Horákovská kultura
Horákovská
kultura je archeologická
kultura ze starší
doby železné (z tzv. halštatského
období), konkrétně ze 7. až 6. století př. n. l., která se
nacházela na jižní
Moravě. Svůj název získala podle velké „knížecí“
mohyly u Horákova,
jež leží nedaleko Brna.
Kultura již měla rozvinuté zemědělství,
chovala dobytek v osadách a široce zpracovávala železo.
Společnost již byla diferencována, neboť byly nalezeny hroby
bohaté s kostrovými pohřby a na druhé straně početnější
žárové hroby pro, zřejmě, chudší obyvatelstvo. Zcela unikátním
je nález v jeskyni Býčí
skála, kde byly objeveny dvě žároviště se zbytky vozu,
lidských koster a ozdob, mezi nimi i bronzovým býčkem. V zadní
části jeskyně se nacházela kovářská dílna. Poblíž jeskyně
bylo objeveno asi 40 koster.[1]
Existují poukazy i k tomu, že kultura rozvinula určité náboženské
představy, neboť byly nalezeny hliněné amulety
či motivy slunce a vodních ptáků na bronzových mísách.
Náboženský význam mohly mít i figurky býků. Sídliště se
skládají z šesti až osmi zemnic
čtvercového nebo obdélníkového půdorysu. Hlavní naleziště:
Těšetice-Kyjovice,
Morašice,
Kuřim,
Brno-Obřany,
Brno-Řečkovice, Habrůvka,
Horákov, Šaratice,
Vojkovice,
Diváky,
Morkůvky,
Klentnice.[2]
