Šumavské pláně


Šumavské pláně
Plochý povrch Šumavských plání: Jezerní slať, v pozadí Sokol
Plochý povrch Šumavských plání: Jezerní slať, v pozadí Sokol
Nejvyšší bod Blatný vrch (1376 m n. m.)
Rozloha 670 km²
Nadřazená jednotka Šumava
Podřazené
jednotky		 Kochánovské pláně, Kvildské pláně, Javornická hornatina, Svojšská hornatina, Knížecí pláně
Světadíl Evropa
Stát Česká republika, Německo
Horniny rula, granodiorit, žula
Povodí Vltava, Dunaj
Šumavské pláně jsou geomorfologický podcelek ve střední části Šumavy. Rozprostírají se na ploše 670 km² (jsou tak nejrozsáhlejším geomorfologickým podcelkem Šumavy a zabírají 40 % její celkové rozlohy) a mají průměrnou nadmořskou výšku 980 m.[1] Na západě sousedí s Železnorudskou hornatinou, na severu se Svatoborskou a Vimperskou vrchovinou, na východě s Boubínskou hornatinou, Vltavickou brázdou a Trojmezenskou hornatinou. Mají charakter ploché hornatiny – zarovnaný povrch zabírající plochu asi 450 km²[2] se zde zachoval díky tomu, že sem dosud nepostoupila eroze vodních toků. Do neobvyklé výškové polohy (nad 1000 m n. m.) byl vysunut vrásno-zlomovými pohyby. Nad popsaný peneplén vyčnívají do výše přes 1200 m oblé vrcholky – suky, odlehlíky. Údolí jsou zde většinou mělká a otevřená, často vyplněná rašeliništi. Více rozčleněn je pouze severní okraj plání – především Svojšská hornatina, kterou rozčleňují kaňony Vydry a Křemelné.

Obsah

  • 1 Geologická stavba
  • 2 Geomorfologické okrsky
  • 3 Nejvyšší vrcholy
  • 4 Vodstvo
  • 5 Související články
  • 6 Reference

Geologická stavba

Šumavské pláně jsou tvořeny z injikovaných rul moldanubika s proniky granodioritů a žul moldanubického plutonu.

Geomorfologické okrsky

Pláně se člení na pět geomorfologických okrsků:
Podrobné geomorfologické členění uvádí následující tabulka[3]:
ŠUMAVSKÉ
PLÁNĚ
 Javorensko-vysocký hřbet (Javorná, 1090 m)
Zhůřské pláně (Nad Šmauzy, 1068 m)
Prášilské pláně (Poledník, 1315 m)
Modravské pláně (Tetřev, 1260 m)
Roklanské pláně (Blatný vrch, 1376 m)
nečlení se (Javorník, 1066 m)
nečlení se (Huťská hora, 1187 m)
Lipecké pláně (Výška, 1117 m)
Novosvětské pláně (Obrovec, 1164 m)
Stráženské pláně (Žlíbský vrch, 1133 m)
nečlení se (Debrník, 1336 m)
nečlení se (Jezerní hora, 1343 m)
Můstecký hřbet (Můstek 1234 m)
Prenetský hřbet (Prenet, 1071 m)
Hojsovostrážská hornatina (Můstek Z I, 1002 m)
Radvanovická vrchovina (Žlebský kopec, 1080 m)
Stráženská kotlina (850 m)
Stožecká kotlina (850 m)
Plešský hřbet (Plechý, 1378 m)
Jelenská vrchovina (Jelenská hora, 1068 m)
nečlení se (Šešovec, 899 m)
Výtoňská hornatina (Vítkův kámen, 1035 m)
Pasečenská kotlina (830 m)
Hraničenská vrchovina (Mezileský vrch, 884 m)
Lipenská vrchovina (Kaliště, 993 m)
Loučovická hornatina (Hvězdná, 1012 m)
nečlení se (Boubín, 1362 m)
nečlení se (Kupa, 1044 m)
Chlumská hornatina (Knížecí stolec, 1236 m)
Špičácká část (Špičák, 1221 m)
Skalinská hornatina (1040 m)
Arnoštovká pahorkatina (920 m)
nečlení se (846 m)
nečlení se (790 m)

Nejvyšší vrcholy

Celkem je v tomto geomorfologickém podcelku 83 tisícovek, nejvíce ze všech v České republice. Nejvyššími vrcholy jednotlivých okrsků jsou:
Dalšími výraznými horami Šumavských plání jsou Křemelná, Poledník, Sokol (též Antýgl) nebo Stráž.

Vodstvo

Šumavské pláně odvodňují zdrojnice Otavy – Vydra a Křemelná, horní Volyňka a horní Vltava. Malou pohraniční část území odvodňují přítoky Řezné (Regen) do Dunaje.

Související články

Reference

  • DEMEK, Jaromír, a kolektiv. Zeměpisný lexikon ČSR. Hory a nížiny. Brno : Academia, 1987.
  • BALATKA, Břetislav; KALVODA, Jan. Geomorfologické členění reliéfu Čech. Kartografie Praha, 2006. ISBN 80-7011-913-6.
  • FORMÁNEK, Tomáš. Tisícovky Čech, Moravy, Slezska. [s.l.] : Jerome, 2003. ISBN 80-903266-0-9. (česky)
Štítky: ,