Flájská hornatina

Flájská hornatina

Přírodní rezervace Grünwaldské vřesoviště
Nejvyšší bod Loučná (956 m n. m.)
Rozloha 132,98 km²
Nadřazená jednotka Loučenská hornatina
Sousední
jednotky		 Novoveská hornatina, Cínovecká hornatina, Chomutovsko-teplická pánev
Světadíl Evropa
Stát Česká republika
Horniny ortorula, pararula, žula
Povodí Bílina (řeka), Freiberská Mulda → Labe
Souřadnice 50°39′56″ s. š., 13°37′18″ v. d.
Flájská hornatina je geomorfologický okrsek Loučenské hornatiny, která patří do Krušných hor. Rozkládá se na území okresů Most a Teplice. Na západě sousedí s Novoveskou hornatinu, od níž ji odděluje hluboce zaříznuté údolí Bílého potoka. Její východní hranici tvoří Mikulovské údolí. Severní hranice sleduje státní hranice s Německem. Největšími sídly jsou na úpatí Litvínov, Osek a Hrob, výše v horách pak lyžařská střediska Meziboří, Český Jiřetín, Mikulov a Moldava s hraničním přechodem.
Vrcholový hřbet má podobu plošiny, která příkře spadá do prostoru Chomutovsko-teplické pánve.[1] Svahová část je rozčleněna potoky v hluboká údolí. Vystupují zde především typické horniny Krušnohorského krystalinika, tj. ruly (ortoruly, pararuly) a horniny flájského žulového porfyru (hlavně v okolí vodní nádrže Fláje v blízkosti hory Loučná).
Nejvyšším vrcholem okrsku je Loučná (955,9 m).[2] Dalšími významnými vrcholy jsou:
  • Vlčí hora (890,6 m)
  • Černý vrch (888,6 m)
  • V oboře (888,5 m)
  • Studenec (878,3 m)
  • Oldřišský vrch (878,0 m)
  • Bradáčov (876,3 m)
  • Vrch tří pánů (874,4 m)
  • Jelení hlava (873,8 m)
  • Pestrý (871,0 m)
  • Bouřňák (869,4 m)
Hlavními vodními toky oblasti jsou Bílý potok se svými četnými přítoky, Flájský potok, na němž je vybudována přehradní nádrž Fláje, a Bouřlivec protékající Mikulovským údolím. Jeho vody se zadržují v Teplické pánvi v nádrži Všechlapy.
Vegetaci hornatiny tvoří převážně bučiny na jižních svazích Krušných hor, přirozená vegetace vrcholového hřebenu byla v minulých staletích přeměněna na monokultury smrku. Většina těchto porostů však byla zcela poničena imisemi v druhé polovině 20. století. Lesy tak musely být nahrazeny nepůvodními dřevinami především pak modřínem, smrkem pichlavým, břízami nebo jeřábem. Po roce 1989 dochází v důsledku přísných imisních limitů k zlepšení ovzduší v Podkrušnohoří, a tím i k oživení přírody Krušných hor. Toto zlepšení bylo natolik rapidní, že se uvažuje o postupném zalesňování původními druhy, tj. smrkem ztepilým, bukem lesním a jedlí bělokorou.[zdroj?]
Nejcennější přírodní části představují rozlehlá rašeliniště (přírodní rezervace Grünwaldské vřesoviště nebo v okolí Flájské přehrady). Další chráněné území v regionu jsou přírodní památky Vrása, Domaslavické údolí a Buky na Bouřňáku a přírodní rezervace Vlčí důl.[2] Velkou část území zahrnuje také přírodní park Loučenská hornatina.

Odkazy

Reference

  • Zeměpisný lexikon ČR. Hory a nížiny. Příprava vydání Jaromír Demek, Peter Mackovčin. 2. vyd. Praha : Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, 2006. 582 s. ISBN 80-86064-99-9. Heslo Flájská hornatina, s. 135–136.
Štítky: ,