Doupovské hory

Doupovské hory
Vrch Úhošť
Úhošť
Nejvyšší bod Hradiště (934 m n. m.)
Délka 36 km
Rozloha 607 km²
Nadřazená jednotka Podkrušnohorská oblast
Sousední
jednotky		 Krušné hory, Mostecká pánev, Rakovnická pahorkatina, Tepelská vrchovina, Slavkovský les, Sokolovská pánev
Podřazené
jednotky		 Jehličenská hornatina, Hradišťská hornatina, Rohozecká vrchovina
Světadíl Evropa
Stát Česko Česká republika
Doupovské hory na mapě Česka
Doupovské hory na mapě České republiky
Horniny čedič
Povodí Ohře, Střela
Souřadnice 50°15′30″ s. š., 13°9′30″ v. d.
Pohled z Miřetic na vrchy Doupovských hor: Lestkov, Mravenčák (531 m) a Černý vrch (678 m)
Doupovské hory (německy Duppauer Gebirge) jsou geomorfologický celek na jihu Krušnohorské soustavy. Pohoří leží převážně na pravém břehu řeky Ohře a jen malá část mezi Ostrovem a Kláštercem nad Ohří zasahuje také na břeh levý. Název získaly podle zaniklého města Doupov

Obsah

  • 1 Geologie
  • 2 Geomorfologie
    • 2.1 Významné hory a kopce
  • 3 Vodstvo
  • 4 Ochrana přírody
    • 4.1 Maloplošná chráněná území
  • 5 Turistika
  • 6 Odkazy
    • 6.1 Reference
    • 6.2 Související články
    • 6.3 Externí odkazy

Geologie

Pohoří se nachází v oblasti Podkrušnohorského zlomového prolomu, kde se kříží Podkrušnohorský zlom s Jáchymovským zlomem. Nejstarší částí pohoří, která vznikala ve svrchním eocénu v době před téměř 38 milióny lety, je tufy tvořená jihovýchodní část v okolí Dvérců. Naopak nejmladší horniny z doby před 22 milióny lety (spodní miocén) se nacházejí u Vojkovic.[1] Doupovské hory jsou tvořeny třetihorními sopečnými materiály: lávou (tefrity, leucitity) a tufem. Historicky se předpokládalo, že Doupovské hory jsou zbytek stratovulkánu, z něhož se však dochovala již jen erozí značně rozrušená kaldera. Novější stupeň poznání napovídá, že se spíše jednalo o štítovou sopku,[2] přesněji o vulkanicko-sedimentární komplex. Sopečná centra se nacházela v oblastech Pustého zámku, Jehličné, Houšťky nebo Turče.[1]

Geomorfologie

V geomorfologickém členění jsou Doupovské hory geomorfologickým celkem v v Podkrušnohorské oblasti Krušnohorské soustavy.. Dělí se do tří okrsků: Hradišťská hornatina, Jehličenská hornatina a Rohozecká vrchovina.[3]
Pohoří má podobu ploché hornatiny kruhovitého půdorysu, jejíž nejvyšší vrcholy o výšce 700 až 934 m obklopují oválnou erozní sníženinu ležící v úrovni přibližně 550 m. Na lávových proudech vznikly strukturní plošiny, v sypkých pyroklastických uloženinách se vytvořily příkré svahy. Snížená centrální část se otevírá směrem k východu a je odvodňována říčkou Liboc, která se k východu prořezává hlubokým údolím. Jádro pohoří je obklopeno (především na východě) oddělenými nižšími kopci, které mají podobu sopečných kup a kuželů či tabulových hor se stupňovitými svahy.[4]

Významné hory a kopce

Podrobnější informace naleznete v článku Seznam vrcholů v Doupovských horách.

Vodstvo

Vodní toky, které pohoří odvodňují, jsou většinou krátké a některé často vysychají. Vodní toky na vnějších svazích pohoří vytvořily radiální (prstencovitou) říční síť. Centrální a východní část odvodňují řeky Liboc (řeka) a Blšanka do povodí Ohře. Vodu z jižní části hor odvádí Malá a Velká Trasovka do povodí Berounky. Při severozápadním okraji protéká Ohře mohutným průlomovým údolím[4] hlubokým až 400 m.[1]
V údolní nivě potoka Lomnice se jímají minerální vody prodávané pod značkou Aquila.[1]

Ochrana přírody

Celé Doupovské hory jsou chráněny jako významná ptačí oblast soustavy Natura 2000[5] o rozloze 63 116 ha. Na území je také vyhlášeno významné ptačí území o rozloze 63 000 ha. Na východním okraji se nachází Přírodní park Doupovská pahorkatina.

Maloplošná chráněná území

Turistika

Více než polovinu plochy pohoří zabírá pro veřejnost nepřístupný Vojenský újezd Hradiště. Turistické stezky proto vedou pouze po okrajových částech hor.

Odkazy

Reference

  • BÍNA, Jan; DEMEK, Jaromír. Z nížin do hor. Praha : Nakladatelství Academia, 2012. 344 s. ISBN 978-80-200-2026-0. Kapitola Doupovské hory, s. 124–125.
  • Zeměpisný lexikon ČR: Hory a nížiny. Příprava vydání Jaromír Demek, Peter Mackovčin. Brno : Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, 2006. 582 s. ISBN 80-86064-99-9. Heslo Doupovské hory, s. 126.
  1. Doupovské hory [online]. AOPK ČR, 2008-04-22, [cit. 2015-10-27]. Dostupné online.

Související články

Externí odkazy

  • BURIÁNEK, Jan. Vědci se s horami mýlili. Nový objev přepíše učebnice [online]. Deník.cz, 2015-07-07, [cit. 2015-12-28]. Dostupné online.
Štítky: ,