Trojmezenská hornatina

Trojmezenská hornatina
Hlavní hřeben Trojmezenské vrchoviny: Smrčina ze svahu Plechého
Nejvyšší bod	Plechý (1 378 m n. m.)
Rozloha	360 km²
Nadřazená jednotka	Šumava
Sousední jednotky	Šumavské pláně, Vltavická brázda, Českokrumlovská vrchovina
Podřazené jednotky	Stožecká hornatina, Plešská hornatina, Stožecká kotlina, Novopecká kotlina, Vítkokamenská hornatina, Výtoňská kotlina, Lučská hornatina
Světadíl	Evropa
Stát	Česká republika, Německo, Rakousko
Horniny	rula, granodiorit, žula
Povodí	Vltava

Trojmezenská hornatina je geomorfologický podcelek na jihovýchodním okraji Šumavy. Rozprostírá se na ploše 360 km² (je tak druhým nejrozsáhlejším geomorfologickým podcelkem Šumavy) a má průměrnou nadmořskou výšku 856 m. Na západě sousedí s Šumavskými pláněmi, na severu s Vltavickou brázdou, na východě s Českokrumlovskou vrchovinou. Hornatina je vrásno-zlomového původu a je tvořena hlavním podélným hřbetem směru SZ – JV, který je příčným zprohýbáním rozdělen na samostatné horské masívy a kotliny. Ve vrcholových partiích jsou četné skalní útvary vzniklé periglaciálním a glaciálním zvětráváním (Třístoličník, Perník, Koňský vrch, V pařezí, Vyklestilka, Luč).

Obsah

• 1 Geologická stavba
• 2 Nejvyšší vrcholy
• 3 Geomorfologické okrsky
• 4 Reference
• 5 Související články

Geologická stavba

Trojmezenská hornatina je tvořena z biotitických rul moldanubika, z biotitického granodioritu a dvojslídných granodioritů a žul moldanubického plutonu.

Nejvyšší vrcholy

Plechý (1378 m) Nad Rakouskou loukou (1373 m) Trojmezná (1361 m) Vysoký hřeben (1341 m) Smrčina (1338 m) Hochstein (1332 m) Třístoličník (1311 m) Hraničník (1282 m) Studničná (1160 m)

V pařezí (1146 m) Kopka (1119 m) Žlebský kopec (1080 m) Jelenská hora (1068 m) Stožec (1065 m) Perník (1049 m) Hvozd (1047 m) Vítkův kámen (1035 m)

Koňský vrch (1026 m) Kapraď (1026 m) Svatý Tomáš (1026 m) Radvanovický hřbet (1024 m) Špičák (1021 m) Medvědí vrch (1017 m) Hvězdná (1012 m) Velký Plešný (1010 m)

Geomorfologické okrsky

Hornatina se člení na sedm geomorfologických okrsků:

• Stožecká hornatina
• Plešská hornatina
• Novopecká kotlina
• Vítkokamenská hornatina
• Lučská hornatina

Podrobné geomorfologické členění uvádí následující tabulka^[1]:

Geomorfologické členění Šumavy
ČESKÁ VYSOČINA • Šumavská subprovincie • Šumavská hornatina
ŠUMAVSKÉ PLÁNĚ	Kochánovské pláně	Javorensko-vysocký hřbet (Javorná, 1090 m) Zhůřské pláně (Nad Šmauzy, 1068 m)
	Kvildské pláně	Prášilské pláně (Poledník, 1315 m) Modravské pláně (Tetřev, 1260 m) Roklanské pláně (Blatný vrch, 1376 m)
	Javornická hornatina	nečlení se (Javorník, 1066 m)
	Svojšská hornatina	nečlení se (Huťská hora, 1187 m)
	Knížecí pláně	Lipecké pláně (Výška, 1117 m) Novosvětské pláně (Obrovec, 1164 m) Stráženské pláně (Žlíbský vrch, 1133 m)
ŽELEZNORUDSKÁ HORNATINA	Debrnická hornatina	nečlení se (Debrník, 1336 m)
	Královský hvozd	nečlení se (Jezerní hora, 1343 m)
	Pancířský hřbet	Můstecký hřbet (Můstek 1234 m) Prenetský hřbet (Prenet, 1071 m) Hojsovostrážská hornatina (Můstek Z I, 1002 m)
TROJMEZENSKÁ HORNATINA	Stožecká hornatina	Radvanovická vrchovina (Žlebský kopec, 1080 m) Stráženská kotlina (850 m) Stožecká kotlina (850 m)
	Plešská hornatina	Plešský hřbet (Plechý, 1378 m) Jelenská vrchovina (Jelenská hora, 1068 m)
	Novopecká kotlina	nečlení se (Šešovec, 899 m)
	Vítkovokamenská hornatina	Výtoňská hornatina (Vítkův kámen, 1035 m) Pasečenská kotlina (830 m) Hraničenská vrchovina (Mezileský vrch, 884 m)
	Lučská hornatina	Lipenská vrchovina (Kaliště, 993 m) Loučovická hornatina (Hvězdná, 1012 m)
BOUBÍNSKÁ HORNATINA	Boubínský hřbet	nečlení se (Boubín, 1362 m)
	Včelenská hornatina	nečlení se (Kupa, 1044 m)
ŽELNAVSKÁ HORNATINA	Knížecí hornatina	Chlumská hornatina (Knížecí stolec, 1236 m) Špičácká část (Špičák, 1221 m)
	Křišťanovská vrchovina	Skalinská hornatina (1040 m) Arnoštovká pahorkatina (920 m)
VLTAVICKÁ BRÁZDA	Hornovltavická brázda	nečlení se (846 m)
	Dolnovltavická brázda	nečlení se (790 m)
PROVINCIE • Subprovincie • Oblast / Celek / PODCELEK • Okrsek • Podokrsek • (vrchol)

Reference

1. BALATKA, Břetislav; KALVODA, Jan. Geomorfologické členění reliéfu Čech. Kartografie Praha, 2006. ISBN 80-7011-913-6.

Související články

• Národní park Šumava
• CHKO Šumava
• Přírodní park Vyšebrodsko
• Geomorfologické členění Šumavy