosti
- Web Círve Evangelické v Rumburku
- Rumburk na estrankách
- Historie Lužických hor
- Nové oficiální stránky fotbalového klubu Rumburk
- Web Volejbalového klubu TJ Rumburk
- Restaurátorské práce na Loretě Rumburk
- Video z Rumburka
- DDM Rumburk
- Webkamera na náměstí
- ZUŠ Rumburk