Herulové byli východogermánský kmen, pocházející zřejmě z jižní Skandinávie. Přibližně na začátku 3. století n. l. opustili Jutsko a rozdělili se na dvě skupiny, tzv. západní Heruly a větší část Herulů putující na východ. Tito východní se usadili na pobřeží Černého moře a postupně se sblížili s Ostrogóty. Byli součástí Hunské říše a bojovali na její straně v bitvě na Katalaunských polích. V 5. století sídlili na území jihozápadního Slovenska, a v přilehlých oblastech Rakouska, Maďarska a Moravy, kde nejdříve uplatňovali svoji převahu nad Langobardy, ale posléze od nich byli poraženi. Část Herulů se potom vydala zpět do Skandinávie, a část se smísila s obyvatelstvem okolních zemí.[1]
Obsah
-
1 Historie
-
1.1 Západní Herulové
-
1.2 Herulové na východě
-
-
2
Reference
Historie
Západní Herulové
Herulové putující na západ roku 287 zaútočili od moře na římskou provincii Galie, ale byli poraženi císařem Maximianem[2]. Západní říše je zmíněna v roce 289 u ústí Rýna[zdroj?]. Zajatí Herulové byli usazeni v Porýní a vstupovali do římských vojenských služeb. Herulové na západě plenili oblasti Galie a Hispánie do 5. století, ale na počátku 6. století mizí z historie.[2]Herulové na východě
V roce 267 úspěšně zaútočili na Byzantion, ale o 2 roky později byli poraženi v bitvě u Niše, tím byla zničena jejich východní říše. Ve 4. století se dostali do područí Ostrogótů, později spolu s Ostrogóty do područí Hunů. Po pádu hunské říše v roce 454 založili království na jižním Slovensku, které však brzy zaniklo. Část Herulů se poté spojila s Langobardy, někteří hledali útočiště u Gepidů. V druhé polovině 5. století se herulští bojovníci usadili v Itálii a Rakousku, ale jejich moc brzy zlomil Theodorich Veliký. Okolo roku 550 Herulové definitivně mizí z historických záznamů.Podle Prokopia se část Herulů vrátila do Skandinávie, kde se usadili poblíž Gétů. Prameny také vypovídají, že mnoho Herulů sloužilo v byzantských armádách řadu let, zvláště ve Belisarových taženích, když Byzanc dobývala někdejší državy římské říše (Itálie, severní Afrika). Několik tisíc Herulů sloužilo v osobních Belisarových strážích. V anglosaských, franských a skandinávských kronikách nejsou o Herulech zprávy, zřejmě byli známi pod jiným názvem. Na konci 3. století jsou Herulové zaznamenáni jako nájezdníci v Galii a Hispánii, tito Herulové jsou označováni jako západní, jejich sídla jsou doložena na dolním toku Rýna.
Vrch Žuráň na katastru obce Podolí u Brna (známý v souvislosti s bitvou u Slavkova) je podle některých historiků mohylou herulského krále Rodolfa.
Reference
-
BEDNAŘÍKOVÁ, Jarmila. Stěhování národů. Redakce Břetislav Daněk. 2.. vyd. Praha : Vyšehrad, spol. s r.o., 2007. 414 s. ISBN 978-80-7021-705-4. S. 305-308.
