Želnavská hornatina

Želnavská hornatina
Knížecí stolec, Špičák a Hvězda z Horní Sněžné
Nejvyšší bod	Knížecí stolec (1 236 m n. m.)
Rozloha	179 km²
Nadřazená jednotka	Šumava
Sousední jednotky	Vltavická brázda, Prachatická hornatina, Českokrumlovská vrchovina
Podřazené jednotky	Knížecí hornatina, Křišťanovská vrchovina
Světadíl	Evropa
Stát	Česká republika
Horniny	granulit, žula
Povodí	Vltava

Želnavská hornatina je geomorfologický podcelek v severovýchodní části Šumavy. Rozprostírá se na ploše 179 km² a má průměrnou nadmořskou výšku 921 m.[1] Na západě a na jihu sousedí s Vltavickou brázdou, na severu s Prachatickou hornatinou a na východě s Českokrumlovskou vrchovinou. Hornatina je plochá. Jedná se o homogenní vrásno-zlomový horský masív, se zbytky zarovnaného povrchu ve vrcholových partiích a s příkrými okrajovými svahy (na východě zlomový svah). Vyskytují se zde četné skalní útvary periglaciálního zvětrávání a odnosu žul.

Obsah

• 1 Geologická stavba
• 2 Nejvyšší vrcholy
• 3 Geomorfologické okrsky
• 4 Vodstvo
• 5 Související články
• 6 Reference
  

Geologická stavba

Želnavská hornatina je v severní části tvořena granulity moldanubika. V jižní části se nacházejí porfyrovité žuly moldanubického plutonu.

Nejvyšší vrcholy

Celkem je v tomto geomorfologickém podcelku 28 tisícovek[2].

Knížecí stolec (1236 m) Lysá (1228 m) Špičák (1221 m) Chlum (1191 m) Nad Hospodárnicí (1182 m) Hvězdáře (1160 m) Hvězda (1145 m) Vlčí kámen (1136 m)

Skalky (1130 m) Dlouhý hřbet (1089 m) Suchá hora (1088 m) Křemenná (1085 m) Nad Vískou (1053 m) Doupná hora (1052 m) Větrný (1051 m) Zlatovec (1042 m)

Kamenitý vrch (1039 m) Černá stěna (1018 m) Na skále (1011 m) Skalky (1008 m) Černý les (1007 m) Nad myslivnou (1006 m) Kapradinec (1001 m)

V různých mapách bývají k vrcholům uvedeny pouze geodetické body, ty však nemusí být na skutečně nejvyšším místě vrcholu. Např. tak může být Lysá považována mylně za vyšší než Knížecí stolec.

Geomorfologické okrsky

Hornatina se člení na dva geomorfologické okrsky:

• Knížecí hornatina
• Křišťanovská vrchovina
  

Podrobné geomorfologické členění uvádí následující tabulka[3]:

Geomorfologické členění Šumavy
ČESKÁ VYSOČINA • Šumavská subprovincie • Šumavská hornatina
ŠUMAVSKÉ PLÁNĚ	Kochánovské pláně	Javorensko-vysocký hřbet (Javorná, 1090 m) Zhůřské pláně (Nad Šmauzy, 1068 m)
	Kvildské pláně	Prášilské pláně (Poledník, 1315 m) Modravské pláně (Tetřev, 1260 m) Roklanské pláně (Blatný vrch, 1376 m)
	Javornická hornatina	nečlení se (Javorník, 1066 m)
	Svojšská hornatina	nečlení se (Huťská hora, 1187 m)
	Knížecí pláně	Lipecké pláně (Výška, 1117 m) Novosvětské pláně (Obrovec, 1164 m) Stráženské pláně (Žlíbský vrch, 1133 m)
ŽELEZNORUDSKÁ HORNATINA	Debrnická hornatina	nečlení se (Debrník, 1336 m)
	Královský hvozd	nečlení se (Jezerní hora, 1343 m)
	Pancířský hřbet	Můstecký hřbet (Můstek 1234 m) Prenetský hřbet (Prenet, 1071 m) Hojsovostrážská hornatina (Můstek Z I, 1002 m)
TROJMEZENSKÁ HORNATINA	Stožecká hornatina	Radvanovická vrchovina (Žlebský kopec, 1080 m) Stráženská kotlina (850 m) Stožecká kotlina (850 m)
	Plešská hornatina	Plešský hřbet (Plechý, 1378 m) Jelenská vrchovina (Jelenská hora, 1068 m)
	Novopecká kotlina	nečlení se (Šešovec, 899 m)
	Vítkovokamenská hornatina	Výtoňská hornatina (Vítkův kámen, 1035 m) Pasečenská kotlina (830 m) Hraničenská vrchovina (Mezileský vrch, 884 m)
	Lučská hornatina	Lipenská vrchovina (Kaliště, 993 m) Loučovická hornatina (Hvězdná, 1012 m)
BOUBÍNSKÁ HORNATINA	Boubínský hřbet	nečlení se (Boubín, 1362 m)
	Včelenská hornatina	nečlení se (Kupa, 1044 m)
ŽELNAVSKÁ HORNATINA	Knížecí hornatina	Chlumská hornatina (Knížecí stolec, 1236 m) Špičácká část (Špičák, 1221 m)
	Křišťanovská vrchovina	Skalinská hornatina (1040 m) Arnoštovká pahorkatina (920 m)
VLTAVICKÁ BRÁZDA	Hornovltavická brázda	nečlení se (846 m)
	Dolnovltavická brázda	nečlení se (790 m)
PROVINCIE • Subprovincie • Oblast / Celek / PODCELEK • Okrsek • Podokrsek • (vrchol)

Vodstvo

V Želnavské hornatině pramení Blanice a Olšina. Celé území tak patří do povodí Vltavy.

Související články

• Vojenský újezd Boletice
• CHKO Šumava
• Geomorfologické členění Šumavy
  

Reference

• DEMEK, Jaromír, a kolektiv. Zeměpisný lexikon ČSR. Hory a nížiny. Brno : Academia, 1987.

• FORMÁNEK, Tomáš. Tisícovky Čech, Moravy, Slezska. [s.l.] : Jerome, 2003. ISBN 80-903266-0-9. (česky)

• BALATKA, Břetislav; KALVODA, Jan. Geomorfologické členění reliéfu Čech. Kartografie Praha, 2006. ISBN 80-7011-913-6.