Pobělohorské konfiskace

Pobělohorské konfiskace byl proces vyvlastnění velkého množství majetku, zejména české šlechty, ze strany habsburského panovníka Ferdinanda II. poté, co čeští stavové prohráli České stavovské povstání, zejména po prohrané bitvě na Bílé hoře v roce 1620.

Obsah

  • 1 Průběh
  • 2 Odkazy
    • 2.1 Reference
    • 2.2 Literatura
    • 2.3 Související články

Průběh

Konfiskace se prováděly už během válečného tažení. Ferdinand II. vydal 6. srpna 1619 dekret, jímž nařizoval konfiskaci statků českých stavů k úhradě válečných výloh. 12. prosince 1621 pak vydal císař dekret, kterým byla zřízena exekuční a konfiskační komise (odsoudila mj. též k smrti vůdce stavovského povstání). Celkem odsoudila 680 osob, 166 z nich ke ztrátě veškerého jmění.
Dále šlo o částečné konfiskace majetku, odsuzování k lennímu poměru a k peněžitým trestům. Konfiskace se týkala 115 panství a statků a 93 domů a jistin. Soudobé odhady uváděly souhrnnou hodnotu konfiskovaného majetku 30 milionů zlatých. Královská pokladna si ponechala statky v hodnotě 25,5 milionu zlatých, zbytek v hodnotě 4,5 milionu zlatých byl rozdán katolickým rodům (většinou nečeského původu) a katolické církvi (asi 1 000 000 zlatých). Štědře byli podpořeni také jezuité, kteří dostali 211 562 zlatých.[1]

Odkazy

Reference

  1. http://www.literarky.cz/politika/domaci/8897-cirkevni-majetek-anbila-hora

Literatura

  • KUKLÍK, Jan. Konfiskace, pozemkové reformy a vyvlastnění v československých dějinách 20. století. Praha: Auditorium, 2011, 114 s. ISBN 978-80-87284-25-4.

Související články