Šumava Böhmerwald Bayerischer Wald |
|
![]() Chalupská slať |
|
Nejvyšší bod | Großer Arber (1 456 m n. m.) |
---|---|
Délka | 190 km |
Nadřazená jednotka | Šumavská hornatina |
Sousední jednotky |
Franská Alba, Bodenwöhrer Bucht, Všerubská vrchovina, Švihovská vrchovina, Šumavské podhůří, Oberösterreichisches Alpenvorland, Niederbayerisches Hügelland |
Podřazené jednotky |
Šumavské pláně, Železnorudská hornatina, Trojmezenská hornatina, Boubínská hornatina, Želnavská hornatina, Vltavická brázda |
Světadíl | Evropa |
Stát | ![]() ![]() ![]() |
![]() Česká část Šumavy |
|
Povodí | Labe (Vltava), Dunaj |
Souřadnice | 49°0′ s. š., 13°30′ v. d. |
Pohořím prochází hlavní evropské rozvodí mezi Severním a Černým mořem. Jižní strana pohoří je podstatně příkřejší než severní, česká. Na území Šumavy se nachází mimo jiné Lipenská přehrada.
Obsah
- 1 Původ jména a jiné názvy
- 2 Geologické poměry
- 3 Reliéf
- 4 Nejznámější šumavské hory
- 5 Podnebí
- 6 Vodstvo
- 6.1 Seznam šumavských ledovcových jezer
- 7 Ochrana životního prostředí
- 8 Západočeská Šumava
- 9 Průmysl
- 10 Odkazy
- 10.1 Reference
- 10.2 Související články
- 10.3 Externí odkazy
Původ jména a jiné názvy
První historicky doložený název pro toto pohoří je keltský název Gabreta (Pohoří kozorohů), který uvedl v názvu pro zdejší les ve své mapě Klaudios Ptolemaios (hule Gabreta). V Čechách se pohoří označovalo za les: silva (Kosmas) či Bavorský les (Dalimilova kronika). Jméno Šumava patrně jako první použil Antonio Bonfini v roce 1565[zdroj?] ve svém latinsky psaném díle Rerum Hungaricum decades, v 17. století toto pojmenování užívali i další autoři: Pavel Stránský, Bohuslav Balbín. Název Šumava pochází od praslovanského slova šuma, což znamená hvozd, hustý les.[1]Německá (nikoli rakouská) strana bývá někdy také nazývána Bavorský les (Bayerischer Wald), popř. Zadní bavorský les (Hinterer Bayerischer Wald). Přední Bavorský les (Vorderer Bayerischer Wald), jehož součástí je křemenný val Pfahl, leží o něco jižněji v německém vnitrozemí, od Šumavy je oddělen údolím řeky Řezná. Jeho nejvyšším bodem je vrchol Einödriegel (1121 m). Až k hranici nicméně sahá Národní park Bavorský les (Nationalpark Bayerischer Wald) a Přírodní park Horní Bavorský les (Naturpark Oberer Bayerischer Wald).
Geologické poměry
Šumava je jedním z nejstarších pohoří Evropy, tvoří ji horniny předprvohorního až prvohorního původu (žuly, ruly, svory, migmatity, granulity, vápence…). Geologicky patří Šumava spolu s Novohradskými horami a svými podhůřími moldanubiku, a to jeho šumavské větvi. Na severu tvoří hranici šumavského moldanubika středočeský pluton, na východě jižní cíp Třeboňské pánve, severovýchodní hranice je vedena konvenčně zhruba osou Českobudějovické pánve. Hranice na JZ běží podél drobnějších masívů moldanubického plutonu na Šumavě a kryje se zhruba se státní hranicí. Přirozeným rozhraním by mohl být šumavský zlom, probíhající ve směru SZ – JV jihozápadně od vrcholové části Šumavy již mimo území České republiky patrně související s šumavským hlubinným zlomem indikovaným geofyzikálně.[2]V metamorfitech šumavského moldanubika lze vyčlenit dvě série hornin, které se liší svým horninovým obsahem. Jsou to série jednotvárná a pestrá. Někdy bývá odlišována ještě svorová série Královského hvozdu,[3] ale ta představuje jen úseky slaběji metamorfované a nikoli stratigraficky mladší.[2]
Jednotvárná série buduje převážnou část šumavského moldanubika – vyskytuje se v okolí Kašperských Hor, Volyně, Vimperka, Volar, Prachatic a Českého Krumlova.[4] Je tvořena plagioklasovými pararulami, mnohde charakterizovanými střídáním břidličnatých a masívních typů hornin v malých mocnostech (cm a desítky cm). Má charakter monotónních klastických sedimentů hlubokého moře. Hlavními horninami jednotvárné série jsou biotiticko-plagioklasové a sillimaniticko-biotitické pararuly a migmatity, v menší míře muskoviticko-biotitické pararuly a dvojslídné svory. Pararuly si zachovaly sedimentární texturu (představuje původní střídání pelitů a psamitů). Charakteristickým minerálem značné části migmatitizovaných hornin je cordierit.[2]
Modravské údolí
Horniny jednotvárné série jsou považovány za starší, horniny pestré série za stratigraficky mladší. Pestrá série bývá rozdělována na spodní část s granulity a svrchní s karbonáty a grafitickými horninami. Nejpravděpodobnější stáří výchozích vulkano-sedimentárních sérií metamorfitů moldanubika je nejméně středně proterozoické. Lze najít a prokázat nejméně dvě stádia metamorfních přeměn: metamorfóza dalradského typu (kadomská) a metamorfóza typu Abukuma (hercynská).
Moldanubický pluton, který je nejrozsáhlejším hercynským komplexem vyvřelých hornin v Českém masívu, má své hlavním centrum v rakouském Waldviertelu a na českém území jej tvoří několik masivů: prášilský, vyderský, masiv Plechého, masiv Želnavské hornatiny a lipenský. Hlavními horninami šumavské větve moldanubického plutonu jsou diority a křemenné diority, durbachity, porfyrický biotitický granit typu Weinsberg, freistadtský granodiorit a dvojslídný granit eisgarnský. Na hercynský plutonismus jsou vázána geneticky nebo alespoň prostorově rudná ložiska barevných a vzácných kovů (mj. zlato).[2]
Reliéf
- Související informace naleznete také v článku Geomorfologické členění Šumavské hornatiny.
Hartmanice na hranici Šumavského podhůří a Šumavy
Pohled z rozhledny Libín na Boubín
Pohled na Velký a Malý Roklan
Skiareál na Šumavě
Krajina Kašperské vrchoviny
Šumava je nejvyšší částí Šumavské hornatiny. Délka protáhlého pohoří orientovaného SZ – JV činí 190 km, přičemž jako jeho přirozená hranice je bráno údolí Chodské Úhlavy na SZ a Vyšebrodský průsmyk na JV. V nejširším místě měří pás pohoří asi 45 km. Na severozápadě navazuje na Šumavu Český les, na východě její podhůří hraničí s Novohradskými horami. Šumava má charakter ploché hornatiny s poměrně příkrými jihozápadními svahy na bavorské straně, zatímco severovýchodní svahy na české straně pozvolna přecházejí do Šumavského podhůří. V oblasti nejvyššího vyzdvižení tektonické klenby porušené mladšími kernými pohyby tvoří Šumava trupové pohoří s rozsáhlými zbytky zarovnaných povrchů na náhorních plošinách a širokých hřbetech. Na rozdíl od tohoto jádra, k němuž dosud nedospěla zpětná eroze vodních toků, jsou svažující se okraje Šumavy rozčleněny hlubokými údolími a kaňony − Bílá strž, Křemelná, Vydra, Čertova stráň na Boubínském potoce, Čertova stěna na Vltavě. Pohoří je kryto mocnými čtvrtohorními zvětralinami s četnými tvary periglaciální a místy též glaciální modelace. Geomorfologický celek Šumava má na české straně rozlohu 1671 km2, střední výšku 921,5 m n. m. a střední sklon svahů 7° 58'.[5] Člení se do 6 geomorfologických podcelků: Šumavské pláně, Železnorudská hornatina, Trojmezenská hornatina, Boubínská hornatina, Želnavská hornatina a Vltavická brázda.
Kompletní geomorfologické členění české části Šumavy uvádí následující tabulka[6]:
Nejznámější šumavské hory
Velký Javor (1456 m n. m.)
|
|
|
Největší prominenci ze všech šumavských hor mají Velký Javor (1031 m), Plechý (508 m), Roklan (496 m), Knížecí stolec (434 m), Schwarzriegel (389 m), Boubín (368 m), Hochficht (315 m) a Jezerní hora (308 m).[7] Další nejprominentnější hory obsahuje Seznam vrcholů na Šumavě podle prominence.
Podnebí
V oblasti Šumavy se průměrné roční teploty pohybují v závislosti na nadmořské výšce od 6 °C (v 750 m n. m.) do 3 °C (ve 1200–1300 m n. m.). Výjimku tvoří některé inverzní lokality – např. údolí Vltavy od Horní Vltavice až k Lipnu a lokality v oblasti Plání (Jezerní slať, Horská Kvilda, slatě jihozápadně od Modravy). Průměrná roční teplota oblasti Jezerní slatě tak činí pouhé 2 °C a absolutní šumavské minimum ze stejného místa činí −41,6 °C (1987). Teplotní maximum bylo zaznamenáno ve Vyšším Brodě a činilo 36,8 °C (1983).Relativní vlhkost vzduchu se pohybuje v průměru kolem 80 %. Po celý rok převládá západní až jihozápadní směr větru. Na jaře se občas vyskytuje severní a na podzim také jižní směr proudění.
V nejvíce exponovaných místech vrcholů hor na hraničním hřebenu dosahují roční úhrny srážek až 1600 mm. Nejnižší úhrn srážek 800–900 mm mají severovýchodní okraje pohoří.
Vodstvo
Černé jezero
Specifickým jevem jsou na Šumavě přirozená ledovcová jezera, která se vyskytují v nadmořské výšce kolem 1000 m.
Seznam šumavských ledovcových jezer
Ochrana životního prostředí
- Související informace naleznete také v článcích Národní park Šumava, Nationalpark Bayerischer Wald, Chráněná krajinná oblast Šumava a Přírodní park Horní Bavorský les.
Národní park Šumava a NP Bavorský les (tmavší zelená) a CHKO Šumava (světlejší zelená)
Na české straně byla v roce 1963 zřízena Chráněná krajinná oblast Šumava. Její nejvzácnější partie, pro které byl schválen přísnější režim ochrany, se v roce 1991 staly národním parkem (69 030 ha), ze zbytku původní CHKO se zároveň v podstatě stalo ochranné pásmo nového národního parku s rozlohou 94 448 ha se zvláštním statusem mezi českými CHKO. Na německé straně byl roku 1970 vyhlášen Národní park Bavorský les.
Od roku 1990 je také území Šumavy o rozloze 167 000 ha chráněno jako Biosférická rezervace UNESCO. Šumava je také významné ptačí území (163 000 ha) a ptačí oblast.
Západočeská Šumava
Průmysl
Les poškozený kůrovcem a paseky po následné těžbě
Odkazy
Reference
-
LUTTERER, Ivan; ŠRÁMEK, Rudolf. Zeměpisná jména v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Havlíčkův Brod : nakladatelství Tobiáš, 1997. ISBN 80-85808-50-1. Kapitola Šumava, s. 253. (čeština)
-
KOČÁREK, Eduard st.. Šumava. Praha : Baset, 2003. ISBN 80-7340-021-9. Kapitola Geologie a petrologie Šumavy, s. 123-124.
-
BALATKA, Břetislav; KALVODA, Jan. Geomorfologické členění reliéfu Čech. Kartografie Praha, 2006. ISBN 80-7011-913-6.
-
ANDĚRA, Miloš a Petr ZAVŘEL. Šumava: příroda, historie, život. Vyd. 1. Praha: Baset, 2003, 800 s. ISBN 80-7340-021-9.
-
NYKLES, František a Petr MAZNÝ. Tajemství šumavských vod. Vyd. 1. Plzeň: Starý most s.r.o., 2015, 212 s. ISBN 978-80-87338-55-1.
-
MAZNÝ, Petr, Marita HALLER a Petr FLACHS. Šumavská nej..: rekordy a unikáty Šumavy a Bavorského lesa. Vyd. 1. Plzeň: Starý most s.r.o., 2012, 158 s. ISBN 978-80-87338-22-3.
Související články
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Šumava ve Wikimedia Commons
Slovníkové heslo Šumava ve Wikislovníku
- Šumava a Pošumaví
- Šumava - tipy na výlet
- Informační server ŠumavaNet.CZ
- Šumava - web cestovního ruchu
- Internetový magazín Šumavy - vydává Šumavská renesance o.s.
- Poznejte skrytá místa Šumavy s cykloprůvodcem
- NP Šumava
- Aktuální počasí a webkamery na Šumavě
- Výukové materiály o společných česko-německých dějinách Šumavy (www.onlinemodule.eu) cz/de
- Turistické informace a fotografie ze Šumavy
- Tipy na výlety na Šumavě – výlety vhodné pro rodiny s dětmi
- Stará Šumava - historie Modravských plání