Encyklopedie České republiky: Skoky

Základní informace
Skoky
Pohled na kostel a hostinec ve Skocích
Charakter sídla	samota
Počet obyvatel	0 (2011)
Domů	1
Lokalita
PSČ	364 71
Součást obce	Žlutice
Okres	Karlovy Vary
Katastrální území	Skoky u Žlutic (4,01 km²)
Zeměpisné souřadnice	50°5′44″ s. š., 13°5′50″ v. d.
Skoky
Další údaje
Kód části obce	197742
multimediální obsah na Commons
Zdroje k infoboxu a částem obce. Některá data mohou pocházet z datové položky.

Skoky, dříve také Mariánské Skoky (německy Mariastock), jsou bývalá ves, součást města Žlutice nad žlutickou přehradní nádrží. Do dnešní doby se zachovaly pouze zbytky bývalého hostince a zejména barokní poutní kostel Navštívení Panny Marie, který je poměrně poškozený četnými loupežemi. Zdejší poutní obraz Panny Marie dal vzniknout známému úsloví „Panenko Skákavá!“. V roce 2011 zde trvale nikdo nežil.^[1]

Obsah

1 Historie
- 1.1 Skoky po odsunu německých obyvatel
2 Skoky jako poutní místo
- 2.1 Poutní kostel Navštívení Panny Marie
3 Současnost
4 Skoky v kultuře
5 Reference
6 Externí odkazy

Historie

Obec Skoky na mapě stabilního katastru z roku 1841

První písemné zmínky o Skocích se objevují v roce 1513,^[zdroj?] kdy Egedius ze Štampachu daroval ves Skoky a tři selské dvory v Teleči své manželce Uršule, roz. z Reitenbachu, s tím, že po její smrti připadnou do vlastnictví faře v Lukách. V roce 1557 získal Skoky hrabě Šlik a to jako součást nedalekého statku Údrč. Hrabě Šlik tento majetek rozdělil na dvě části. Ta část, která obsahovala Skoky, byla společně s Údrčí následně prodána Jáchymu Libštejnskému z Kolovrat. V té době patřily Skoky k údrčské faře, která byla protestantská a tím byla ovlivněna i víra poddaných.
V roce 1623 však koupil statek Údrč horlivý katolík a protireformní komisař Severin Thalo z Horštejna,který své poddané opět rekatolizoval. 16. června 1629 byl statek prodán Juliovi Jindřichovi, vévodovi sasko-lauenburskému, který je připojil ke svému toužimskému panství. V této době (roku 1652) žilo ve vsi 52 poddaných. V letech 1689–1789 patřilo panství markrabatům z Baden-Badenu. Poté panství jako odúmrť připadlo na královskou komoru, která ho roku 1791 rozparcelovala a propachtovala. Zbytek údrčského statku s patronátním právem ku skokovskému kostelu tady následně vlastnilo postupně mnoho majitelů. Počet obyvatel Skoků počal vzrůstat; v roce 1869 měli 23 domů a 126 obyvatel. V roce 1900 měli již 27 domů a 144 obyvatel a v roce 1945 28 domů a 134 obyvatel. V obci byly také dva hostince, fara, škola i obchod. Dokonce zde působil spolek dobrovolných hasičů a Svaz venkovské mládeže.

Skoky po odsunu německých obyvatel

Místní studna, ve které tragicky zahynula poslední obyvatelka Skoků

Po roku 1945 však nastal odsun německé většiny obyvatel a část zdejších statků osídlili dosídlenci z východního Slovenska. Ve Skocích tak zůstalo pouze 18 obydlených domů a 43 obyvatel. Někteří z nich však Skoky opustili poté, co odmítli vstoupit do JZD. Jejich majetky a později i majetek krachujícího JZD převzaly státní statky. Obec se již nikdy nepovedlo znovu plně osídlit a opuštěné domy tak byly poté postupně strženy. V roce 1950 byla po internaci řeholníků opuštěna i zdejší fara. Farnost s kostelem pak spravoval žlutický římskokatolický farní úřad. Pro velmi nízký počet obyvatel byla obec 1. června 1957 zrušena a připojena k Ratiboři, s kterou následně byla v roce 1960 připojena ke Žluticím, jejichž součást je dodnes. V roce 1961 žilo ve Skocích již jen posledních 16 obyvatel. Definitivním koncem pro Skoky byla roku 1968 výstavba žlutické nádrže na pitnou vodu. Skoky tím byly zcela odříznuty od okolního světa a zbylí obyvatelé kromě jedné paní byli vystěhováni do okolních obcí. Zbytek vesnice kromě hostince (čp. 21), jedné stodoly, hřbitova, kapličky a kostela byl armádou srovnán se zemí. Poté, co roku 1982 zemřela i poslední obyvatelka, byl osud Skoků zpečetěn. Zbylé budovy ve vesnici začaly chátrat a začala je pohlcovat okolní příroda.

Skoky jako poutní místo

Pohled na přední část interiéru

Po roce 1717 ve Skocích vzniklo u kaple mariánské poutní místo, které navštěvovalo až 40 000 poutníků ročně. K útlumu poutí došlo za vlády císaře Josefa II., během světových válek a po roce 1950. Po roce 1990 však dochází ke znovuoživování poutní tradice.

Poutní kostel Navštívení Panny Marie

Poutní kostel Navštívení Panny Marie je jedinou zachovalejší stavbou ve Skocích. Kostel je barokní novostavbou z let 1736–1748, od stavitele Johanna Schmieda z Útviny. Jedná se o jednolodní obdélnou stavbu s postranními výběžky, sloužícími jako sakristie. V přední části kostela se nachází monumentální dvouvěžové hlavní průčelí. Vnitřní zařízení kostela původně tvořil atypický rokokový hlavní oltář baldachýnového typu, uzpůsobený pro poutní provoz a uctívání zdejšího obrazu Panny Marie Pomocné, z doby kolem roku 1760, jehož autorem je toužimský malíř Johann Wolfgang Richter. Za volně stojícím oltářem byl umístěn obrazový oltář koncipovaný jako symbolická nebesa s kulisovitě řazenými dřevěnými stěnami se svatozáří, oblaky, sochami andělů a holubicí Ducha svatého, který na místě stojí dodnes. V zadní stěně oltářního stolu se nachází třináct otvorů patrně pro vkládání zásuvek s drobnými devocionáliemi poutníků k jejich „posvěcení“.

Současnost

Současný stav Skoků

O obnovu tohoto poutního místa se v současnosti stará spolek Pod střechou za podpory finančních dárců. V letech 2006 a 2010 byla díky darům a dotacím Karlovarského kraje provedena nejnutnější oprava věžních bání, které byly poničeny zloději, a sanktusníku. V roce 2010 byla otevřena 58 km dlouhá mariánská poutní trasa Skokovská stezka z kláštera v Teplé. V průběhu roku je kostel nepravidelně zpřístupňován, během poutní sezóny v červenci a srpnu zpravidla denně. Zejména během léta se zde pořádají církevní a kulturní akce.

Skoky v kultuře

Pohlednice skoků kolem roku 1930

Slávu poutního místa dokládá zlidovělé úsloví Panenko Skákavá!. V 18. a 19. století vznikala řada kopií zdejšího zázračného obrazu a Skoky byly zobrazovány na devoční grafice. Kostel ve Skocích se stal inspirací Petru Linhartovi pro jeho píseň Maria Stock.

Reference

Český statistický úřad. Statistický lexikon obcí České republiky 2013. Praha : Český statistický úřad, 2013. 900 s. Dostupné online. ISBN 978-80-250-2394-5. S. 277.

Skoky